Rytíř z Aëlindoru - Bouře ze severu

Kapitola 25

Kapitola 25.

Bylo to nepříjemné ticho před nevyhnutelnou bouří. Cestu jim nezkřížila žádná obchodní ani bitevní loď. Shýrijští i vnitrozemští obchodníci se drželi od západního moře dál a pro své cesty ke stäregradským a halindorským přístavům volili delší, zato však bezpečnější cesty. Žádný obchodník netoužil po tom, aby drahocenný náklad jeho lodí polapili grôlští nájezdníci ve válečné zbroji, toužící po jakékoliv kořisti.

Naproti tomu seveřané zřejmě soustředili své síly do jednoho bodu a všichni muži se brzy chystali k pochodu na královský hrad v Aëldoru přesně tak, jak jim prozradil zajatý voják.

I tak ale byli na pozoru, kdyby přeci jen na obzoru zahlédli siluetu rychlé válečné lodě, která by se v domnění, že na palubě převážejí hedvábí nebo jiné zboží, rozhodla zaútočit. I mezi Grôly byly bandy plné lapků a pirátů, které využívaly válečného chaosu k vlastnímu prospěchu pod vlajkou krále Einara, jak se ostatně sami přesvědčili při své plavbě na Aëlindor.

Marie, jak pojmenovali svou loď, rozrážela přídí vlny a plula tak rychle, jak jen to dovolil vítr opírající se do modré plachty. Sidheag držela přímý kurz a kontrolovala střídavě kompas a vzdálenost od pobřeží. Držela se jihovýchodního směru a útesy, které se jim po levé straně začaly ztrácet, nahrazovaly pláže s kameny a blátem. Rybářské domky na pobřeží s provizorními moly a malými loďkami naznačovaly, že je cíl jejich plavby blízko.

Na přídi stáli mladíci vedle sebe a napjatě očekávali, kdy se před nimi objeví přístav ve Werburgu. Erdan se svou tmavou košilí a koženou kazajkou vypadal vedle jižana jako trhan. Naproti tomu Khalim ve své typické černé, s velkým kloboukem a zahnutou šavlí budil dojem mladého bohatého obchodníka. Zlato na prstech a v uších se chlapci blýskalo ve slunečním odrazu. Stál na přídi hrdě vzpřímený, zatímco Erdan vedle něj neustále trhal rameny a kroutil jimi, jako po celém dni namáhavé práce.

Otočil se na Khalima a všiml si, že mladík upřeně vyhlíží přístav.

„Khalime," řekl tiše a počkal, až mu dá druhý mladík najevo, že poslouchá. „Zůstaneš na lodi," připomněl mu Erdan klidně.

Kapitán mu věnoval jeden ze svých předstíraných překvapených pohledů a prsty pravé ruky se dotkl své hrudi. „Co prosím?"

„Zůstaneš na lodi," opakoval rázně a důrazně se do Khalima vpíjel pohledem.

„A pročpak to?"

„Nedělej ze sebe hlupáka. Tuhle loď jsi ukradl ty, je to jen pár dní. Jestli tady její bývalý vlastník pořád je, tak tě pozná."

„Momentíček. Tuhle loď jsme ukradli všichni tři. A všechny nás viděli na palubě, když jsme si to rázovali pryč. Proč by nepoznali i vás?"

„Musím to vysvětlovat?" Zeptal se Erdan a Khalim ho energicky vybídl.

„Prosím. Velmi mě to zajímá."

Erdan unaveně zaklonil hlavu a tiše si povzdechl. Oči upínal k modré obloze. Dal si s odpovědí na čas. Až když sklopil hlavu zpátky, začal pomalu s vysvětlováním.

„Hlavní a rozhodně ne jediný důvod je, že jsi až příliš nápadný. Pochybuju, že pojem tichý ti něco říká," když viděl, že se Khalim nadechuje k odpovědi, zdvihl ruku, aby ho umlčel, a pokračoval. „Za druhé, a to souvisí s prvním důvodem, si s krádeží lodě hned spojí někoho jako ty. Já a Sidheag jsme pro ně jen pocestní. V hospodě se tu vystřídá spousta lidí a naše obličeje i oblečení jim splynou dohromady. Za třetí, a opět to souvisí s prvním důvodem, Marii jsme ukradli před pár dny a její bývalý kapitán tady může stále být."