Forbidden Love

Kapitola 16

Pohled Yuichira:

Rin vyhrála... Byl jsem dost překvapený, i když jsem to čekal. Nejvíce na mě udělaly dojem černočerné plameny Amaterasu. Nechápu, kdy nebo kde se to naučila. Je to zakázaná techniky třídy S.

Teď ležela v nemocničním lůžku. Sestřičky ošetřovali hlavně Hikarua. Doufám, že Rin stihne můj zápas. Chci se předvést, jak Yamatovi nakopu zadek. „Měl si pravdu ká-... Podcenil jsem ji." Řekl někdo za mnou. Poznal jsem ho už podle ‚kámo', jak chtěl říct. „Jako kdybych ti to neříkal. Nepodceňuj ji." „Nojo... Kdo ví, co předvede v DUO, až se s ní utkám." Zasmál se. Já taky. „Až na to že... Rin bude bojovat v DUO se mnou." „Tím bych si nebyl až tak jistý." Škodolibě se usmál. Myslím, že něco plánuje. „Jo a mimochodem, za dvacet minut začíná náš souboj a ještě s tebou chce mluvit pan Kabashima." Řekl a poté odešel. Kabashima... ? Aha. Došlo mi to později, je to příjmení vrchního chlápka. Vždy mu říkám: ‚Vedoucí' nebo ‚Vrchní chlápek', protože si nezaslouží, aby mu někdo říkal příjmením nebo jménem. Na to je až moc tupý.

„To byl Yamato...?" špitla Rin. Když je ospalá, vypadá hrozně kawaii. „Jo..." usmál jsem se na ni. „Co chtěl?" Nevím proč, ale teď bych ji nejradši obejmul. „Abych šel za naším vrchním chlápkem. Od doby, co jsi postoupila do poslední čtveřice, mě pořád otravuje." Zasmál jsem se. Nechci jí říkat o tom ‚vyhrožování', že jestli vyhraju, nebudu v eSku a že zabije pár lidí. Nevím, co by na to řekla a mám docela i strach. „Jen si dávej pozor..." zamyslela se a sedla si na postel. Už se pokoušela vstát. „Ještě bys neměla vstávat." Pokáral jsem ji. „Ale prosím tě, jsem už v pořádku. Jen mi zavolej sestřičku." Usmála se na mě. Moc se mi nechce jít pryč. Vydal jsem ze sebe něco jako: „Dobře...". K tomu jsem ještě dodal: „Byla jsi dobrá. Ale na mě ještě nemáš." Ušklíbl jsem se a pohladil ji po hlavě jako nějaké štěně. „Ccc... Se ještě uvidí. Mám v rukávu víc věcí než jen Chidori a Sharingan." Zasmáli jsme se a já šel hledat sestřičku.

Ta samozřejmě nikde nebyla, tak jsem vyšel z menší nemocnice a začal nějakou sestřičku hledat venku.

Pohled Rin:

„Sestřičko..." špitla jsem, když jsem viděla, že šel Yuichiro hledat ven. Nechtěla jsem mu říkat o ráně, co mám na břiše. Bohužel, vedlejší účinky černočerného ohně Amaterasu jsou tmavě-fialové až černé skvrny na těle. Tato sestřička co mě léčí, je profesionálka. „Už jdu Rin. To byl tvůj kluk...?" usměvavě se zeptala a zase se mi začala dívat na břicho. „Eh... Ne, je to jen známý. Kamarád." Zasmála jsem se, ale nebyla jsem si jistá, jestli je to vážně jen ‚kamarád'. „Hodně spolu trávíte čas, že ano?" usmála se a já jí rychle odpověděla: „No... možná jo. Začneme?" změnila jsem téma. „Dobrá. Rin. Pojď do té druhé místnosti. Bude to bolet, tak aby nešlo nic slyšet." Pousmála se. Šli jsme do tmavé místnosti a ona rozsvítila čtyři světla. Řekla mi, abych si lehla na deku. Klekla si ke mně a dala mi pouta na nohy i ruce. Sakra to bude asi vážně bolet. Popřemýšlela a pak něco šeptala. Udělala pár pečetí a položila dlaně na moje břicho. Objevila ze fialová záře a já sykla bolestí. Pořád mumlala nějaké ‚zaříkávadla' a bolest se pořád zvyšovala.

Křičela jsem, protože to bylo, jakoby mi někdo trhal kůži s masem za živa. Neumím si představit, jak by to bolelo od amatéra. Možná by to ani amatérská sestřička neuměla, ale kdyby jo, tak bych to možná nepřežila, ještě že je tohle profesionálka třídy S.

Oddechla jsem si, když bolest povolila. „Promiň mi... Musela jsem. Jinak by se to šířilo rychleji." „Děkuju." Špitla jsem a šla zase na oddělení. Podívala jsem se na břicho. Zvýrazňovala se tam černá pečeť. Fialové skvrny nebyli už tak syté a zmenšily se.