Lučištnice

Část dvacátá čtvrtá

Když jsem se odtáhl, pozorně jsem si ji prohlédl a chvíli jsem vyčkával, zda se bude něco dít. Ale nic se nedělo. Khali dál spokojeně spala, jen rty se jí roztáhly do nepatrného úsměvu.

Pomalu jsem tedy vycouval z pokoje a zavřel za sebe tiše dveře. Za dveřmi mě, ale čekalo nepříjemné překvapení. Stál tam Stephen a čekal na mě. 

Do ruky mi vrazil tu svoji tabulku, kterou používal ke komunikaci a já si tedy mohl přečíst, co tam stálo. Drž se od Khali dál. Nepřeji si, abys k ní chodil.

Tabulku jsem mu podal na zpět a ušklíbl se. „Tak to máš smůlu. Já budu Khali navštěvovat nadále a ty s tím nic neuděláš. Když ty jsi procházel tou svojí super proměnou, já byl ten, kdo u ní ve dne v noci seděl. Kdo ji opatroval a dával na ni pozor."

Stephen rozhořčeně smazal z tabulky, co napsal a velmi nešikovně psal něco dalšího.
Pak mi dal zase tabulku do ruky a já četl dále. Tahle proměna nebyla absolutně dobrovolná, takže bys za to měl spíš vinit svého otce a ne mě!

„To je mi jedno. Byl jsi pryč. A navíc, do téhle situace ses dostal sám. Kdybys nešmejdil ve skladišti, vůbec bys tu nebyl. Khali by byla v pořádku a nic z toho by se nestalo. Takže za tohle všechno můžeš vinit jen a jen sebe, Stephene." odpověděl jsem mu bez zájmu, vrátil mu tabulku, obešel ho a šel směrem do venkovní haly. Potřeboval jsem trénovat, zastřílet si na terč a zlepšit si mušku. Proto jsem vzal do ruky luk, na záda si pověsil toulec se šípy a zamířil k jednomu z terčů.

Stephen

Když mě Luke nechal stát na chodbě, s mojí tabulkou v rukách, chvíli jsem nevěděl, co dělat. Byl jsem tak zaražený z toho všeho, co mi řekl, mozek mi jel na plné obrátky a snažil se vstřebat, co všechno slyšel. Nakonec jsem bohužel musel dát Lukovy za pravdu, mohl jsem za to všechno sám. Za to, že byla Khali vůbec odvlečena sem. Za to všechno, co se stalo. Zavinil jsem to já. A ten pocit, toho uvědomění, byl opravdu strašný. Byla to rána přímo do srdce. Bolelo to, strašným způsobem. Ale ta bolest mi patřila, všechno jsem zavinil já.

Loudavým krokem jsem zamířil do Khalina pokoje. Usadil jsem se tam do křesla a pozoroval ji, jak poklidně oddechuje, mezi všemi těmi hadičkami. Byl to zvláštní pohled, ale Khali byla stále krásná, její tvář byla ve spánku uvolněná a klidná. Nebyla to ta nahněvaná tvář plná nenávisti, co jsem viděl předtím. Byla to prostě Khali, moje Khali.

Khali

Běžela jsem, plíce mi hořely, nohy mě bolely, ale já stále běžela dál. Slyšela jsem kroky následující mne, hlas křičící za mnou ať zastavím, ale já musela běžet.

Pryč od toho hlasu, těch kroků, toho muže. Strach mě poháněl stále dál, skoro až za hranice mých možností. Nevěděla jsem, kde se ten strach vzal, ani kdo je ten muž, ale mé instinkty mi veleli běžet. A tak jsem je poslouchala. 

Přede mnou se zjevila ruka, která mě popadla a zatáhla za roh. Druhá ruka mi překryla ústa a osoba se i se mnou schovala do stínu.

Muž kolem nás proběhl, ale vůbec si nás nevšiml a pokračoval dál.

Když byl dostatečně daleko, obě ruce mě pustily a já se urychleně otočila na osobu, která mě zavlekla za ten roh. Stín zakrýval polovinu tváře muže, jehož rysy byly velmi podobné mým.

„Ahoj, Khali." Zazněl hluboký mužský hlas a tmavě zelené oko, to které jsem viděla, mě pozorovalo.

„Kdo jste?" otázka byla jasná, musela jsem ji položit.

Zazněl tichý povzdech. „Mrzí mě, že nevíš, kdo jsem. Měla jsi se mnou vyrůstat. Jsem ten, po kom máš takové dobré střelecké schopnosti. Jsem ten, po kom máš tu zelenou v tvých zvláštních očích. Jsem tvůj otec, děvče."

Zamračila jsem se. „To není možné. Můj otec je mrtvý. A já mrtvá nejsem. Aspoň co vím."

„Nejsi. Věř mi. Jen se mnou vedeš takový malý pokec."

„Pokec? Takhle to nazvala i máma, když se mnou mluvila."

Hluboce se zasmál. „To je ona. Vždy mi musí krást má slova. Pokec říkám já."

„Ho, ho. Dobře. To si vyřešte vy dva. Jen jsem poznamenala, že tohle už jsem jednou slyšela. A teď, proč jsi tady?"

„Potřebuji, abys pomohla Lukovy. Je hodný. Opravdu. A já potřebuji, abys mu pomohla tu dobrotu v něm probudit."

„Zase zníš jako máma."

„Protože máme stejný úmysl. A potřebujeme tebe, abys to provedla."

„Jeho otec proměnil mého přítele v monstrum. Monstrum! Chápeš to?"

„To byl jeho otec. Ne on."

Odfrkla jsem si. „Nedivila bych se, kdyby v tom měl prsty. On svému tatíčkovi rád pomáhá."

„Věř mi. Luke za tohle nemůže. Takovýmhle způsobem by ti neublížil."

„Proč jsi si tím tak jistý?"

„Má tě rád, Khali. A i když ty máš ráda někoho jiného, tak by se toho kluka takovým způsobem nezbavil. Je to čestný mladý muž."

Tohle mě pobavilo snad ještě víc, než to, že za to Luke taky nemůže. Uchichtla jsem se. „Ten zrovna. Nechápu proč mu chcete pomoct. Prý hodný. To opravdu ne. Prý mě má rád. To taky ne. Já s ním trávila čas. Nikdy nic takového neprojevil."

„A co když nechtěl abys Stephena viděla v tom otřesném stavu?"

„Pro jeho prospěch."

„To, že tě hlídal?"

„Jeho prospěch."

„To, že ti pomohl zachránit život?"

„Pomáhal svému otci. Nesnaž se. Nevěřím, že je dobrý. Zaslouží si smažit se v pekle. Stejně jako jeho rodiče. Málem zabil Branna. Lhal. Pořád. Je stejný jako jeho rodiče. Věř mi."

„Časem uvidíš, že jsi neměla pravdu. A až si to uvědomíš, pomoz mu, prosím."

„Když myslíš."

Jeden koutek jeho úst se vytáhl do úsměvu a to jedno zelené oko, které mě pozorovalo, zněžnělo. „Jsem na tebe pyšný. Za všechno, co jsi dokázala. A co teprve dokážeš."

„Pozdravuj, prosím, mámu." Pochopila jsem, že tohle už bude loučení.

Jeho ruce se ze stínu rozpřáhly a přivinuly si mě k sobě do pevného objetí. Držel mě dlouho. Jemně mě hladil po zádech. Ale nakonec se přeci jen odtáhl. „Sbohem, Khalindo."

„Sbohem,tati."    

Páni, páni, páni. Už to bylo setsakramentsky dlouho, co byla uveřejněna nějaká kapitola. A nechci být jedna z takových těch "spisovatelek", co jen chrlí omluvy za kapitolami. Prostě a jednoduše, nebyl čas, nálada ani chuť. Ale před pár dny mě přepadl takový nápad a tak jsem to prostě hodila do počítače a teď je to tu. Doufám, že jste si kapitolu užili, že se vám líbila a že jste na mě nezanevřeli.

                                                                                                                                                       Vaše Tessienka