Rytíř z Aëlindoru - Bouře ze severu

Kapitola 29

Kapitola 29.

Halus stál mlčky v pozoru a vyčkával na další rozkazy od sira Lothracka. Profesionálně a bez hnutí upínal svůj pohled na protější zeď. Vůbec si nevšímal zajatců, kteří seděli přivázáni na židlích. Byl oblečen ve stejné černé tunice jako vojáci. Ovšem u krku měl kapitán stříbrnou přezku ve tvaru draka, držící rudě červený plášť, který mu visel na zádech, jako označení důstojníka královského vojska.

Erdan a Sidheag těkali očima mezi kapitánovou malou, podsaditou postavou a vysokým, svalnatým Lothrackem v plátové zbroji naproti němu. Velitel mávl pravicí a Halus s kývnutím provedl pohov.

„Kapitáne Halusi," začal Lothrack a nabídl důstojníkovi pohár červeného vína. Halus znovu kývl a pohár si převzal.

„Děkuji, sire," napodobil Lothracka s jeho naznačením přípitku a usrkl z poháru.

„Kapitáne, omlouvám se, jestli jsem vás vyrušil. Poslal jsem pro vás v jisté naléhavé záležitosti."

„Jistě, sire."

„Dnes v noci do Ralikenu přicestovali dvě podezřelé osoby," začal Lothrack. Znovu se napil vína a když Halus nic neříkal, pokračoval: „Odevzdali řádně zbraně u brány, avšak místo ubytování se rozhodli vloupat do domu fojta Kyenlafa za účelem navštívit jeho veličenstvo krále."

Halus se zamračil. Pak teprve, když Lothrack gestem naznačil směr, kterým se má podívat, kapitán zpozoroval dvojici spoutanou na židlích. Nejprve se nadechl v němém úžasu. Pak se pozorně zadíval na Sidheag a v očičkách mu zajiskřilo pochopení.

„Ty?"

Než mu stačila dívka odpovědět, Lothrack znovu promluvil: „Takže tu dívku znáte, kapitáne?"

„Ano, sire," přitakal Halus a znovu se obrátil k veliteli.

„A ten chlapec?"

Halus po Erdanovi střelil pohledem. „Ne, pane. Je mi povědomý, ale..." pak se zarazil a jeho oči těkaly mezi dívkou a chlapcem. „Ta dívka odešla poslední zimu s vojákem jménem Galdor, na kterého jste se vyptával. Našel ji v lese za řekou při své hlídce. Dovedl ji do pevnosti a ona s ním odešla jako jeho otrokyně. Tohle bude zřejmě Galdorův syn. Je mu velice podobný."

Erdan kývl na znamení souhlasu, ale mlčel. Halus si ještě chvíli zajatce prohlížel, jako by chtěl ještě něco říct. Nadechl se, ale na poslední chvíli se zarazil a zavrtěl mírně hlavou. Obrátil se k Lothrackovi a mlčky čekal na další rozkazy.

Lothrack zamyšleně hleděl do krbu a tahal se za zrzavé vousy na bradě. Pak se obrátil k Halusovi a s rukama za zády se narovnal do výšky.

„Děkuji, kapitáne. Velmi jste mi pomohl. Jste volný, můžete jít."

„Děkuji, sire," Halus prkenně položil pohár, zasalutoval a rázným krokem odešel z domu. Rudý plášť zmizel za dveřmi a jeden z vojáků uvnitř je opět zavřel.

Lothrack si teď prohlížel zajatce s novým zájmem. Erdan i Sidheag opláceli veliteli pohled, ale pod jeho bodavým zkoumáním cítili touhu uhnout jeho modrým očím.

„Inu," začal velitel. „Vypadá to, že alespoň v něčem jste nelhali. Takže ty jsi byla otrokyně?"

„Jen chvíli," odpověděla. „Galdor mi dal svobodu."