Rytíř z Aëlindoru - Bouře ze severu

Kapitola 19

Kapitola 19.

Sluneční paprsky pozdního odpoledne prosvítaly mezi větvemi listnatých stromů a dopadaly na mýtinku před jeskyní. Čtyři grôlští vojáci stáli za Gorlagem a nevěřícně sledovali draka, který vystrkoval hlavu z jeskyně. Zdravým okem sledoval pouze rytíře před sebou, který s mírně nakloněnou hlavou jeho pohled opětoval. Pod vousem se Gorlag vítězoslavně usmíval.

Acárion se musel velmi přemáhat, aby nedal najevo, jak moc je pro něj každý pohyb bolestivý. Snažil se opírat o přední nohy a hlavu mít hrdě vzpřímenou. Gorlag naproti němu zaujal spíše ledabylý postoj a obě ruce měl volně položené na hrušce meče.

Mírný jarní vítr si pohrával jak s větvemi stromů, tak s Gorlagovou tunikou. Ohlédl se na svůj doprovod a rukou vojákům pokynul, aby utvořili širší rozestupy. Jeho muži okamžitě poslechli, přičemž nikdo ani na okamžik nespustil oči z tyrkysového draka.

Gorlag promluvil zdánlivě klidným a mírným hlasem, ale každé slovo, které vyslovil, doprovázel chlad a čirá nenávist.

„Věděl jsem, že nejsi mrtvý."

„Neměl jsem k tomu daleko," odpověděl Acárion a oplácel Gorlagovi klidný tón. „Čepel tvého meče se na mně navěky podepsala."

„Dnes svou chybu ale napravím, to ti slibuji," usmál se Gorlag. Oči mu zajiskřily, meč však netasil.

„Co tě přivedlo, do tohoto kouta světa, smím-li se zeptat?"

„Služba mému králi, Acárione," uchechtl se a ukázal na Grôly za sebou. „Král Einar má s touhle zemí velké plány. A díky jeho vůli jsme se my mohli znovu setkat. Nevidíš mě snad rád, po téměř třech stoletích?"

„Věř, že i černý mor bych viděl raději než tebe, Gorlagu. Ale od kdy jsi ty věrný smrtelnému králi? Nesložil jsi snad přísahu svému křivopřísežnému bratru v den, kdy zavraždil Terasia?" Zeptal se a ani se nesnažil zakrýt opovržení ve svém hlase.

„Samozřejmě, služba mému bratru je pro mě nejdůležitější," naznačil mírnou úklonu.

„Takže stále žije," poznamenal smutně Acárion.

„Ano, bratr je živ a zdráv. A posílá ti vřelé pozdravy."

„Snad se nebude zlobit, když mu jeho přátelské gesto neoplatím."

Gorlag se hlasitě rozesmál. „Humor tě neopustil, na rozdíl od tvých sil. Smrt k tobě natahuje své dlouhé drápy, Acárione. Cítím, jak tvá aura slábne."

„Mě nevyděsíš, Gorlagu. Na rozdíl od tebe a tvého bratra mě po smrti čeká další cesta. Ne zatracení."

Zrádci pohasl úsměv na rtech. Pohledná tvář se stáhla vztekem a zbledla: „Já nikdy nezemřu, hlupáku! Na světě nežije válečník, který by mě v souboji porazil. Žádný z rytířů už nežije, a i kdyby žil, nic by to nezměnilo. Dokonce ani Naërlis mne nedokázal porazit. Když jsem s ním zkřížil meč naposledy, zemřel jak on, tak drak, kterého chránil. Nebo jsi snad zapomněl? Poslední zbytky aëlindorské krve kolují v mých a bratrových žilách!"

Vojáci kolem nerozuměli, co velitel říká, ale ve tvářích se jim objevil strach, když slyšeli jeho rozzuřený hlas. Nervózně kmitali očima z jednoho na druhého.