Rytíř z Aëlindoru - Bouře ze severu

Kapitola 9

Kapitola 9.

Sidheag strávila na ošetřovně týden. Síly se jí vracely velice rychle, přesto Janina zamítla její prosby o procházky a přesvědčovala ji, že po šoku a fyzickém vyčerpání, kterým si prošla, musí co nejvíce odpočívat.

Galdor ji navštěvoval každý den. Trpělivě pokračoval v lekcích jazyka a oba byli příjemně překvapeni jejími pokroky. Zlepšovala se každým dnem.

Oba se navíc vzájemně vzdělávali v dalších rozdílech jejich národů. Vyptávala se ho na způsob života v Daërniru a on zvědavě naslouchal jí, když mu na oplátku prozrazovala každodenní strasti života seveřanů.

Užívali si dny poklidu a bezpečí, které pevnost poskytovala. Galdor dívce prozradil, že za pár dní budou muset vyrazit. Cesta to nebude jednoduchá, protože se budou muset vyhnout veřejným cestám a stezkám.

Slíbil jí, že jakmile dorazí do Kaernoru, bude další volba na ní, jestli bude chtít zůstat a stát se členem osady, nebo odplout obchodní lodí zpátky domů do Grôlska. Bylo ovšem důležité, aby se po cestě neprozradili a její pronásledovatel ztratil stopu.

Pátý den na ošetřovně Galdor donesl Sidheag její oblečení a sekyru. Přinesl také starou zaprášenou mapu a vysvětloval dívce trasu, kterou měl v plánu se vydat. Přejížděl prstem po mapě a využil ji k tomu, aby seveřance objasnil názvy měst, řek, jezer a lesů, které po cestě potkají. Sidheag si všimla, že se jména různí. Občas zněly zvláštně a tajemně a jindy zase naprosto obyčejně. Zeptala se na to Galdora právě ve chvíli, kdy ukázal na jednu z řek Daërniru.

„Mořena? Trochu..." zarazila se a hledala vhodné slovo. Pak vyhrkla: „... Těžkopádné. Ano těžkopádné slovo. Je to strašně tvrdé. Ale tady," ukázala na jezero vedle. „Ilaër, zní jinak. Jako... Eh... Píseň," vysvětlila své zmatení.

„Některá jména měst nebo i jezer pochází z doby staré říše Aëldor," když zjistil, že na něj nechápavě zírá, pokračoval. „Říká se, že kdysi dávno, předtím, než vznikla tři království Vnitrozemí, obývaly kontinent primitivní kmeny a národy, které mezi sebou neustále válčily. Neznaly písmo a mluvily prazvláštní řečí.

Není přesně známo jak, ale jednoho dne se na obloze na západě objevilo jasné světlo a z hlubin moře povstal ostrov.

Ze světla vylétlo třináct okřídlených tvorů, kteří sami sebe nazývali draky. Usídlili se na ostrově, kde vybudovali nádherné město z bílého kamene. Jeho věže se tyčily do výše a uprostřed města stála ta nejvyšší, z jejíhož vrcholu zářilo jasné světlo, které přišlo na tento svět spolu s nimi. Pojmenovali ostrov Aëlindor a upnuli svůj zrak ke kontinentu.

Když spatřili válkami zpustošené země, rozhodli se, že lidem pomohou. Vyslali posla, který přistál na území dnešního Daërniru. Prostý lid draky prohlásil za své bohy. Ti přinesli svou řeč, písmo a ukázali lidem, jak stavět skvostné stavby. Velká města a nádherné hrady.

Pak, aby utvrdili, že s lidmi chtějí nadále vycházet v míru, vybrali vzdělané šlechtice a udatné bojovníky, aby žili s nimi na ostrově. Propůjčili jim část své moci. Darovali jim křídla, sílu, moudrost a prodloužili jim život, aby pomáhali udržet prosperitu mezi ostrovem a královstvím lidí. Říkali jim Řád Aëlindorských rytířů. Napůl lidé a napůl draci. Trvalé spojení mezi ostrovem a kontinentem."

Sidheag pozorně a dychtivě naslouchala. „A co bylo dál?" Zeptala se nedočkavě, když se odmlčel. On se jen smutně usmál a pokračoval.