Rytíř z Aëlindoru - Bouře ze severu

Kapitola 31

Kapitola 31.

Ještě, než sluneční paprsky dopadly na rosou zkrápěnou travnatou zemi, se vojsko v tmavém hávu tmy řadilo na břehu řeky Suly. Stovky vojáků v černých tunikách a drátěných košilích se formovalo do zástupu tak, aby byli připraveni na nápor seveřanů čekajících v lese. Kapitáni, četaři a velitelé udíleli rozkazy a opakovali dávno naučené pokyny. Pěchota utvářela dlouhý val uspořádaný podle čet a za nimi se šikovali střelci s dlouhými tisovými luky, kteří před sebe stavěli štíty, vozy a jiné provizorní zátarasy.

Hlasy vojáků občas narušily skřeky nepřátelského vojska, ozývající se z lesa za účelem zastrašení daërnirských. Ti ovšem opláceli Grôlům stejnou mincí, a i když znesvářené národy nerozuměly jazyku svého nepřítele, dodávaly si tím alespoň trochu odvahy. Jiní zase raději sáhli po pálence nebo pivu.

Sidheag stála na malém kopci před velitelským stanem a z výšky pozorovala přípravy na bitvu. Artenis a jeho lenní páni byli uvnitř a znovu si opakovali postup a strategii. Dívka neustále pokukovala po vstupu do stanu a nedočkavě se pohupovala v kotnících. Neměla čas králi prozradit všechny útrapy jejich cesty, protože jakmile opustila Erdana a nechala jej s Lothrackem o samotě, kolem Artenise se okamžitě sběhli ostatní velmoži a diskutovali s ním celou cestu až k velícímu stanu.

Krále sice zmínka o Aëlindoru velmi zaujala, jakmile však musel řešit blížící se bitvu s Gorlagovou armádou, na dívku i všechny nevyřčené otázky v mžiku zapomněl.

Ze stanu se stále ozývalo tlumené, avšak vzrušené mumlání a Sidheag cítila, jak v ní roste neklid. Věděla, že jim dochází čas, ve svém postavení ale nemohla nic dělat. Musela jen doufat, že král s pány brzy válečnou poradu skončí a ona bude mít možnost s Artenisem konečně promluvit o samotě.

Zrovna když se neklidně ohlédla k řece a lesu, ze stanu vyšel starší plešatý muž v plátové velitelské zbroji a Sidheag sebou překvapeně trhla, když na ni promluvil hrubým hlasem.

„Král tě očekává."

Nestihla se ani nadechnout k odpovědi a muž zmizel zpátky uvnitř stanu. Váhavě si tedy rukou udělala místo v plátěném průchodu a pomalu vešla do tmavého stanu osvětleného jen třemi svícemi na malém kulatém stolku, stojícím uprostřed stanu, kolem kterého postávali král a jeho muži.

Jakmile si Artenis všiml dívky, která nesměle postávala u vchodu, zdvihl rázně pravici, aby všechny přítomné umlčel. Když vzrušené debaty utichly, Artenis promluvil.

„Rozkazy znáte, strategii také. Postarejte se každý o svůj oddíl a nezapomeňte. Tady u jezera Ilaër záleží na všem. Každá naše chyba může mít fatální následky."

Všichni muži na znamení přirazili pravou pěst k srdci a ihned po králově svolení po jednom opouštěli stan, dokud v něm nezůstal jen vladař s dívkou. Artenis energicky přiskočil ke vchodu a obezřetně vykoukl ven.

„Výborně. Nikdo nás neslyší," otočil se k dívce a vyzval ji, aby s ním přešla ke stolu.

Pomalu a nervózně ho následovala. Král poukázal na jeden ze džbánů s vodou a prázdný pohár.

„Napij se, děvče. Jak že se to jmenuješ? Dnešek byl náročný. Hlava už nepracuje tak, jak má," řekl omluvně.

„Sidheag, můj pane."