Rytíř z Aëlindoru - Bouře ze severu

Kapitola 7

Kapitola 7.

Galdor se na Tarionově hřbetu zastavil a nechal koně chvíli vydechnout. Jel tryskem už od Gácie a teď, když měl pevnost na dohled, nevěřil vlastním očím.

Z Nôrglingu stoupal tmavý dým a na ochozu hradeb viděl siluety pobíhajících mužů. Chtěl se rozjet přímo k bráně a pomoci posádce v hašení požáru. Už se chystal hřebce popohnat, když spatřil pohyb u brány.

Mohutná vrata se otevřela a k jeho údivu vyšla ven malou mezírkou Sidheag.

Galdor si nejdříve oddechl, když viděl dívku živou a zdravou. Než však stačil Tariona pobídnout k poklusu, vystřídal úlevu zmatek.

Za Sidheag vyšel s taseným mečem voják. A i když byli od něj daleko, Galdor poznal dlouhé prameny zlatých vlasů. Rufus vedl Sidheag k Murulskému lesu a tasená zbraň, jejíž hrot jí mířil na záda, byla více než výmluvná.

I na dálku poznal, že se Rufus opatrně rozhlížel, jestli je z pevnosti nikdo nesleduje. Nenapadlo jej však se podívat dál k místu, kde stál Galdor. Pomalu s dívkou mířil k začínajícímu lesu, až v něm nakonec oba zmizeli.

Galdor stál jako opařený. Vůbec nerozuměl tomu, proč by Rufus bezbrannou dívku ohrožoval mečem a vlekl ji do lesa. Nedávalo mu to žádný smysl.

Pobídl koně a rychle přejel k jižní bráně. Neklidného Tariona tam uvázal a rozhodl se jít dál pěšky. Luk s toulcem nechal na zádech, ale dlouhý meč tasil z pochvy a rozběhl se k lesu.

Na to, jak byl Galdor stavěný, byl velmi rychlý a tichý. Oddechoval a našlapoval tiše, jako dravá šelma na lovu. Jediné, co ho prozrazovalo, byl zvuk křupajícího sněhu pod jeho nohama. Jakmile doběhl k okraji lesa a sníh ustoupil, zpomalil. Plížil se mezi stromy a využíval tlustých kmenů jako úkrytu.

Pečlivě prohledal zemi a během chvíle našel to, co hledal. Stopy. Rozvířené jehličí mu prozradilo, kudy Rufus seveřanku vedl. Následoval stopy a rozhlédl se pokaždé, než opustil stávající úkryt.

V lese bylo ticho, a tak se ke Galdorovi brzy donesly jejich hlasy. Následoval je a pečlivě poslouchal, aby dokázal odhadnout jejich polohu. Velmi ho překvapilo, když zjistil, že i když se hlasy přibližují, on jim stále není schopen porozumět.

Nakonec se zastavil za jedním z kmenů a opatrně vykoukl.

Seděli jen několik metrů před ním. Sidheag se třásla a celá vystrašená sledovala Rufuse. Při každém jeho pohybu sebou vyděšeně trhla. Rufus se však usmíval s hlavou opřenou o kmen stromu. Ale řeči, kterou mluvil Galdor vůbec nerozuměl.

Je to Grôl?! Galdor zatajil dech a dál poslouchal. Ano. Sluch jej nešálil. Voják v daërnirské uniformě mluvil se seveřankou plynulou grôlštinou. Galdor ve chvíli nepozornosti poposedl a les protrhl zvuk praskajícího dřeva.

„Doprdele," rychle se schoval za kmen a doufal, že na sebe neupozornil. Dlaní se dotýkal studené kůry stromu levou rukou, zatímco v pravé svíral pevně jílec meče. Snažil se ukočírovat svůj dech, aby mohl podle sluchu zhodnotit situaci. Neslyšel však nic.

Možná si toho nevšimli, ulevil si a chystal se znovu vyhlédnout zpoza kmene, když v tom napjaté ticho přerušilo dusání nohou. Někdo utíkal pryč. Rychle vykoukl a stačil zahlédnout dívčina záda, jak pelášila pryč, co jí nohy stačily.