Forbidden Love

Kapitola 24

„Oni... oni zabili naše rodiče...?!" křikla Asami. „To snad ne... My jim sloužíme i přes to, že zabili nám nejdražší osoby..." špitla Rin. „Dává to smysl... Kdyby je nezabili, nemohli by nás tu mít, nemohli bychom se stát armádou. Kdyby to bylo dobrovolné, tak se sem skoro nikdo nepřihlásí. Oba spolky potřebovali hodně vojáků, aby šli do boje, kdyby se náhodou mezi spolky něco zvrtlo a vypukla by válka. Čím víc rodičů někoho zabili, tím více lidí měli. Hledali si informace o nás, aby zjistili, jak na tom jsme s technikami. Moji rodiči byli silní ninjové, proto po nich šli, aby získali mě." Řekl jsem, sám jsem tomu nechtěl věřit, ale i tak to byla pravda. „Nechutné. Na konci je napsáno, kdo je zabil a připisovali mu za to body... Ti lidi jsou svině!" křikl Yamato.

Najednou se ale spustili lasery. „Sakra!" křikli jsme. Díky Shirově technice „zmenšení" jsme si mohli dát dokumenty do kapsy. Spustil se alarm. „Nic neupusťte!" Skoro všichni jsme měli v mikině kapsy na zip, takže to nebyl zase takový problém. „Rychle!" křikla Nitta, když se začali dveře zavírat. Všichni jsme to naštěstí stihli. „Co se stalo?" Jste všichni vyděšení a jiskří vám v očích." Zeptala se Nitta při běhu pryč. Znala to tu, i tajné uličky, takže nebyl zase takový problém uniknout hlídačům. Ovšem nastal problém, kdy se alarm začal rozléhat po celém spolku a přišli sem ze třídy S. Naštěstí i ta slavná třída S porušuje pravidla spolku. Dvakrát do roka, ne-li víckrát, se skoro všichni sejdou i s druhým spolkem a zajdou si do hospody, která je pojena z lázněmi. Tam si dávají saké, a další alkoholické drinky. Někdy jdu s nimi, ale s alkoholem mám smůlu (17 y.o.). Ne všichni tam chodí, někteří plně dodržují pravidla, ale z velké většiny se s nimi znám, proto si myslím, že nám teď mohou pomoci. Navíc se Shirem se zná snad každý. „Ale, podívejme se. Banda lidí se dostala tam, kam neměla..." ušklíbl se jeden z hlídačů. Podíval jsem se na Shira, který mi pohled oplatil. „Znáš ho?" „Není z eSka, neznám ho. Ozval bych se, kdyby jo." Kývl jsem. Musíme něco udělat, než přivolá ostatní. „Heej! Tady!!" pustil se do něj ten baka Yamato. Než po něm ale skočil, Kaori oba chytila do stínové techniky. Fungovali jsme jako tým. Bratr Kurumi, Akiro, zmrazil strážce a řekl: „Za deset minut zase procitne, měli bychom rychle jít." Rychle jsme začali běžet za Nittou, která nás táhla už k východu.

„Hej!!" křikli za námi dva další. Shiro se na mě s kývnutím podíval, znal je. Nahlas jsem si oddychl. Nemáme čas na další boj. „Doběhnu vás." Řekl a rozběhl se k nim. „...jsem já, Shiro. Potřebujeme pomoc..." zaslechl jsem. Byl zase u mě a ukázal mi palec, že je vše OK. „Už jen jedna zatáčka a jsme skoro u východu." Křikla Nitta. Moment, kde je Asami?! Přepočítával jsem všechny. „Asami tu není!" křikl jsem. Rin strnule zastavila. „Já... jdu ji hledat." Rozběhla se rychle zpět. „Pomocí její mapy najdeme cestu zpět. Běžte dál. Přiběhnu s ní." „Jdu taky. Kdyby se ti něco stalo!" křikl Yamato. „Ccc..." sykl jsem. „Yamato, budou tě potřebovat. Kdo je odláká?" „Fajn..." zamračil se na mě. Začal jsem rychle dobíhat Rin, která měla viditelný náskok. „Kde může být?" zeptal jsem se zadýchaně. Byla hodně rychlá. Její oči nabrali rudou barvu Sharinganu, abych jí mohl pomoci, udělal jsem to samé. „Nechápu, jak jsme ji mohli ztratit..." odmlčela se. „Něco vidím. Za uličkou doprava, pak rovně a doleva." Rozběhla se a já hned v patách za ní. „Najděte ji rychle. Plánujeme všem tady dole vymazat paměť na tuto noc. Při běhu jsme rozmístili kouřové bomby, vybuchnou za deset minut. Pohněte si!" křikl na mě v mysli Shiro. „Si děláš srandu sakra?! Jak to máme stihnout?!" „Musíte." To bylo vše, co mi řekl. To je vtip?! „Rin, musíme si pohnout. Máme jen deset minut, než vybuchnou kouřové bomby a oni všem co jsou tu, vymažou paměť na tuto noc." „Cože?!" zrychlila. Pokoušel jsem se nějak spojit s Asami. „Slyšíš mě, Asami?... Jestli ano, zkus nám dát nějaký signál, podle kterého bychom zjistili, jestli si to ty. Máme předtuchu, kde jsi. Pokud na mapě vidíš rychle se pohybující dvě tečky, jsme to pravděpodobně my. Pokud jedna z teček hoří, je to Rin, která je jako ďas." Nemůže se mnou mluvit v mysli jako já s Rin, takže jsem musel všechno říct já. „Yuichiro... nikde nejsou dvě tečky, na mé mapě... Rozdělili jste se? Jsem kousek od tebe..." Ona umí tu techniku? Wow. „Moment... Cože?! Jsem tam za chvíli." Zůstal jsem strnule stát. Kam se poděla Rin?! Vždyť tu teď byla! Všechno se komplikuje sakra. Zahnul jsem za roh. „Tady seš. Máme jen osm minut. Musíme si sakra pohnout. Ztratila se Rin." „Oh... Podle mapy se vrátíme, pak ti ji půjčím, abys našel-" „To bude trvat moc dlouho. Rychle." Podle mapy jsme se pomalu vraceli. Shirovi jsem v mysli (techniku umí i on) řekl, v jaké situaci jsme. Sice trochu nadával, ale poslal Kaori naproti, abych mohl dotáhnout ven i tu zatoulanou Rin.