Forbidden Love

Kapitola 10

Než začal zápas, příšerně jsem se nudila. Taky jsem přemýšlela, co má Yuichiro za podmínku, ta podmínka, o které se bavili ti dva chlapi. Čekám, kdy začne soutěž. Všechno se ještě chystá a tak. Chodím od ničeho k ničemu. Čtu si nějakou knížku, kterou mi dala Kurumi. Prý je to něco o boji na dálku. Šla jsem a byla začtená do knížky, do chvíle, než do mě někdo vrazil a já spadla na zem. „Gomene!" křikl ten, kdo mě srazil. „Au..." špitla jsem. „Promiň... Jsi celá?" zeptal se. Podívala jsem se na kluka, který se sklání nade mnou. Měl bílé vlasy a světle modré, skoro až bílé oči. Tato kombinace se tak často nevidí. „Jo... um... jsem celá." Usmála jsem se jen. Podal mi ruku, tak jsem bylas slušná a přijmula ji. „Ještě jednou promiň." „V pohodě. Měla jsem dávat větší pozor na cestu. Byla jsem začtená do knížky." Usmála jsem se. On se usmál a pohladil mě po hlavě. Pak odběhl pryč. Slyšela jsem, jak si něco broukal, nějakou melodii, ale nevím, co byla zač. „To co mělo být?" špitla jsem si pro sebe. „Tajný ctitel?" uchechtl se někdo za mnou. Otočila jsem se. Normálně by tam byl Yuichiro, ale už se nemůžeme vídávat tak často... nevím proč, ale když to řekl, tak to má důvod. „Ahoj Kurumi." Zasmála jsem sena bělovlásku. První vidím bělovláska a teď bělovlásku. Co to má za logiku? „Ne. Jen do mě vrazil. Taky se můžu zeptat ‚nejste brácha a ségra'?" zasmála jsem se. „Ehm..." špitla Kurumi. „Ou... gomene Kurumi." Omluvila jsem se jí. Vyprávěla mi, že bratra měla... Sice si nepamatuje, jak vypadal, ale jednou někam šel a už se navrátil... O její vraždě rodičů si nepamatuje... Zajímavé, někdo si pamatuje vraždu do detailů, jako třeba Yuichiro a někdo vůbec... Jenom že měl rodiče a nějakého sourozence, nebo byl jedináček... ale o vraždě nic. „hm... v pohodě..." řekla Kurumi a pak dodala, že půjde trénovat. Když odcházela, broukala si něco. Často si broukávala i podvečer, ale jelikož jsem byla většinou pryč, tak jsem to moc nevnímala. „Kurumi!" křikla jsem po ní a ona se otočila. „Ta písnička... co je zač...?" zeptala jsem se. „Ani nevím... znám jenom kousek... Když si ji zpívám, mám lepší náladu..." „Kurumi... hned po zápase... půjdeš se mnou jinam..." řekla jsem. „Hm... dobře..." řekla nejistě Kurumi. „A vlastně Kurumi! Ty ses vlastně dostala do třetího kola, že ano? Gratuluji. Jsme na tom stejně." Změnila jsem téma, když jsem si všimla, že se na nás nějaká parta lidí divně dívá. Projel mi mráz po zádech. Otočila jsem se. „Ať třetí kolo soubojů začne!" křikl chlap- přesněji ten vrchní chlap, našeho spolku. „První čísla, co se utkají, budou 28 a 47." „He?!" Hned první? To je otravné!

Stoupla jsem si do bariéry a uviděla jej. Toho samého kluka, se kterým jsem se ráno srazila. „Ehm... Ahoj..." řekl kluk. „Teď mi můžeš dát nakládačku za to, že jsi kvůli mně spadla." Zasmál se. „Hm... možná... jsem Nakama Rinako." Představila jsem se. „Já jsem -" „START!" řekl ženský hlas. Cože?! Nebyla jsem připravená. Ten kluk zřejmě taky ne. Byl tam i Yuichiro, opíral se o bariéru. Kdyby ji někdo zrušil, tak bez váhání spadne. Hned jsem se ale naplno věnovala tomu bělovláskovi. Vytáhl dvě katany, byli takové jiné, než bývají normální. Chtěla jsem bojovat na férovou, takže jsem vytáhla svoje katany taky. Usmál se a rozběhl se ke mně. Napřáhl katanu a já ji chtěla tu svou odrazit, ale hned jak se setkali, on tu mou rozsekl v půlku. Přitom mě sekl do ramene. Odskočil dozadu. „Jak?!" špitla jsem a hned na to sykla bolestí. Rána byla docela hluboká, za což jsem nebyla ráda. Dvě podobné katany a on tou svojí tu mou rozsekl?! Jak?!... Počkat... Mám to... Použil nějakou techniku. Ta katana není speciální. Používá nějakou techniku, jako já. Když použiju Chidori Eisou a mám meč, tak z toho vznikne meč, se sílou chidori. (Určitě to chápete (y) :DDDDD Nevím, prostě polovinu technik předělávám, takže když se podíváte třeba na stránky Naruta, tak tam budou ty techniky popsané úplně jinak, než jak je tady popisuju já. No a co, alespoň je to originální :DD) Nebudu tu techniku používat hned, nechám si ji jako poslední. Vyhýbala jsem se jeho katanám a tu svou jsem ho párkrát sekla, na slepé místo, ale hluboké jako moje rameno to nebylo. „Gomene." Špitl. Přesně když jsem nedávala pozor, přemístil se za mě a dotkl se mé nohy. Led. Takže proto ty bílé vlasy. Jeho nejdůležitější technika je led. Stál přede mnou a napřáhl se...