Rytíř z Aëlindoru - Bouře ze severu

Kapitola 6

Kapitola 6.

Dnes poprvé musela Sidheag zvládat svou práci sama. Inke dostala za úkol postarat se o koně a hřebčín, zatímco ona musela od rána pomáhat Jakubovi v kuchyni. Nebylo to tak zlé. Jakub na ni nespěchal a nechal dívku, ať se v kuchyni zorientuje vlastním tempem. Tu a tam jí ukázal, kde co je a poradil, s čím by měla začít.

Starý kuchař byl velmi upovídaný a Sidheag se snažila naslouchat, jak jen to šlo. Inke sice Sidheag pomáhala s výukou podivného jazyka její nové domoviny, přesto však rozuměla stěží polovině toho, co jednoruký stařík drmolil svým skřípavým hlasem. Když však Jakuba poprosila, tak jí vše milerád zopakoval ještě jednou a pomaleji.

Sidheag se věnovala krájení cibule. Oči ji štípaly a slzy se jí kutálely po snědé tváři, ale statečně pokračovala dál. Nebyla z cukru a v kuchyni se otáčet uměla, ovšem připravovat takové množství cibule pro posádku pevnosti, to už byl oříšek. Popotáhla vzduch nosem a utřela si zarudlé, hnědé oči.

„Pöka," zašeptala tiše, ale důrazně.

„Copak to?" Zeptal se Jakub, který zrovna kontroloval oheň pod kotlem.

Sidheag zády k němu odpověděla: „To Grôlsky. Zlé slovo."

„Aha," přikývl a oči mu zajiskřily pochopením. „U nás zase v takovém případě říkáme, kurva práce, hádám že to bylo něco podobného."

„Kurva práce?" Opakovala se širokým úsměvem.

„Přesně tak. Když pracuješ," začal pomalu a zřetelně tak, aby pochytila každé slovo, „a práce se ti nelíbí, nebo už ji dělat nechceš, tak řekneš kurva práce"

„Kurva práce. To se... mi líbí," zasmála se.

„Tady ti to ale nepomůže," zasmál se skřípavě. „Můžeš kurvovat, jak chceš, ale tu cibuli stejně nakrájíš."

Sidheag si znovu utřela oči a pokračovala v práci. Jakub za ní opět spustil kanonádu slov. Tu a tam něco postřehla a snažila se v rámci cvičení porozumět alespoň něčemu. Jakub byl však příliš zapálený do vyprávění a chrlil ze sebe věty rychlostí blesku.

Zaklonila hlavu, aby ulevila pálivému tlaku na oči a vzdechla.

„Funíš jako starý drak," poznamenal Jakub s posměškem.

„Drak? Draekke?" zeptala se.

„Draekke?" Opakoval a naznačil křídla. Sidheag kývla.

„U nás se jim říká draci," vysvětlil, „ale žádný už nežije. Povídá se, že v královském hradě v Aëldoru má náš král Artenis uschované záznamy o dracích z dob jejich slávy. Předtím než jejich ostrov, Aëlindor, padl a s ním všichni draci a většina aëlindorských rytířů. Nikdo ty záznamy ale neviděl a dnes už nežije nikdo, kdo by pamatoval posledního draka. Kdo ví, jak to tenkrát bylo," pokrčil rameny.

„Co je... Aëlindor?" zeptala se.

Jakub se zatvářil překvapeně a s údivem v hlase odpověděl: „Aëlindor je ostrov. Na západ od Daërniru. Ostrov, na kterém kdysi draci žili spolu se svými rytíři."

Sidheag svraštila čelo a přemýšlela. Pak se její obličej rozjasnil.

„Aha. Ten ostrov. Já vědět. My říkat Dûrverden. Země mrtvých," vysvětlila Jakubovi, ale ten se jen zasmál.