Rytíř z Aëlindoru - Bouře ze severu

Kapitola 33

Kapitola 33.

Proud Mořeny byl klidný a monotónní. Teplé letní paprsky hřály Erdana na tváři, zatímco ležel na zádech. Kolem slyšel cvrlikání ptáků a tiché kuňkání žab. Oči měl zavřené a nechával se unášet zvukem tekoucí řeky.

Z klidného rozjímání jej vyrušily přibližující se kroky. Otevřel zmateně oči a zvedl se na loktech. Rozespale se rozhlédl kolem sebe a zjistil, že k němu míří statná postava jeho otce. Čekal, že mu vyhubuje. Neměl připravenou výmluvu, proč chyběl při pracích na poli. Když se ale Galdor přiblížil, Erdan zjistil, že se jeho otec usmívá. Posadil se vedle syna a zhluboka se nadechl.

„Je tady krásně," řekl se zasněným pohledem upřeným na Mořenu.

„Dnes ano," potvrdil Erdan zmateně.

„Tady je krásně každý den."

Když zjistil, že na něj Erdan nechápavě zírá, zasmál se.

„Copak jsi zapomněl, synu? Jsem mrtvý."

„Ale vždyť jsi tady," odpověděl zmateně. „Tady vedle mě. Cítím tě, když na tebe sáhnu. Mluvím s tebou. Slyším tvůj dech."

„Jsem tady. Ale jen napůl. Jsme totiž na místě, kde ty nemáš co pohledávat. Tvůj čas ještě nenadešel. Máš před sebou ještě mnoho práce."

„Selhal jsem," řekl Erdan zklamaně. „Chtěl jsem pomstít tebe i matku. Ale nezvládl jsem to. Všechny jsem vás opustil."

Galdor se znovu zasmál.

„Prohrál jsi, ale neselhal jsi. Myslel sis, že to bude tak jednoduché? Vždyť jsi ten souboj s ním přežil. Vedl sis lépe než já," mohutnou dlaní plácl Erdana po rameni a lehce s ním zatřásl.

„Jednou prohranou bitvou válku neztratíš, synku. Tak se vzchop. Máš před sebou ještě mnoho dní a čekají tě velké činy. Jsme na tebe s maminkou moc pyšní, Erdane, a jednou, až tvé dny ve světě živých skončí se znovu shledáme. A budeš mi vyprávět o všech těch dobrodružstvích, která jsi podnikl. Jsi teď rytíř z Aëlindoru a tvým úkolem je chránit lid před zrádci."

Erdan ucítil pálení v očích a tlak v krku. Nemohl to udržet. Ze všech sil se snažil zadržet slzy, ale ty se jako velké čiré perly tlačily ven z jeho tmavých očí.

Galdor se usmál a svým klidným hlasem promluvil.

„Tak vstávej, synu! Vstávej!"

*

„Vstávej! No tak, chlapče! Prober se!"

Cítil, jak s ním lomcují dvě silné paže. Z dálky k němu doléhal povědomý hlas a jen neochotně otevřel oči. Světlo mu projelo hlavou jako nůž a on bolestivě vyjekl. Náhlá záplava bílé záře mu působila čirá muka. Cítil krev na rtech a ruce i nohy měl ztuhlé a bolavé. Tlak v zádech zesílil a když se zkusil opřít o lokty, paže ho zatlačily zpět do měkké postele.

„Opatrně! Vypadáš hrozně, vojáku."

Erdan zaostřil směrem, odkud slyšel vycházet hlas. Rozmazaná postava v černé zbroji a zrzavou kšticí seděla na okraji jeho matrace. Lothrack starostlivě pohlížel na Erdana. Sám byl také dost pomlácený. Souboj s Gorlagem se na veliteli bolestivě podepsal. Krvavý obličej měl samou modřinu, stejně jako dlaně a prsty. Černá plátová zbroj byla na několika místech pomačkaná a odřená.

„Kde to jsem?" Zeptal se zmateně Erdan.

„Na ošetřovně."

„Jak dlouho?"

„Několik hodin," odpověděl druhý hlas. Artenis se postavil vedle Lothracka a s lehkým úsměvem pohlížel na chlapce na lůžku. Poraněnou ruku měl král obvázanou bílou látkou, na které prosakovala rudá krev.

Erdanovi se pomalu navracely všechny smysly a kolem slyšel nářek raněných a umírajících vojáků, kteří leželi ve velkém stanu s bílou plachtou.

„Kde je Sidheag?" Zeptal se malátně.

Artenisův úsměv pohasl. Erdanovo srdce se na chvíli zastavilo a rychle vyhrkl: „Je snad mrtvá? Dostal ji?"

Artenis rychle zvedl ruce a Lothrack Erdana znovu uložil. Král promluvil.

„Klid chlapče. Nesmíš tak rychle, ještě nemáš dost sil."

„Co je s mou sestrou?" Zeptal se rozhořčeně.

„Ona je... Pryč," řekl pomalu král.

„Pryč? Jak to sakra myslíte pryč?"

Artenis se chystal odpovědět, ale Lothrack ho předběhl: „Nezapomínej, že mluvíš s králem, chlapče. Hlídej si ten tón!"

Erdan spolkl salvu urážek, kterými chtěl Lothracka počastovat, a podíval se na krále. Artenis kývl.

„Sidheag není mrtvá. To je ale vše, co víme. Řekl bych, že už touhle dobou nebude ani v Daërniru. Gorlag ji unesl. Lstí mne porazil a se Sidheag uletěl."

Erdan čekal, že Lothrack překvapeně otočí hlavou ke králi při slově létat, ale nic takového se nestalo.

„Tak proč jste je nesledoval?" Zeptal se Erdan tiše.

„Gorlag mne zranil," sklouzl pohledem k obvázané pravici.

„Musím ji najít," prohlásil Erdan a znovu se chystal vstát. Lothrack ho však opět uzemnil a Artenis pokračoval.

„Neblázni. Tvá křídla neunesou tak daleký let, a navíc, i kdybys teď doletěl až ke Gorlagovi, musel by ses postavit jemu a jeho bratrovi. Na to nejsi dost silný a kdoví, jestli někdy vůbec budeš. Gorlag i Meldon měli celá staletí, aby zdokonalovali své schopnosti. Nikdy jsem Gorlaga neviděl prohrát v souboji. Vždyť dokonce porazil i svého učitele Naërlise. A i kdyby se ti podařilo jej nějakou náhodou zabít, musel by ses ještě vypořádat s Meldonem. Ten možná není tak zdatný šermíř jako Gorlag, ale stále je to nebezpečný protivník. Viděl jsem je oba dva zacházet s mečem. Vím, čeho jsou schopní, a věř mi, ani já bych neměl nejmenší šanci, kdyby proti mně stáli oba dva."

„Přece ji nemůžu opustit."

„Ne. Ale potřebujeme čas a plán. A ty musíš projít výcvikem, mladý rytíři. Zeturel, sir Lothrack a já se o to postaráme. A jakmile budeš připravený, s nalezením tvé sestry ti pomůžeme. Máš mé slovo."

„Ale než ta doba nastane, bude už Sidheag mrtvá."

„Nebude," odpověděl Artenis sklíčeně. „Kdyby ji chtěl Gorlag zabít, už by to udělal. Z nějakého důvodu ji potřeboval živou a jsem si jistý, že živá zůstane.

„Ale..." Erdan se snažil krále přesvědčit, ten ovšem zavrtěl odmítavě hlavou.

„Ne, chlapče. Ode dneška patříš do mého nejužšího kruhu. Takže budeš poslouchat, co ti říkám, a splníš každý rozkaz. Ať můj, nebo Lothrackův. Přísahám ti, u všech třinácti draků, že až nadejde správná doba, pomůžeme ti."

Erdan odevzdaně kývl. Cítil se jako zrádce, který Sidheag opustil. A jeho srdce teď spalovala nejen touha po pomstě, ale i čirá nenávist ke Gorlagovi. Jednou ho najde a za všechno co provedl jeho rodině zaplatí. Až nadejde vhodná doba.