Rytíř z Aëlindoru - Bouře ze severu

Epilog

Epilog.

Z bezesného spánku ji probralo vlhko a chlad. Otevřela oči a rozhlédla se po temné místnosti, osvětlené jedinou pochodní na kamenné stěně naproti. Třásla se zimou. Malým oknem, přes které byly tlusté mříže, k ní doléhal chladný vítr, a i když byl začátek léta, vzduch byl studený a v temné místnosti ji od úst stoupaly při každém výdechu obláčky páry. Ležela na tvrdém, dřevěném lůžku, vedle kterého bylo prázdné vědro.

Mohutné, kovem pobité dveře, byly zavřené. Snažila se rozpomenout, co se vlastně stalo. Pamatovala si, že chtěla pomoci králi, ale Gorlag ji zajal a Artenise zranil. Zahodila svou sekyru. Byla beze zbraně a pak najednou...

„Ne," zamumlala tiše a rychle se zvedla z lůžka. Přeběhla k oknu a stoupla si na špičky. Okno však bylo příliš vysoko. Doběhla zpátky pro vědro a obrátila jej dnem vzhůru. Stoupla si na něj a vyděšeně se rozhlížela z okna. Byla na nějakém hradě. V jedné z vyšších věží. Pod sebou viděla hradiště a lid, který se procházel ulicemi. Slyšela kovářské kovadliny a ržání ustájených koní. Hlasy kupců, které svolávaly obyvatele ke svému zboží. Hrad však nepoznávala. Ani hornatou krajinu kolem. Jedno však věděla jistě. Byla zpátky v Grôlsku.

„Bohové," sykla a slezla zpátky na chladnou zem své cely. Přecházela z jednoho konce na druhý a snažila se vymyslet co bude dělat dál. Plán útěku, cokoliv. Nehodlala se smířit s možností, že v téhle cele stráví zbytek svého života.

Její odhodlání brzy zmizelo, když si sklíčeně uvědomila, že nemá jak uniknout, a musí této pravdě čelit. Z cely byla jen jediná cesta ven. A to dveřmi. S povzdechem a slzami na krajíčku si znovu sedla na nepohodlné lůžko.

„Takhle to tedy skončí," řekla tiše a cítila horkou slzu na její tváři. Vzlykla a pevně sevřela rty. Nechtěla plakat. Chtěla být statečná jako ti, které tolik milovala. Kteří už jsou mrtví. Aenna, Marie i Galdor.

Opřela se hlavou o chladnou, kamennou stěnu za sebou a zavřela oči. Víčka vytlačila ven další slzy a jí se před očima zjevovaly a následně mizely tváře.

Pak se jí z mysli vynořily obličeje Khalima a Erdana a ona se rozplakala. Už je nikdy neuvidí.

Zdvihla nohy a kolena si přitiskla k bradě. Vzlykala a sténala, když jí tělem z ničeho nic, projel záchvěv tolik známé energie. Prudce se narovnala a mokrýma zarudlýma očima se zadívala na pevné dveře své cely. Bez jediného pohybu čekala.

Těžké boty rámusily chodbou a zanedlouho už slyšela dva tlumené hlasy. Pak v klíčové dírce kdosi zarachotil, ozvalo se jemné cvaknutí a dveře se pomalu otevřely.

Nejprve se v průchodu objevila tvář mladého strážného, který v přilbici s lícnicemi koutkem modrého oka mrkl po dívce na lůžku. Tvář měl téměř hladce oholenou, jen na bradě mu rašily zlaté vousy. Stoupl si s kopím ke dveřím a ustoupil, aby uvolnil cestu Gorlagovi.

Ten vzpřímeně vešel do cely a se zlomyslným úšklebkem provrtával Sidheag pohledem. Dívka vypjala hruď a pomalu sundala nohy z lůžka. Dotkla se chodily kamenné země a naprázdno polkla.

„Kde to sakra jsem?" Vyštěkla po chvíli, když Gorlag stále mlčel.

„Na všechny tvé otázky se ti brzy dostane odpovědí, neboj se," řekl chladně. Obrátil se na strážného a kývl mu. Voják se otočil a beze slova zmizel v tmavé chodbě. Gorlag se znovu podíval na dívku a v očích se mu rudě zablesklo. Sidheag strachy ani nepípla.

Gorlag pomalu dveře zavřel a s úsměvem promluvil.

„Už jsme si s bratrem mysleli, že tě nikdy nenajdeme. Po pravdě jsme se ani moc nesnažili. Přeci jen jsi pro nás nebyla nikdy hrozbou."

Pravou rukou přejížděl po hrušce meče. Pomalu přešel od dveří k druhé stěně a světlo zpoza okna dopadlo na jeho usmívající se tvář.

„Co po mně sakra chcete?" Sidheag téměř plakala. V krku měla knedlík a srdce jí zběsile tlouklo.

Gorlag jen zavrtěl hlavou.

„Já tomu vlastně také nerozumím. Měl mě nechat tě zabít. A bylo by o starost méně. Jenže od chvíle, kdy jsem na tebe náhodou narazil v té vesnici, tě nemůže dostat z hlavy. Pořád vykládá něco o osudu. Stáří už mu zřejmě zaslepilo mysl."

„O čem to mluvíš!" Křičela, ale Gorlag se rozesmál.

„To ti to stále nedochází? No však, on ti to řekne sám, už je tady. Necítíš ho?"

Sidheag se zarazila. Nehybně se dívala do očí, které ji tak dlouho strašily ve spánku. Pak si vzpomněla na jednu ze soch na Aëlindoru.

„Ovšemže ho cítíš," pokračoval Gorlag a roztáhl ústa v hrozivém úsměvu. V očích mu jiskřilo a Sidheag pomalu otočila pohled ke dveřím.

Energie se blížila. Byla ale jiná než moc draků a ostatních rytířů. Neviditelné nitky její aury se natahovaly ke dveřím, jako by se chtěly proplést s energií, která přicházela z chodby. Tělem jí procházelo slabé brnění a v uších se ozýval ohlušující hukot. Za malou chvíli, když už si myslela, že její vlastní energie nadobro opustí její tělo, se dveře s vrzáním otevřely a dovnitř vešel on.

Vysoký hubený muž s dlouhými, tmavými vlasy a snědou kůží. Jeho tvář jí byla povědomá a ona už poznala proč. Ty rysy. Muž nebyl příliš podobný Gorlagovi. Za to se však velmi podobal jí samotné. Černý háv měl tak dlouhý, že nebyly vidět jeho boty a hubené prsty se konečky navzájem dotýkaly. A jeho oči byly stejné jako Gorlagovy. Tmavé a plné nenávisti a na hladce oholené, jemné tváři se chladně usmíval.

Meldon rozpřáhl ruce v naučeném gestu a promluvil chladným vysokým hlasem.

„Vítej na Snegoboru. Tak jsme se znovu setkali. Musím říci, že od chvíle, co jsem tě viděl naposledy jsi značně vyrostla. Tvá matka se tě přede mnou snažila ochránit, ale osud nás stejně znovu svedl dohromady."

„Ne, ne, ne!" Odmítavě vrtěla hlavou a roztřesená sledovala muže před sebou. „Jste lháři! Nevěřím vám!"

Gorlag se hlasitě rozesmál. „Ale ano, je to pravda."

Meldonovi zacukaly koutky úst. Temné oči na chvíli rudě zajiskřily. Pak zašeptal svým chladným hlasem: „Poslouchej své srdce. Víš, že mluvím pravdu. Víš to od začátku. Snažili se tě přede mnou ukrýt, a i když už tebe ani tvou matku nepotřebuji, přesto mohu využít tvé krve. Tvá krev, je totiž má. Dcero!"

Sidheag chtěla křičet. Chtěla narazit hlavou proti kamenné zdi a ukončit tenhle zlý sen. Než však stačila vstát z postele a cokoliv říct, upadla do náhlého hlubokého spánku.