Forbidden Love

Kapitola 14

Pohled Rin

„Tvým soupeřem se stává..." chlap se na chvíli odmlčel a zamyslel se. Šibalsky se usmál a řekl: „Tvým soupeřem bude... Yamato Ryoichi! Dostal jsem tě Yucihiro, nechtěl jsi s ním bojovat, protože se ho bojíš a tak jsem ti ho dal jako soupeře!" křičel chlápek na celé kolo. „Jde vidět, že jsi v Áčku." Zasmál se Yuichiro a chlápek se zarazil. Dál už to neřešil. Yuichiro na mě mrknul. A já kývla. „Nějak se vyder z davu." Slyšela jsem v mé hlavě. „Jasně." Řekla jsem rychle a začala se pomalu vydírat z davu.

Už jsem byla skoro na konci davu a někdo mě žduchnul tak silně, že jsem skoro vyletěla. Ještě aby toho nebylo málo, jsem do někoho vrazila a shodila tu osobu i se sebou k zemi. „Gomene...!" špitla jsem. „Říkal jsem, aby ses z davu nějak vydrala, ale zapomněl jsem asi zmínit, že máš mít nohy na zemi a neletět." Zasmál se povědomí hlas. „To jsi ty. Já za to nemůžu." zasmála jsem se. „Slez ze mě. Všichni se dívaj." Špitl. „Hups. Všichni ne." Jen se pár lidí otočilo. Rychle jsem vstala a oprášila si oblečení. Yuichiro vstal taky a když už nám nikdo nevěnoval pozornost, tak jsme se vytratili.

„Takže nakonec ti plán vyšel." Špitla jsem. „Jo. Ten chlap byl úplně blbý. Nic u mě neprokoukl. Nebo jsem možná moc chytrý já." Zasmál se. „Egoisto." Zamumlala jsem nesrozumitelně. „Já to slyšel a rozuměl ti." Zasmál se. „Teď už stačí, abychom oba porazili naše soupeře, a zítra nás oba čeká DUO." Zamyslel se Yuichiro. „Bojíš se?" „Ne. No, vlastně u tebe nikdy nevím, jestli to vyhraješ, takže docela jo." Zasmál se. „Jo tak abys nebyl ty ten, co skončí dřív, než se dostaneme do DUA!" křikla jsem po něm.

Chvíli jsme se tak hádali do doby, než vyhlásili: „První souboj Nakama Rinako VS Shichirou Hikaru za půl hodiny. Prosím, dostavte se za deset minut na místo, kde se obvykle konají souboje."

Už?! Ksakru! Já ještě nechci! „Máš obavy?" „Ne! Já a obavy? Ccc!" Vymlouvala jsem se. „Myslím to popravdě." „Jo... docela..." zamumlala jsem. „Neboj se, nezabije tě, možná přizabije, nebo ty jej. Stejně si něco slíbila a sliby se plní." Řekl a pohladil mě po vlasech. „Jo... to samé platí pro tebe... Vyhraj to, nebo tě zabiju." Zamumlala jsem. Vsadím se, že jsem rudá až za ušima.

Šla jsem s trémou až na místo. Je to pocit, jako kdybyste měli psát test, aby Vás vzali na nějakou školu, a vy jste neuměli ani slovo. Ale tohle je jiné, jde tu o život a o smrt. Jde tu o slib, který jsem dala člověku na kterém mi... docela... zaleží... Jde tu skoro o všechno.

„Držím palce." Slyšela jsem hlas Yuichira ve své hlavě. Je někde tady a sleduje mě. „Díky." Odvětila jsem stručně. Teď začíná souboj, na který nikdo ani nepomyslel. Nikdo nemohl vědět, jestli se sem dostane. Jestli se dostane tak daleko jako teď já. Ale já jsem na tento souboj myslela, i na všechny před tím. Protože utkat se v DUO s Yuichirem, je můj cíl. Je to cíl tohoto celého táboru, či jak to říct. A taky proto je můj cíl tento souboj vyhrát. Ani nevím, proč mi na tom DUO tak záleží, ale prostě chci mu nakopat ten jeho úžasný ksicht. Teda! Chtěla jsem říct, že se mu chci pomstít a nakopat ho. Jenže to bude dost těžké.

Už čekali jen na mě. Hikaru už tam čekal taky. Těch deset metrů, co mě od nich dělilo, bylo jako několik kilometrů. Přišla jsem k nim a nějaký chlap nám pokynul, ať jdeme za ním. Vyšli jsme.

„Eh... ahoj..." špitl Hikaru. „Hoj..." odpověděla jsem mu, jako slušný člověk. „Nevím, jestli si mě ještě pamatuješ, jsem –" „Nepamatuju. Promiň." Zalhala jsem a usmála se. „Aha... Dost jsme se bavili, když jsme byli malí. Ten kluk s černým pramenem vlasů. Bylo to, když jsi přišla prvně do třídy C." „Promiň, asi si nevzpomenu." „Ten kluk co ztratil partu a měl jen černý pramen vlasů, jako vzpomínku. Pak jsem se nechal ostříhat, protože jsem našel jinou partu kluků." Snažil se, abych si vzpomněla. „Asi si mě z někým pleteš. Jak už jsem řekla, nepamatuju si. Nevím, kdo jsi." Opět lež. Kdyby věděl, že si ho pamatuju, šetřil by mě. Takto pojede na plno. „Aha. Tak to promiň. Možná jsi to vážně nebyla ty, ale i tak, rád tě poznávám." Přátelský jako vždy. „Taky. Ale nemysli si, že budu mírná." „O tom bych ani nepochyboval, ale stejně prohraješ." Řekl s úšklebkem. „Si o sobě dost myslíš." Špitla jsem.