Rytíř z Aëlindoru - Bouře ze severu

Kapitola 2

Kapitola 2.

„Rychle! Zavřete bránu!" Slyšel z dálky velitelův hlas.

Těžce oddechoval a studený vzduch ho bodal do plic jako ostří nože. Když otevřel oči a rozhlédl se, zjistil, že dívka, se kterou přiběhl, sedí s vystrašeným výrazem na témže místě, kde se s ní zhroutil k zemi. Nevypadala moc jako dcera divokého severu. Kůži měla lehce opálenou, s bronzovým nádechem. Dlouhé, hnědé vlasy byly zcuchané a mastné. Tvář měla pokrytou špínou, takže do noci zářilo bělmo jejích mandlových očí. Kdyby ji venku neslyšel mluvit drsným a tvrdým jazykem Grôlů myslel by si, že je spíš z dalekých plání Shýrijské pouště.

Dívčin zbídačený zjev napovídal, že byla v divočině grôlských lesů určitě několik dní. Promočená a zmrzlá se třásla zimou a její rty se zbarvily do modra.

Pod tmavou kožešinou měla jen kožené kalhoty s vysokými botami a černou, volnou košili, kterou měla u boku staženou opaskem, za kterým visela sekyra.

Galdor se připlazil k dívce, která pozorovala každý jeho pohyb. Zmrzlá ústa měla pevně sevřená, když sledovala vojáka, který se k ní přibližoval. Instinktivně sáhla po topůrku sekyry. Galdor si toho všiml a zastavil se. Díval se jí do očí a zavrtěl hlavou. Otevřel ústa, aby promluvil, když v tom se vedle něj objevily Halusovy krátké nohy a velitel se na něj rozzuřeně obořil.

„Ty blbe! Tupče jeden tvrdohlavá! Říkal jsem ti, že tam nemáš chodit! Dal jsem ti rozkaz, který si neuposlechl. Za to je minimálně den na pranýři, Galdore! Mohl jsi tam zařvat. Ohrozil jsi muže a celou pevnost! Mohl bych tě klidně zavřít do šatlavy a strhnout ti groše z žoldu! Do prdele práce!"

„Zemřela by tam!" namítl Galdor vyčerpaně.

Všude kolem je obklopili zvědaví vojáci.

„Zatracená práce! Co je ti po nějaké grôlské špindíře? Ty jsi, Galdore, především voják. Služba ti ještě neskončila a dokud nosíš tuhle uniformu, budeš poslouchat rozkazy. Čekal bych to od nějakého brance. Od mladíka, který touží chránit vše živé, jako hrdina bez bázně a hany, ale ne od dospělého chlapa, který strávil celý život ve vojenské službě. Co mám teď s tebou a tou seveřankou dělat?" Změřil si oba malýma prasečíma očkama, ve kterých mu blikaly rozzlobené jiskry. Pak jen zavrtěl hlavou a mávl rukou.

„Dej jí najíst. Pak ji zaveď za Janinou, aby ji ubytovala. U všech draků, aby tě ďas..." odmlčel se a hlas se mu zlomil únavou. „S tebou si to ještě vyřídím. Nemysli si, že je to uzavřené, Galdore!"

„Ano, pane."

Halus odešel rázně pryč a ostatní vojáci se také jeden po druhém otáčeli k odchodu. Slyšel jejich šepot a vzrušené mumlání. Pak se vedle něj postavil Rufus.

„Tak pojďte. Musíte jít do tepla. Jste promočení až na kost."

Pomohl Galdorovi i dívce vstát. Ta nejdříve s vykulenýma očima sáhla po sekyře. Rufus ale zavrtěl hlavou a položil svou dlaň na hrušku meče, který se mu houpal u pasu. Dívka polkla, ale nespouštěla z Rufuse zrak. Nakonec však se vzdorem ve tváři stáhla ruku od zbraně a nechala se muži vést přes nádvoří.

Její oči těkaly z budovy na budovu a neustále po očku sledovala svůj doprovod.

„Co tě to sakra popadlo, ty blázne," zašeptal tiše Rufus.