Rytíř z Aëlindoru - Bouře ze severu

Kapitola 3

Kapitola 3.

Sledovala toho muže, Galdora, tak se jmenoval, jak spěšně odešel z ložnice. Nechtělo se jí zůstávat o samotě se ženou, která ji probodávala přísným pohledem. Něco jí začala vykládat a ukazovat na její vlasy, ale Sidheag nerozuměla ani slovu a žena své snahy po chvíli vzdala. Ukázala jí prstem na nejvzdálenější postel u stěny. Dívka udělala několik váhavých kroků a u lůžka se otočila zpět k ženě. Nepříjemná stařena si už stihla lehnout a zabalit se do teplých kožešin.

Svlékla svrchní část šatů a spolu s botami je schovala pod postel. Přetáhla přes sebe kožešinu a snažila se usnout.

Její mysl se však nedokázala uklidnit. Stalo se toho tolik. Jak dlouho utíkala před tím stínem na nebi? Od útoku na její vesnici se pořádně nevyspala.

Vesnice, pomyslela si a oči se jí zalily slzami.

Bylo to jen pár dní, a přesto byl její život jiný než teď. Žila jen se svou tetou na panství jarla Halvarda. Ve vesnici měl každý, kdo poctivě plnil své povinnosti, co jíst a kde spát. Jarl byl spravedlivý a čestný. Byl.

Život tam plynul pomalu a poklidně. Její každodenní starosti jí teď připadaly vzdálené, jako z jiného života v jiném čase.

*

Ten den začal jako každý jiný. Ráno, krátce po úsvitu, ohlásil zvoník příchod nového dne, ale ona už byla vzhůru a oblečená. Ve své světnici spala se svou tetou, ta však v místnosti nebyla. Sidheag se tedy oblékla a pojedla skromnou snídani. Půlku mrkve zajedla čerstvou houskou, přehodila přes sebe teplý plášť a vyšla ven.

Přede dveřmi ji ihned přivítal studený vzduch. Zima byla v plném proudu a pacholci před hřebčínem odhazovali sníh z udusané cestičky. Jarlův vrchní štolba čeledíny mezitím zasypával dalšími úkoly, které na ně čekaly u zvířat.

Byl jasný den a na nebi ani mráček. Přesto byly zimy v Grôlsku dlouhé a kruté.

Sidheag se rozhlédla na obě strany cesty a když tetu Aennu nikde nezahlédla, rozhodla se jít zatím nasekat trochu dříví. Zamířila za jejich malý domek a chopila se sekyry. Za chvíli měla nasekanou slušnou hromádku dříví, které uložila do proutěného košíku. Hlubokým sněhem zamířila zpět do domu.

Když si oklepávala sníh z bot, uslyšela za sebou kroky a otočila se. Aenna, s vlasy světlými jako stébla slámy a růžolící tváří, stála ve dveřích se džbánem plným čerstvého mléka.

„Dobré jitro, tetičko."

„Dobré jitro," odpovědělas úsměvem a zavřela za sebou dveře, aby do světnice nevpouštěla mráz. „Vidím, že už jsi po snídani. Dej si trochu mléka. Potřebuji, abys mi dnes pomohla a šla se mnou na panství."

„Co se stalo?"

„Jarl je nemocný a požádali mne, abych se na něj podívala. Prostě jako každý jiný mužský potřebuje tu nejlepší péči, když mu teče z nosu," mrkla na ni. Sidheag se zasmála, napila se mléka a pak uklidila koš s dřívím ke kamnům.

„Co tam budeme dělat?" zeptala se.

„Uvidíme," pokrčila teta rameny. „Možná uvaříme trochu čaje, nebo pomůžeme jeho služebným. Před lety jsem bývala v učení u staré bylinkářky. U té staré bláznivky, co bydlí za osadou. Už tehdy to neměla v hlavě v pořádku, ale v bylinkách a medicínách se vyzná. Bohůmžel, jsou lidé v její přítomnosti dost nesví a mají z ní strach. Ovšem pokud to bude nad mé síly,... No nechme dohady na později. Můžeme vyrazit?"