Lučištnice

Část druhá

Před 2 lety

Stála jsem před zrcadlem, nůžky v jedné ruce a culík v druhé. Rozhodla jsem se ostříhat si tmavé vlasy. Aby mezi mnou a klukama nebyl takový rozdíl. Původně jsem je chtěla úplně oholit, ale na to jsem neměla srdce. Na to jsem své vlasy měla moc ráda.

Zhluboka jsem se nadechla, přiložila nůžky k vlasům a střihla. Ustřižené vlasy mi zůstaly viset v ruce. Rychle jsem je odhodila jako jedovatého hada a stáhla si gumičku z vlasů, které jsem neustřihla. Ty se mi rozvinuly kolem hlavy ve velice krátkém mikádu. Rychle jsem položila nůžky a vlasy si rukou prohrábla.

Když jsem vylezla z koupelny, Brann na mě zůstal zírat. „Khali, co sis to udělala s vlasy?!"

„Nemůžu se tolik lišit od kluků. Tak jsem se ostříhala." pokrčila jsem rameny a párkrát na něj zamrkala.

„Bože, Khali. To je na tobě to nejlepší. Že se od nich lišíš." Brann mě objal. Tohle udělal poprvé. Nikdy mi neprojevil žádné city, ale já věděla, že mě má rád. Jako svou dceru. Sice na mě byl často naštvaný a dlouho se mnou nemluvil, ale přesto jsem to věděla.

Teď

„Pusť ty nůžky! Okamžitě." Brann stál ve dveřích do koupelny. Mračil se na mě a tvářil se ne zrovna nadšeně.

Zamračil jsem se a odtáhla jsem čepel nůžek od svých vlasů. „Proč?"

„Nech si ty vlasy takhle. Opovaž se ostříhat se. Víš, jak jsem na to reagoval minule." založil si paže na prsou a přimhouřil na mě své oči.

Vzdechla jsem, ale poslechla ho. Schovala jsem nůžky zpátky do zásuvky a zastrčila si vlasy za uši. Střelila jsem pohledem svých šedozelených očí v zrcadle do Brannových očí. „Spokojený?"

„Nadmíru." odvětil suše a zase zmizel.

Zakroutila jsem očima a potřásla hlavou, přičemž mi vlasy zase spadly do tváře. Vydala jsem se za Brannem, což znamenalo do jídelny na večeři. Jenom co jsem opustila svůj pokoj, do nosu mě praštila vůně rajčat, bazalky a ještě dalšího koření. Mmmmm, špagety.

***

„Tětivy napnout." zakřičel Brann.

Nacházela jsem se na své první hodině v nové třídě. Když jsme, já a Sev, přišli na začátku s Brannem, zbytek kluků na nás koukalo ne zrovna nadšeně. Hlavně po mně pokukovali dost naštvaně. Nikdo nechtěl mít ve třídě holku. A čím déle jsem se v téhle třídě nacházela, tím horší to byly pohledy.

Napnula jsem tětivu se šípem, ignorujíc jejich nenávistné pohledy, a sevřela jsem tělo luku ještě víc. Zamračila jsem se na terč a v klidu se nadechla.

„Zamířit!" Brannův hlas se ozval místností a on začal to své kolečko.

Byla jsem na řadě poslední. Ucítila jsem šťouchnutí v oblasti lopatek. A tak jsem se narovnala v zádech. Další šťouchnutí za krkem. Posunula jsem hlavu trošku jinak. Brann nakonec kývl a odešel.

Střelila jsem pohledem k Sevovi vedle sebe a on se tvářil dost zaraženě. Jemu Brann nic neopravil, ale mně ano. Což bylo dost divné. Pokrčila jsem rameny a znovu se postavila tak, jak jsem měla stát.

„Srovnat a připravit!" přišel od Branna další povel. Ten pro mě šel jedním uchem tam a druhým ven.

Brann si nás všechny prohlédl a kývl.

„Vystřelit teď." nakázal.

Pustila jsem tětivu se šípem a ten vystřelil směrem k terči. Všude kolem mě se ozýval svist šípů a pak zadrnčení jak šípy našly svůj cíl.

Pohlédla jsem na svůj terč, jak se mi povedlo ho zasáhnout, a zůstala jsem zírat. Můj šíp trčel z modré části. Což bylo dost daleko od středu. Zatraceně, dnes nebyl můj šťastný den. To opravdu ne.

Když ke mě Brann došel, zalapal po dechu. „Khali,co se to s tebou děje?"

„To budou ty nenávistný pohledy, co mě znervózňují." ošila jsem se a sklonila jsem luk. Ani jsem si neuvědomovala, že ho stále držím nahoře.

Brann zavrtěl hlavou. „Asi jsem vás měl nechat ve vaší bývalé třídě. I Sev má dnes nějaký špatný den."

„To je v pohodě. My si za chvilku zvykneme. A zlepšíme se. Jen nám musíš dát chvilku zvyknout si na ty neustálý nenávistný pohledy." věnovala jsem mu jeden rychlý poloúsměv.

„Khali má pravdu." přidal se Sev, který za tu dobu, co jsem mluvila, došel k nám. Díval se na mě svýma modrýma očima a černé vlasy měl v obvyklém rozcuchu. Byl vysoký a ve svalnatých rukách svíral svůj propracovaný luk z nějakého podivného kovu. „Za chvíli si zvykneme."

Dobře, další super nudná kapitola, ale příště sem hodím nějakou akcičku :)

                                                                                                                                                    -Tessienka