Lučištnice

Část dvacátá

Stephen

„Chci ji vidět!" musel jsem ji vidět. Kvůli mně skoro umřela. Věděl jsem, že by mi tento požadavek nemusel být splněn, ale zkusit jsem to musel.

Luke se tvářil jako bych byl ta nejotravnější moucha na světě, jeho výraz zkysl obzvlášť po vyslovení mé prosby. „Myslíš, že jsem schopen dostat tě za tvou milovanou?"

„Nanejvýš schopen." Kývl jsem, ale útroby se mi svíraly nervozitou.

„Argh." Zavrčel, ale otočil se, přešel ke dveřím a otevřel je. Něco tam zamumlal strážím a pak dveře opětovně zabouchl. „Nechal jsem zavolat svoji matku. Uvidíme, co ti na to řekne ona."

„Tak to jsem zvědavý. Obzvláště na tvoji matku." Posadil jsem se na posteli a snažil se ze sebe sundat všechny ty hadičky, které byly napojené na všechny ty přístroje, kolem postele, monitorující můj zdravotní stav.

„To bych nedělal. Počkej, až dorazí matka a odpojí tě. Mohl by sis ublížit. Ne, že by mi to vadilo, ale Khali by asi nebyla nadšená." Luke pokrčil rameny a pohled, kterým se na mě díval, byl naprosto lhostejný. Ale i tak jsem přestal a netrpělivě vyčkával, až dorazí jeho matka.

Když se dveře otevřeli a dovnitř vstoupila žena s bílými vlasy, mé oči se rozšířily údivem. Neena na sobě měla bílý plášť a její oči byly schované na elegantními černými hranatými brýlemi.

„Ty?!" zakřičel jsem na ni a v ten moment se mé ruce snažily najít jakoukoliv použitelnou zbraň. Bohužel, žádná se v mém okolí nenacházela.

„Také tě ráda vidím, Stephene. Vypadá to, že už ti je dobře." Poznamenala, když se podívala na přístroje, na které jsem byl napojený. „Proč jsi mne tedy zavolal?"

„Chci vidět Khali. Vím, že je na tom zle. Lukas mi už něco řekl, ale chci ji vidět naživo." Pevně jsem se jí díval do očí a snažil se před jejím pohledem neuhnout. Tvářila se mile, až moc mile. Bylo to divné.

„Máš pravdu. Khalinda je na tom zle. Zatím by možná bylo lepší, kdybys ji neviděl. Kdyby se náhodou něco pokazilo, aby sis ji pamatoval tak, jak vypadala." Neena se přívětivě usmála.

„To je mi jedno. Chci ji vidět." Stále jsem se tvrdohlavě snažil prosadit svou.

Neena se zamračila. „Není to dobrý nápad, Stephene."

Mávl jsem rukou. „Už jsem řekl, že je mi to jedno. Prostě ji chci vidět. Nějak si to zařiďte."

Ona tedy nakonec kývla a její ruce mě jemně odpojily od přístrojů. Poté se otočila na Luka a dala mu instrukce. Mluvila tak tiše, rychle a naléhavě, že jsem jí ani nerozuměl.

Když domluvila, Luke kývl a popadl mě za rameno. Sykl jsem bolestí, ale on na to nebral ohled. Stáhl mě z postele, vedl mě skrz dveře a pak dlouhou chodbou až k jedněm jednoduchým bílým dveřím. Před nimi se zastavil a věnoval mi jeden rychlý zamračený pohled. „Chtěl jsi to vidět. Tak se pořádně dívej."

Strážce, který šel s námi, otevřel dveře a Luke mě prostrčil do místnosti. Hned poté, co jsem na kolena dopadl na podlahu místnosti, se za mnou dveře zabouchli. Byla to jednoduchá místnost s bílými stěnami, širokou nemocniční postelí a spoustou přístrojů. Oklepal jsem se a vyškrábal se na nohy. Celé tělo mě bolelo ještě víc, když jsem teď musel napínat svaly, abych se udržel na nohách. Předtím mi tak nějak pomáhal Luke, tím jak mi svíral rameno. Teď jsem musel stát sám.

Klopýtavě jsem došel k posteli a zůstal zírat na dívku ležící v ní. Mezi všemi těmi přístroji vypadala jako malá holčička. Tmavé vlasy měla rozprostřené na polštáři, oči zavřené a na ústech jí seděla maska, která jí pomáhala s dýcháním. Přístroj sledující její srdeční činnost pravidelně pípal.

„Ach, bože." Špitl jsem. Mé srdce při tom pohledu na ni málem puklo. V tomhle stavu se ocitla kvůli mně. Kdybych se nevloupal do továrny ve snaze se k ní dostat, nikdy by se nic takového nestalo. Posadil jsem se na kraj její postele a opatrně vzal její ruku do své. Palcem jsem ji kreslil jemné kroužky na hřbet ruky. „Cos to provedla?"

Věděl jsem, že mi Khali neodpoví. Ale stejně jsem tu otázku musel položit. „Vím, že jsi to udělala, abys mě zachránila. Neměla jsi to dělat. To já mám zachraňovat tebe, ne ty mě, víš?"

Jediné co mi přišlo v odpověď, bylo pípání. A tak jsem pokračoval. „Musíš bojovat, Khali. Prostě musíš. Vím, že když umřeš, konečně se setkáš s rodiči. Ale já tě sobecky prosím, nesmíš mě tu nechat samotného. Miluju tě, Khali. Slyšíš mě? Miluju tě. Vím, že to víš. Vím, že mě slyšíš."

Na chvíli se rozhostilo úplné ticho. Ani přístroje to ticho nepřerušovaly. Uběhlo asi deset vteřin a pak se tichem rozeznělo táhlý pískot.

Dveře se rozletěly a do místnosti vběhla Neena následována Lukem a strážci. Luke mě znovu popadl za rameno, tentokrát ne tak silně, a vyvlekl mě z pokoje. Byl jsem zmatený. „Co se děje?"

„Khali přestalo bít srdce. Musí znovu na sál. Něco špatného se děje." Tohle bylo vše, co mi Luke řekl. Odvedl mě zpět do „mého" pokoje. Usadil mě na postel a odešel. Dveře se zabouchly a ozvalo se cvaknutí zámku. Byl jsem tu zamčený.

***

Khalinda, před dvěma minutami

Mohlo uběhnout několik hodin, dní či týdnů, neměla jsem žádný pojem o čase, jelikož jsem byla ve tmě. Jediné, co jsem vnímala, bylo pravidelné pípání, které rezonovalo jinak úplným tichem. Byla jsem sama a neměla jsem absolutní pojetí o tom, jestli jsem mrtvá nebo ne. Nic mě nebolelo, tedy spíš jsem necítila vůbec nic.

Náhle se však tichem kromě pípání rozezněl i tichý a naléhavý hlas. Hlas kluka, kvůli kterému jsem se obětovala. Kvůli kterému jsem zmáčkla tu spoušť, abych ho zachránila před životem jako jednoho z Josephových monster.

„Musíš bojovat, Khali. Prostě musíš. Vím, že když umřeš, konečně se setkáš s rodiči. Ale já tě sobecky prosím, nesmíš mě tu nechat samotného. Miluju tě, Khali. Slyšíš mě? Miluju tě. Vím, že to víš. Vím, že mě slyšíš." Tohle mi říkal. Mluvil naléhavě a zároveň bolestně. Bolest znící v jeho hlase mi skoro trhala srdce.

Já tě taky miluju, Seve. Vím, že to víš.

Po doznění jeho hlasu se tmou rozlehlo ticho. Ticho tak hlasité, až mi to trhalo uši. Byla jsem zvyklá na to monotónní pípání, ale to ustalo. Tedy na malý moment. Pak se rozeznělo táhlý pískot a místo, kde jsem se nacházela, náhle osvítilo jasné světlo.

Rozhlédla jsem se. Seděla jsem v nějakém neznámém parku na osamělé lavičce. Vstala jsem a rozhodla se prozkoumat to světlo. Čím více jsem se k němu blížila, tím svítilo jasněji. Když už jsem byla skoro u něj, někdo mě popadl za rameno. Ohlédla jsem se a mé oči se střetly s bouřlivě šedýma očima ženy se stejnými rysy, jako jsem měla já.

Konec nové kapitoly. Proti komu myslíte, že se Khali ocitla? Budu ráda za jakýkoliv názor.

Jinak bych vám chtěla poděkovat za skoro 1,5K votes. Jste ti nejlepší čtenáři, které si může člověk jako já jen přát.

                                                                                                                                                                Vaše Tessienka