Rytíř z Aëlindoru - Bouře ze severu

Kapitola 17

Kapitola 17.

Byl to jen malý okamžik. Krátký sled událostí, které navždy změnily život obyvatel Kaernoru. Racci kroužili nad vodní hladinou, jako by se nic nedělo. Šedá mračna vrhala stín na pobřeží a Galdor v němém úžasu zíral na otevřené moře.

Výkřik se mu zadrhl napůl cesty v krku a ruce křečovitě svíraly ochoz hradeb. Tohle nemůže být pravda. Ne právě teď! Zmocnilo se ho zoufalství. Ještě před malou chvílí bylo moře tiché a prázdné a najednou se vlnami řítily úzké lodě seveřanů. Ladně pluly vpřed a protínaly vlny jako nabroušená čepel meče, která hladce postupuje lidským břichem a vnitřnostmi.

Na čele ucítil studený pot. Srdce se mu v hrudi na malý okamžik zastavilo. Vše kolem něj utichlo. Neslyšel burácení vln. Ani skřeky racků. Osud s ním hrál svou nečistou hru. Pomalu se mu začaly jasnit myšlenky a zvuk se navracel do uší. Výkřiky kolem něj se nejprve zdály být tlumené, jako kdyby měl hlavu pod vodní hladinou. Ale postupně se mu sluch navrátil úplně.

„Grôlové!" Křičel jeden ze strážných na ochozu. „Všichni se stáhněte za hradby!"

„Za hradby! Poplach!"

„Někdo musí varovat lidi na statcích!"

Strážní překřikovali jeden druhého.

„Pošlete pro hraběte. Grôlové útočí!"

„Nemáme dost mužů!"

„VYŠLETE POSLY KE STATKŮM! ZVOŇTE NA POPLACH!"

Panika a děs navrátily Galdora plně do reality. Neměl žádnou zbraň. Erdan se Sidheag byli někde pryč a Marie byla doma sama. Nejhorší možné varianty, které je mohly potkat. Nebyli pohromadě a on neměl nic, čím by je ochránil.

Lodě se přibližovaly rychle. Do plachet jim vál příznivý vítr. Na nic nečekal a rozběhl se zpět k domu. Až se zavřou brány, budou tady v pasti. Normálně to byl obvyklý postup při nájezdu Grôlů nebo pirátů. Ale tohle byla armáda, které nemohly odolat ani pevné hradby Kaernoru.

Stovky nepřátelských válečníků v plné zbroji. Kdyby měl hrabě k dispozici více mužů, mohlo by se o obraně města uvažovat. Ovšem s pár biřici to byl úkol zhola nemožný.

Grôlové vyplení statky venku, pak postaví tábor a budou Kaernor obléhat, dokud se jim hrabě nevzdá, nebo lid nevyhladoví. A pak jim Adalbard bude muset brány otevřít a poslat obyvatele Kaernoru na pospas válečníkům ze severu.

Erdan a Sidheag byli mimo opevnění. Nevěděl, kde začít hledat, a tak se rozhodl nejdříve postarat o Marii. Musel ji probudit a pak na koni co nejdříve vyrazit pryč z města. Musel doufat, že stihnou projet kolem statků dřív, než se nepřátelé vylodí, a také v to, že se mu v celém tom zmatku podaří najít místo, kde se budou moci skrýt a bezpečně přečkat nájezd, aby mohli najít Erdana se Sidheag. Možná stará jeskyně. Oběma o ní vyprávěl a třeba je napadlo ukrýt se ve sluji, než k nim dorazí. Pokud je ovšem dřív nenajdou nepřátelé.

Rychle slezl z hradeb prvními schodky a honem utíkal ke svému domu. Strážní už burcovali obyvatele i domobranu a lidé v ulicích se snažili co nejdříve dostat do bezpečí svých domovů a najít všechny své blízké. Galdor neměl čas zmateným ženám vysvětlovat, že domy pro ně nejsou bezpečné, že armáda, která sem míří, je ta největší severská pohroma, která kdy na pobřeží Daërniru zaútočila. Jediné, co ho zajímalo, bylo najít svou rodinu a dostat ji do bezpečí. Nikdo by mu nevěřil a času bylo málo.