Rytíř z Aëlindoru - Bouře ze severu

Kapitola 4

Kapitola 4.

Když se ozval zvuk rohu, byl Galdor zrovna na nádvoří. Okamžitě se otočil k otevírající se bráně a překvapený sledoval trysk kurýra, který prudce zabrzdil na nádvoří.

Poplach svolával všechny k nástupu, a tak na nic nečekal a zařadil se mezi ostatní. Důstojníci na vojáky dohlíželi a jakmile se seřadili, otočili se v pozoru čelem k jezdci.

Kapitán Halus šel mužům příkladem a skopl své paty k sobě. Poté všichni napjatě sledovali kurýra, který zpod pláště vytáhl svitek pergamenu. Pečlivě jej rozložil a ze sedla začal předčítat.

„Vojáci daërnirského království, jeho veličenstvo, král Artenis třetí, je velmi pyšný na všechny muže, kteří slouží zemi pod zástavou modrého draka. Je tomu několik dní, co ze severu přišla zpráva o skonu grôlského vládce Ulfa. Novým panovníkem severu byl po řádném hlasování vůdců ustanoven jarl Einar.

Náš milostivý vládce spolu se svými spojenci, králem Alfridem Stäregradským a královnou Nůriel Halindorskou, zasednou k tradiční královské poradě konané po korunovaci nového panovníka. O výsledku tohoto setkání vás král bude opět informovat. Do té doby však platí, že žádný Grôl nesmí projít Nôrglingem na území Daërniru. S výjimkou otroků a obchodníků, kteří se prokážou cestovním glejtem," posel složil pergamen a předal jej kapitánovi.

Galdor neslyšel nic z toho, co kurýr říkal Halusovi, ale jejich rozmluva byla krátká. Po chvíli Halus přikázal znovu otevřít jižní bránu a královský posel pobídl koně k trysku. Rychlým tempem přejel nádvoří a jakmile bránou projel, vojáci ji znovu zavřeli.

Na jeho místo se postavil Halus. Galdor už tušil, co přijde, a velitel to svými slovy jen potvrdil.

„Tak jste slyšeli! Dokud nebudeme znát výsledek jednání se seveřany, platí stará pravidla. Ovšem zpřísněná. Od dnešního večera budou hlídky na hradbách zdvojnásobené, stejně jako obchůzky kolem pevnosti. Všichni budou dodržovat časy svých služeb a nemusím nikomu připomínat, že opuštěním svého stanoviště bez dovolení si koledujete o šibenici, nebo pranýř.

Do odvolání také platí zákaz alkoholu. Nechci u nikoho vidět ani korbel piva! Koho uvidím opilého, dostane deset ran bičem. Při opakovaném porušení pak budu nucen vyvodit patřičné důsledky.

Pro důstojníky platí stejná pravidla a budou zodpovědní za své roty!

Dále žádné rušení nočního klidu! Budete hlásit jakýkoliv pohyb, který zahlédnete na druhé straně řeky! Cokoliv podezřelého nahlásíte svým důstojníkům, nebo mně osobně!"

„Ano, pane!" Ozvalo se sborově. Halus rozpustil muže a chystal se sám jít na hradby zkontrolovat, že se všichni okamžitě vrátí na svá místa, když v tom si všiml Galdora, který se otočil směrem ke kasárnám.

Kapitán zastoupil vojákovi cestu. Překvapený Galdor stoupl do pozoru se slovy: „Děje se něco, pane?"

Halus mávl paží a odpověděl: „Potřeboval bych s tebou mluvit, Galdore. Je to důležité, naneštěstí teď nemám moc času. Zastav se za mnou po jídle," kapitán se otočil k odchodu, ale pak se zarazil a pokračoval. „Málem bych zapomněl. Díky za tvůj záskok za Beorga. Zohledním ti to v žoldu."

„Děkuji, pane."

Halus se znovu otočil a zanechal Galdora o samotě na nádvoří. Ten tam chvíli jen nerozhodně stál. Na černý plášť mu dopadaly sněhové vločky. Přemýšlel, že by zašel za Rufusem a společně se naobědvali, ale pak si vzpomněl na přítelův výbuch vzteku, a tu myšlenku okamžitě zavrhl. Koneckonců nic neprovedl a nehodlal být ten, který ustoupí.