Lučištnice

Část dvacátá třetí

Když jsem přišla k vědomí, chtěla jsem opět upadnout do blažené nevědomosti. Celé tělo mě bolelo, jako by do mě bodaly tisíce nožů a převálcovaly mě tak čtyři kamiony. S mrkáním jsem otevřela oči a zhluboka se nadechla. V nose mě lechtal vzduch, který tam poháněly takové hnusné plastové hadičky a celé mé tělo pokrývaly další hadičky.

„Ty sis teda zavařila." Pronesl Luke sedící na křesle s prsty propletenými dohromady.

Za ním stál Es, to monstrum, které se ke mně rozběhlo, když jsem začala padat. Jeho modré oči byly plné starostí a smutku.

„Tak promiň. Ale chci vidět Seva." Odsekla jsem chraptivým hlasem. Skoro jsem svůj hlas nepoznávala.

Luke vzdechl a ohlédl se po tom monstru. Pak se otočil zpět na mě. „To chápu. Obzvlášť potom co sis potrhala stehy a způsobila vnitřní krvácení do dutiny břišní. Šikovná holka."

Zamračila jsem se na něj. „Tak kde je?"

Es přikročil k posteli a jeho ruka zakončená drápy se natáhla k mojí ruce. Ucukla jsem před ním a zmateně pohlédla na Luka.

„Tady je. Tohle je Sev, Khali. Otec porušil svůj slib a monstrum z něj udělal. Tohle je tvůj milovaný." Máchl rukou k Es a potřásl hlavou. „Nechápu proč. Ale pravděpodobně tě chtěl potrestat za to, co sis udělala."

Oči mi začali pálit při pohledu na tu děsivou postavu, která bývala mým přítelem. Jeho ruka s drápy mě popadla za moji ruku a pevně ji sevřela. Ne bolestivě, ale pevně. Jako by mi chtěl dodat odvahu. Nebo cokoliv. Jako by mi to mělo pomoct.

Mé srdce se bolestivě svíralo a já nedokázala dělat nic, než jen na Seva zírat a nechat si kanout slzy po tvářích.

Z jeho hrdla se vydralo tiché zachrčení a z jeho očí také začaly padat slzy. Jeho mohutné znetvořené tělo se ke mně nahnulo a objalo mě. Bolelo to jako čert, ale já stejně uvítala jeho tělo přitisknuté na to mé. Jeho náruč. Bylo to stejné jako by mě objímal lidský Sev, jen o trošku větší. Mé ruce se samovolně ovinuly kolem jeho krku a já se prostě nechala objímat.

Odtáhli jsme se od sebe, až když jsme zaslechli tiché klapnutí dveří, které znamenalo, že Luke opustil místnost a nechal nám soukromí.

Sev se posadil do křesla, ve kterém před chvílí seděl Luke, a vzal do ruky blok a fixu, které měl připravené na stolku vedle postele.

„Bolelo to?" zeptala jsem se tiše, přes slzy, které mi stále tekly po tvářích.

Sev zavrtěl hlavou a něco napsal. Otočil ke mně bloček a já si mohla přečíst, co napsal. Uspali mě. Ani jsem to nevnímal. Ani jsem se nemohl bránit.

„Pomstím tě, slibuji ti to, lásko moje. Pomstím se za to, co ti udělali. Nechám je uvěřit mi. Nechám je, aby mi předali moc nad monstry. A pak je povraždím. Povraždím je tím nejzvrácenějším způsobem, jaký je možný." Procedila jsem skrz zaťaté zuby s pohledem upřeným na Seva.

Jeho pohled byl nesouhlasný a jeho vrtění hlavou ještě víc potvrzovalo to, že se mnou nesouhlasí. Rychle něco psal do bloku, co držel v ruce a pak mi to ukázal. To nesmíš! Ještě u toho zemřeš! To ti nedovolím!

Zavrtěla jsem hlavou. „Zemřou. Všichni do jednoho."

***

Luke

Když jsem viděl, jak objímá to otřesné monstrum, které bývalo jejím klukem, myslel jsem, že asi vrhnu. Můj otec udělal zvrácenou věc, ale já čekal, že se od něj odvrátí a nebude ho chtít vidět. Ne, že když ji obejme, ona ho k sobě přitiskne ještě víc. Ale fuj! Musel jsem opustit místnost, abych nevyvrhl svůj oběd do koše, co stál vedle její postele. Na to jsem si svého oběda moc cenil.

Potloukal jsem se po domě a čekal, až ten zmetek opustí její pokoj, abych se mohl vrátit ke strážení jejího polomrtvého těla. Nakonec jsem se usadil na schody, za kterých jsem měl výhled na její dveře, a vzpomínal na to, jak z těch dveří vyběhla, rozhodnutá najít svého lidského milovaného a místo toho už po pár krocích, ji nohy přestaly poslouchat a já mohl pouze sledovat, jak její tělo pomalu padá k zemi a tam sebou škube.

Celé její tělo ovládal velký třas a z koutku jejích úst začal pomalu vytékat pramínek krve. Stephen ji rychle vzal do náruče a nesl ji zpět do pokoje, kam potom přiběhl i otec. Jak rád jsem viděl, jak ho vyhodil pryč, že tam nemá co pohledávat, ale mě si přivolal k sobě jako pomocnou ruku.

Znovu jsem mu pomáhal operovat. A tentokrát to byl ještě větší zmatek v jejím těle než posledně. Všude byla krev. Už posledně, když její srdce přestalo bít, to bylo ofous, ale ta kráva blbá si ještě musela potrhat všechny stehy a dostat se ještě do horšího stavu, než byla. Kdyby nebyla v ohrožení života, uškrtil bych ji.

Nechápal jsem, proč bojuje kvůli takovému otřesnému klukovi, který si ji vůbec nezaslouží. Jeho obyčejnost a idiotství mě dohánělo k šílenství. Jen idiot by vlezl do továrny plné monster. Jen idiot by dopustil, aby se jeho milovaná postřelila. Prostě idiot, s velkým I.

Z přemýšlení mě vytrhlo otevření dveří jejího pokoje. Ven vycházel Stephen, v ruce blok a fixu, a mizel někam k trénovací hale. Vstal jsem tedy ze schodů a vklouzl zpět ke Khali do pokoje.

Spala a vypadala u toho tak pokojně. Oči se jí pod zavřenými víčky pohybovaly, asi se jí zdálo něco dobrodružného. Rty měla lehce pootevřené a celý její obličej byl uvolněný.

Má ruka se samovolně zvedla a mé prsty obkreslily tvar jejích rtů. Cítil jsem na konečcích její teplý dech. Už už jsem se chtěl jít posadit do křesla, ale v jeden moment mě něco přepadlo, já se nahnul a vtiskl jí jemný polibek na čelo.

Páni. Po dlouhé době jsem se zase pustila do psaní a tak rychle, jak mi dnes klouzaly písmena zpod prstů, to už se mi dlouho nestalo. Chápu, že jsem teď dlouho nepublikovala, ale měla jsem nějaký blok. Řekněme, že se teď stalo pár zlých věcí, které pro mě byli poněkud přednější na vyřešení, než psaní. Ale doufám, že si najdu víc času a budu přidávat častěji. 

A teď dost omluv a výmluv. Co říkáte na novou kapitolu? Co říkáte na to, že Es je Sev? Zabijete mě? A co říkáte na to co Luke udělal nakonci? Pište mi názory do komentářů a já si je ráda přečtu. 

Taky vám chci moc poděkovat za skoro 22K přečtení a skoro 2,7K hlasů. Jste ti nejlepší čtenáři, které bych si mohla přát!

                                                                                                                                                     Vaše vděčná Tessienka.