Forbidden Love

Kapitola 17

Než začnete číst, omlouvám se za dlouhou neaktivitu /zase/, ale opravování známek a učení mi vážně dalo prácí :/ Proto tady máte trošku delší dílek :) Snad mě ale nezabijete :)) A ještě smazala jsem tu reklamu, protože to nepatří do této story a navíc já i kamarádka jsme moc líné, něco vymyslet, takže je to účet k ničemu :D

Pohled Rin:

Nabírá na síle, což je Yuichirova nevýhoda, když mu něco je. Mám takové tušení, že má v těle nějaký jed. Nevšimnout si rány na krku po nějaké stříkačce, bych nemohla mít lékařské techniky. Někdo mu tam vpíchl jed a tím pádem ho to zpomaluje. I na tyto věci jsem připravená, jen se musím dostat kapku blíž, aby moje síla dosáhla na Yuichira a tak mu pomohla se vyléčit i z dálky. Díky bohu že existují ninjové, co vytvoří malý amfiteárt, aby viděli všichni nehledě na to, kde jsou.

Dostala jsem se dopředu, ale je tu jeden problém. Jsou tu i ninjové s Eska, takže musím být extrémně opatrná. Aby náhodou „nezavětřili" moji techniku. (Nebo jednoduše aby to nějak nevycítili :D Eh.. No prostě aby to nepoznali. Tečka.)

Zamumlala jsem pár lékařských slov a přivřela oči. Snažila jsem se co nejvíce soustředit na techniku, aby se dostala k Yuichirovi a abych jej mohla léčit na dálku. Možná je to podvádění, ale ten kdo mu tam jed dal, tak taky podvádí.

Pohled Yuichira:

Něco jsem zacítil, něco se se mnou děje. „Jako bych se léčil? Ale to není možné. Jed se jen tak z těla nevypaří. I když..." Problesklo mi hlavou a prudce jsem se otočil na dav. Moje intuice byla správná. Rin to zjistila a teď mě léčí na dálku. Je samé překvapení, ale dost riskuje. Stojí vedle ní lidi z Áčka i Eska a ona i tak použije techniku?! Ještě ji kvůli mně vyloučí z boje a neutkáme se. I když myslím, že se můžeme utkat kdykoli a kdekoli a nezáleží na tom, kolik je kolem nás lidí, nebo jestli to někdo vidí. Ale prostě když vás vidí víc lidí, tak z toho je to dobrý pocit. (Jojo... určitě. Hlavně když vás hodí kamarádka do keříku před školou a všichni okolo se otočí a začnou se smát. Jen tak btw. Právě skoro všichni končili, takže tam bylo lidí dost. Karma ji ale dožene a udělá jí ještě větší trapas! Muhaha!)

„Rin, co to ksakru děláš?! Ještě se prozradíš a máš dobojováno, na nějaké DUO můžeš rovnou zapomenout." Křikl jsem na ní v mysli. „Neruš mě při práci, pak se nesoustředím. Navíc ten, kdo ti dal stříkačku s jedem, taky podvádí, takže to je takhle spravedlivé." Stručně odpověděla. „No a co, okamžitě toho nech! Jsem v pohodě." Holka tvrdohlavá. „To vidím. Radši se soustřeď na boj, za chvíli jsi uzdravený." „Sakra Rin...!" „Mlč a bojuj." „Jak chceš. Ale víš, že já jsem o úroveň výš že? Takže když nebudu chtít, abys mě léčila, tak to prostě udělám." „Nejde to." Zasmála se. „Myslíš?" v duchu jsem se ušklíbl a špitl „Kurōzudo", což v překladu znamená uzavřít, tím pádem nepovolím Rin, aby mě dále léčila. Nechci, aby se jí něco stalo, nebo aby ji někdo přistihl.

Po chvíli jí to už došlo, že mě neléčí a hned mi začala nadávat. V ten moment jsem se cítil, jako když mi nadává matka. Ale i tak jsem nedovolil, aby mě léčila. Jednoduše jsem ji odpálkoval. Proběhlo to asi nějak takto:

Rin: „Yuichiro! Mám o tebe hrozný strach, nech mě tě vyléčit!" Já: „Ale prosím tě. Umím se o sebe postarat." Rin: „Prosím!" „Řekl jsem ne." „Pako! Musím tě léčit, jinak to nevyhraješ. Prosím... Yuu... Buď hodný. Dám ti za to pusu!"

Pohled Rin:

Když vykládá, neuvědomuje si, že to stále slyším i já. Jelikož je Yuichiro už od doby co ho znám hroznej egoista, tak většina nebyla vůbec pravda. Bylo to nějak takto: