Lučištnice

Část dvanáctá

"Khali. Sakra. Tak jsem se bál! Už je dávno tma. Kde jsi byla?" takhle mě přivítal Sev.

"Teď už jsem zpět. A jsem v pořádku. Takže v klidu." obrátila jsem oči v sloup. "Až přestaneš šílet, potřebuju ti něco říct. Někde v soukromí."

Sev se zamračil. "Nešílím. Jen jsem se bál."

"To je jedno. Můžeme jít na tvůj pokoj?" netrpělivě jsem ťukala nohou do země. Nutně jsem mu potřebovala říct, co se na mé vycházce stalo.

"Můžeme." vydal se pryč a já ho urychleně následovala. Proplétali jsme se chodbami hlouběji dovnitř budovy. Divila jsem se, že se tu Sev vyznal.

Dorazili jsme k neoznačeným bílým dveřím. Sev vytáhl klíč a odemkl dveře. Vstoupil a já šla za ním. Bez zeptání jsem se posadila na postel a čekala až Sev zavře dveře. Když tak udělal, usadil se vedle mě. "Takže?"

"Myslím, že jsem potkala někoho z mého dětství." začala jsem.

"Jak z dětství? Vždyť jsi vyrůstala v akademii." namítl Sev.

"Ne tak úplně. Do akademie jsem se dostala, když mi bylo osm."

"Aha. Takže jsi potkala někoho z doby předtím?"

Přikývla jsem.

"A dál?"

"Zná Branna. Je s ním u Nich. Absolutně netuším, jak se Brannovi podařilo naplánovat to, že se setkáme, ale stalo se. Vyřídil mi od Branna vzkaz."

"Jak můžeš vědět, že mluvil pravdu?"

"Něco mi předal." vytáhla jsem z kapsy ten řetízek.

Sev mi ho vzal z ruky a pozorně si ho prohlédl. "Znám ten přívěšek. Párkrát jsem ho na tobě viděl."

"No, nedávno se mi ztratil. Teď už vím, že ho vzal Brann."

"Takže Brann je v pořádku?"

"Ano. Prý se o něj nemám bát."

"Takže nezběhl?"

Zavrtěla jsem hlavou.

Sev se usmál. "To je skvělý. Khali, to nás pomůže Je porazit. Máme někoho uvnitř. Tohle změní všechno."

Taky jsem se usmála. "Porazíme je. Navždy. Zničíme je všechny."

***

Bylo pozdní ráno, když se ozvalo zabouchání na Sevovi dveře. "Hej,Seve! Máme problém. Khali se ztratila."

Ten člověk vtrhl dovnitř. "Khali je pryč."

Skrz přivřené oči jsem se na něj podívala. Byl to Finn.

"Khali je tady." Finn na nás zíral. Leželi jsme u Seva v posteli přitulení k sobě. "Zatraceně,Khali. Myslel jsem, že jsi se ztratila. A ty tady místo toho vyspáváš. Jaktože jsi tady a ne na svém pokoji?"

"Protože jsem žádný nedostala." odvětila jsem.

Finn se zamračil. "Jakto?"

"Neena mi žádný nepřidělila." ušklíbla jsem se při vyslovení jejího jména.

"Tak to si s ní vyřídím. Jestli otěhotníš, přijdu o místo." Finn vyrázoval z pokoje s extrémně naštvaným výrazem.

Vyměnili jsme si se Sevem pohled a oba se rozesmáli. Finn myslel jen na to jediné. Jenže my se Sevem jen spali v obětí, nic víc.

Oba jsme se už pomalu hrabali z postele, když Finn přišel zpět a v závěsu za ním šla Neena.

"Khali, potřebuji, aby jsi šla se mnou. Ukážu ti tvůj pokoj a dám ti nějaké oblečení. Přece nebudeš v tomhle ohavném úboru." Neena mě popadla za ruku a táhla mě pryč.