Forbidden Love

Kapitola 26

Konečně... dnes je ten den, kdy jsme se dočkali další kapitoly! Doufám že si užijete čtení, snažila jsem se aby to bylo dlouhé, bohužel škola ze mě vysává tak nějak všechny nápady.. :/

O týden později

I přes to, že jsme tu už nějaký ten pátek, nás Suzume zatím nezabila. Sice její bratr Shiro k tomu daleko neměl, ale je zatím v pořádku. Shrnu, co všechno se za tu dobu dělo. Začnu naším plánem sehnat hodně lidí, co jsou téhož názoru jako my. Že nebudeme stát při tom chlápkovi, když nám zabil rodinu. Museli jsme trochu zakročit, tak se Asami napojila na něco, aby mohla komunikovat s kamarády Shira. Opravdu, netuším co to má Asami za přístroje, a vytvořila je sama, to mě udivuje ještě víc, ale pochopit to nedokážu. Shiro jim vše vysvětlil a poprosil je, aby nám z částí naší práce trochu pomohli. Po tom všem se sice naštvali a chtěli jít zabít vrchní chlápky, ale nakonec odsouhlasili, že nám pomůžou najít lidi. Z tohoto důvodu založili tajnou skupinu se jménem Ribenji to shi (Pomsta a Smrt). Moc lidí se k tomu nehlásí, když vlastně ani neví, o co jde. Popravdě nevím, jak to tam teď funguje, ale teď vážně, kdo by šel do něčeho s takovým názvem, když ani neví, o co jde. I tak jsme vděční za jejich pomoc. Nejen že shání lidi, ale někoho učí i nové techniky a zjišťují různé informace o tom, kolik lidí stojí i přes pravdu při vrchním chlápkovi nebo jestli nás šel nějaký špeh hledat.

A zase zpět k nám. My se připravujeme na brzký odchod, kvůli již zmíněnému špehovi. Ano, někdo nás šel hledat a ví, kam jít. Jenže si to obchází, protože neví o starých kolejích, proto máme dostatek času všechno sbalit a udělat pár falešných stop, o tom, že jsme šli dál od spolku. Přesuneme se do hotelu v městečku, kde jsem se potkala s Yuichirem. Tam se budeme skrývat, ale kvůli pravidelným prohlídkám, které se konají aby nás našli, i ve městě, se budeme muset převlíkat a dělat ze sebe normální lidi. Dokonce je v hotelu zabudované nějaké sledovací zařízení, ale to nám dali informace kluci z Eska kdy tam kdo hlídá nebo když tam nikdo není. Bábi bylinkářka udělala téměř po celém lese nějaké pasti a iluze, za což jsme jí moc vděční. Taky jsme za to museli vylézt na strmý kopec a donést jí nějaké vzácné byliny, ale to je vedlejší. Teď je už jen jediný problém, sehnat lidi a jít do boje proti jim.

„Přemýšlím..." špitl Shiro. „To umíš?" rýpla do něj jeho sestra. „Na rozdíl od tebe ano. Možná bychom mohli vyjít už za hodinu. Zjistíme souřadnice, kde se špeh nachází a podle toho se budeme vyhýbat. Pokud na něj přeci jen narazíme, nemáme nic jiného na výběr, než ho zabít." Suzume ho probodávala pohledem, ale nakonec kývla a uznala, že to je dobrý nápad. „Jdu na střechu." Odfrkl si Yuichiro, potom co se na něj Shiro díval pohledem ,zjisti kde je'. „Rin mohla bys jít za ním? Lepší čtyři oči ne?" usmál se. „Demente." Křikl na něj Yuichiro a vylezl oknem na střechu. (Věci jsme měli v druhém patře) „Máme menší problém..." špitl Yuichiro, když jsem za ním přišla. „Jak to?" „Přes les plný iluzí špatně vidím i se Sharinganem. Ale malá skvrna je odtud asi dvě hodiny, jestli je to ten špeh nevím, každopádně bychom si měli pohnout." Po tom, co použil konečný Sharingan na odstranění iluzí se mu zhoršilo vidění. Všimla jsem si toho už před tím a teď znovu. Já tu jeho skvrnu vidím jako normální postavu člověka, trochu rozmazanou, ale i tak bych odhadla, jestli je to žena nebo muž. „Yuichiro, potřebuješ brýle..." „To jako proč? Já brýle nemám a vidím dobře." „Konečný Sharingan ti zničil zrak." „Jo ty myslíš tohle... Ne, to není Sharinganem, ten nemá žádné vedlejší účinky na zrak. Jestli narážíš na tu černou skvrnu, co nevidím tak dobře jako ty, tak to není vina ani tebe, ani Sharinganu. Měl jsem nehodu, to je vše." „Nehodu?! A to jsi oslepl a uzdravilo se ti to?" stoupla jsem si na střechu naštvaně, že mi to ještě neřekl. „Klid. Spadneš. Když jsem poprvé šel do spolku, utekl jsem hledat své rodiče a nevěřil jsem na démony. Pak jsem ale jednoho potkal, toho velkého a ten používal magii, která je u nich vzácně. Zakopl jsem a spadl, když on po mě střelil nějaké kouzlo a dostalo se mi to do oka, od té doby jsem špatně viděl a musel chodit k lékařce, díky které se mi to zahojilo. Když ale chci vidět něco hodně daleko, díky Sharinganu, vidím rozmazaně." „To mě mrzí... Proč jsi mi to neřekl?" „Protože jsem na to zapomněl." Zasmál se a seskočil dolů ze střechy. „Vemte kufry a věci! Vyrážíme! Špeh tu je asi za dvě hodiny!" zakřičel dost nahlas. Hodně si to obchází, ale pro nás lépe.