Rytíř z Aëlindoru - Bouře ze severu

Kapitola 8

Kapitola 8.

Cítila se hrozně otupělá. Poznala, že leží v pohodlné posteli. Na hlavě měla studený obklad, ale víčka byla ztěžklá únavou. Tělo měla ztuhlé a musela vynaložit velké úsilí, aby pohnula rukou. Každý nádech ji stál hodně sil a zdálo se jí, že na hrudi nese váhu koně. Slyšela hlasy. Byly blízko, a přece se zdály jako ozvěna z jiného světa.

Dva muži a žena. Zněli ustaraně, ale k jejím uším doléhaly jen matné útržky vět. Chtěla otevřít oči, ale bála se, co uvidí. Měla strach, že je to sen a přeludy. Že stále leží vyčerpaná v lese. V mysli se objevovaly zmatené vzpomínky. Umírající Jakub. Mrtvá Selwa pod postelí a poslední vyděšený pohled její přítelkyně Inke.

A Rufus se svým krvelačným úsměvem. Možná už jsem mrtvá, pomyslela si. Možná v lese zemřela Rufusovým mečem a její duše se teď probírala v Dûrverdenu. Pokud ale byla mrtvá, jak je možné, že cítila tlukot srdce v hrudi?

Ne, jsem naživu.

Otevřela pomalu oči. Z počátku viděla jen neurčité tvary v hromadě světla. Musela vynaložit veškeré úsilí, aby udržela oči otevřené a ony si mohly přivyknout světlu. Ostrá bolest jí projela čelem a cítila, jak zkřivila obličej v bolestivou grimasu. Pak se pohled pomalu zaostřil.

Ležela na ošetřovně. Vedle její postele stáli Janina a Halus. A pak statný muž se širokými rameny, otočený k ní zády. Černé vlasy měl sepnuté v culíku. Poznala ten hlas. Byl to Galdor.

„... Odvedl ji tam. Jakmile zjistil, že ho sleduji využila situace a utekla. Ale byla vyčerpaná." Slyšela Galdora. Janina stála opět pobledlá a s ustaraným výrazem tiskla dlaň k pevně sevřeným rtům.

„Chudák holka. Proč by ji Rufus odváděl?" zeptala se.

Halus pokrčil rameny a odpověděl: „Kdo ví. Ale u všech draků, stálo nás to Jakuba, Ceolwulfa a dvě služebné."

„Které?" zeptala se poplašeně Janina.

„Byly s ní na pokoji. Muži tam našli jejich těla," slyšela Halusův hlas.

„Inke a Selwa?" Hlesla. Halus odpověděl zamručením a Janina se rozplakala.

„Chudáci holky," bědovala. „Tak mladé. Nešťastnice."

Janin nářek opět utichl v její dlani.

Kapitán se otočil ke Galdorovi s chladnou rozvahou a klidem.

„Rufus?" zeptal se stručně.

Galdor se ohlédl k otevřené okenici.

„Mrtvý, pane," odpověděl. „Slyšel jsem, jak se Sidheag mluví. Plynulou grôlštinou. Byl to špeh."

„Nechápu, že nám to nedošlo. Jak nám to mohlo uniknout?"

„Mluvil bez přízvuku, pane," odpověděl Galdor. „Spíš mě zaráží, proč riskoval prozrazení kvůli jedné dívce? Mohl sbírat informace o posádce celé týdny, či měsíce. Proč by se tak lacině prozrazoval? Jediné rozumné vysvětlení je, že Rufus nepracoval pro Grôly."

K jeho překvapení velitel pokýval hlavou.

„Ne, určitě pracoval pro toho... Tu... Tu věc. Spolupracovali spolu, teď už jsem si jistý. Nikdy jsem nic podobného neviděl. Chvíli jsem myslel, že je to drak. Ale vypadalo to jako.... Člověk s křídly!"