Forbidden Love

Kapitola 21

Teď mi jen zbývá najít ty chlápky... „Ale, ale... Kohopak tu máme? Není to Nakama?" Fajn, bylo to snazší, než jsem čekal. „Eh?" dělal jsem, že nevím, o co se jedná. „Půjdeš teď s námi." Řekli bez jakýchkoliv řečí. „Otrava." Špitl jsem a vydal se za nimi. Neodmlouval jsem ani nic takového, kvůli tomu nastalo vůči mě podezření. „Ona jde jen tak, jakoby věděla, co ji čeká." Jo, tak to nevím, ale 100% vím, že když se něco stane mě, tak to každý unese. Ale Rin má přátelé, kteří jí jdou vždycky vstříc. Já ne. Pravda, o mě se možná bude strachovat Rin...

Šel jsem s nimi až k chatce, kterou jsem dost dobře znal. Je od mého velitele. „Pojďte dál." Ozval se jeho hlas. „Dobrej- teda... Dobrý den, co potřebujete?" Uf, to bylo těsně. Velitel pokynul, aby ti dva chlápci odešli. Teď jsem tu byl jen já a on. „Nakama Rinako, věk 16 let, výška 165cm, váha 59kg, typ krve neznámý. Mám-li pravdu?" Hee? Jak to mám sakra vědět? Jméno i věk odpovídá, já mám 171cm, tudíž výška by mohla odpovídat taky. Váhu netuším a typ krve taky ne. „Hm..." „Dobrá tedy. Mám na tebe jen pár otázek." „Za prvé, probudila si už démona?" „Ne." Budu odpovídat krátce a stručně, ať už to mám za sebou. „Hm... Kde ses naučila Amaterasu a všechny techniky?" „U nás ve spolku některé, zbytek sama tvrdým tréninkem." „Jak to, že dokážeš ovládat i lékařské techniky?" „Jak to mám vědět sakra? To nejde nijak ovlivnit. Prostě je umím." No a tady končí moje stručné odpovědi. Nevím, jak by se zachovala Rin, ale tohle jsem trochu přepískl. Velitel mě probodal pohledem. „Dobrá tedy. Proč, máš typ krve neznámý, když každý procházel krevním testem?!" trošku přidal na hlase. „Je to snad moje chyba? Za to mohou lidi, kteří ty testy dělají, co já?" „Mladá dámo, nebuď drzá, jsem na vyšší úrovni i postavení než ty. Takže se chovej slušně, nebo to taky můžeš odnést." Vyhrožoval mi. Je možná tak na vyšší úrovni lhaní a podvádění. „Sestro!" křikl a z pozadí vyšla sestra s nějakým přístrojem a jehlou, pravděpodobně mi odeberou krev, ale mám jinou než Rin! Sakra. Co udělám? Nesmí mi ji odebrat. „Jen si uděláme pár pokusů na tobě, pak můžeš jít. Aha, takže i pokusy? Co jsem pokusný králík? Teda, já ne, zapomínám, že jsem v těle Rin. A pokud vím, tak ani Rin není jeho pokusný králíček. Yuichiro mysli, mysli... Co uděláš v takovéto situaci? Kdybych tu nebyl převlečen za Rin, tak bych použil nějakou kouřovou techniku, vymazal jim paměť na poslední dvě hodiny a utekl bych. Počkat, dvě hodiny?! Sakra, Rin mě bude hledat. To ne... „Šéfe!" rozletěli se dveře od chatky. Stál v nich Yamato s vážným výrazem. „Co je? Nevidíš, že mám práci?!" „Omlouvám se, ale uniká v jedné z chatek jedovatý plyn! Šíří se to! Pojďte nám pomoci!" křikl. „Pane bože. Postarej se o Nakamu, máš ji teď na starosti. Pokud uteče, nevím, jestli na tom bude líp ona nebo ty." Sykl a vyšel ven. Sestra mě zatím přivázala k židli, ale najednou byl všude kouř. Yamato mě popadl za ruku a táhl mě ven, kde mě pustil. „Poděkuješ mi pak, teď běž, Rin na tebe čeká kousek za nejstarší Sakurou. Pak tam přijdu taky, abys mi mohl poděkovat." Moment, on mě chytil za ruku, i když věděl, že jsem to já?!! -_- Vážně?

Pohled Rin:

„Rin?" zavolal do lesa už ve své normální podobě Yuichiro. Oddechla jsem si, že se mu nic nestalo, ale nemohla jsem si odpustit moje narážky. „Deset minut a dvě hodiny. Zpozdil ses." „Ale jsem tu ne?" „Kdybych neposlala Yamata, tak ne." „Jo, to bych chtěl vysvětlit." „Takže,..." začala jsem.

*flashback*

Hodinu a půl potom, co se Yuichiro nevracel, jsem se procházela venku a potkala Yamata. „Asi vidím dvojitě, před hodinou jsi zašla do chaty mého šéfa a ještě si nevyšla, teď jsi tady?" „Eh! To jsi mě asi nesledoval pořádně! Jsem tu už delší dobu a vyšla jsem." „Ukaž mi rameno." „Proč bych měla?" Než jsem stihla nějak zareagovat, vyhrnul rukáv a díval se mi na rameno. „Nebyla jsi tam, měla bys jizvu na rameni. Ještě k tomu bys nevyšla tak v pohodě a brzo. Kdo to byl?" „Cože?! Neřekneš to nikomu?" „Máš mé slovo." Něco mě donutilo mu věřit, tak jsem mu řekla o našem plánu, možná to bylo až moc nepromyšlené a měla jsem uvažovat o tom, jestli to vážně neřekne.