Forbidden Love

Kapitola 28

Minna!! Moc se omlouvám za DLOUHOU neaktivitu (zase), bohužel není čas a notebook jsem měla v opravě. Ale tady máte kapitolu ^^ Teď se budu snažit vydávat jednu kapitolu týdně (většinou v neděli) a taky se pokusím rozepsat v Mysterious, které jsem chtěla původně zrušit :)

 Pohled Yuichira:

Díky tomu, že jsme se vloupali do trezoru, ke každému z nás se chovali s úctou, na což jsme nebyli zvyklí. Proto nás taky poprosili, jestli bychom nebyli jejich učitelé.

Po tom, co se Shiro stal vůdcem, se všechno změnilo. Dokonce jsme prohledali složky, které zde zanechali. Kromě toho, že měli několik spisů o naší partě, nic zajímavého. Shiro, já i Rin jsme se stali trenéry. Každý se specializoval na něco jiného. Malé ninji do 14 let jsme ze spolku pustili pryč. Město se proto zvětšilo a každá rodina, nehledě na to, jestli to byli známí nebo ne, si někoho přivlastnila. Nitta a Suzume učili hlavně lékařské techniky. Yamato boj na blízko a různé chmaty, u kterých se šetří chakra a téměř nepoužívá. Asami s Akirem se věnovali víc mechanické stránce a zjišťují informace o druhé polovině lidí. Kaori dělá přesně to, co před tím, je špionka. Shiro se s ní často vydává do druhého města, aby zjistili víc informací.

Jelikož měl Shiro přístup k tajným informacím, tak si pamatoval všechny věci, které na spolku u nás byli. Za tohle ho obdivuju, protože já bych se už dopředu vykašlal na nějaké pamatování věcí, kde co bylo. Pravda, někdy je to prospěšné, ale mě ne.

„Yuichiro!" přiběhla ke mně Rin s úsměvem, který zahřeje na srdci. „Copak?" úsměv jsem se jí snažil oplatit. „Můžeš na chvíli?" zeptala se, hned po té, co viděla, že trénuju ostatní. „Jen běžte sensei. Potřebujete si užít." Řekl jeden z mladších. Luskl jsem prsty a oblečení, co měl na sobě začalo hořet a ozval se jekot. Otočil jsem se na něj a zlomyslně se usmál. „Ještě něco? Nebo budeš držet hubu?" „Ksakru! Lituju že jsi starší a že mě učíš, jinak bych ti rozbil hubu." „Hned jak se vrátím, si to můžeš vyzkoušet. Jen když pomyslím, že by mi někdo jako ty rozbil hubu... už se těším." „To se zavřeš do kabinetu jen na pět minut? Malá výdrž." Ruply mi nervy. V očích s plameny jsem šel k němu a vzal ho za tričko, nebo alespoň to, co z něj zbylo. „Škrtíš... mě..." chraptěl. „Vážně? Nevšiml jsem si." Usmál jsem se na něj s ironií. „Hajzle." Napřáhl jsem se a odhodil ho na konec místnosti tak, že silně narazil do stěny a skoro si vyrazil dech. „Ještě něco řekneš, ty malej smrade, tak se zítřka nedožiješ." Sykl jsem po něm. „Omlouvám se!!" klečel přede mnou. „Je úžasný, nemyslíš? Má holku?" zaslechl jsem nějaké dívčí nadšení. „Vy dvě," ukázal jsem na ně. „Najděte mu něco na oblečení. Díky." Pousmál jsem se a rozešel se k Rin, která mi dala pohlavek. Zezadu začali lidé výskat. „Neměl by ses takhle chovat ke svým, dá se říct, žákům. To, že je učíš ještě neznamená, že je musíš umlátit." Pokárala mě. „Kdo má teď sklopené uši?!" začal se smát ten kluk, kterého jsem před chvíli zmlátil. Ostatní zatleskali. „Tak hele, dámy a pánové. Uklidněte se, ještě tady jsem já. A jestli nechcete všichni skončit v plamenech, jako on, tak si dejte třicet kol okolo základny." Rozešla se k tomu smradovi a usmála se na něj. Ne milým úsměvem, ale tím, že ho zabije jestli promluví. „Jestli budeš mít nějakou blbou poznámku, garantuju ti, že smrt, pro tebe bude jako procházka růžovým sadem, po tom, co ti udělám." Šla zpět ke mně. „Prosím, pohlídej je, okolo základny." Vzkázala mi a chystala se odejít. „Počkej," chytl jsem ji za ruku. „Co jsi potřebovala?" „Já už ani nevím." Zamyslela se. Nadzvedl jsem obočí a ona vydechla: „Jen potřebuju abys něco podepsal. Poslal mě sem Shiro, abych ti to vzkázala. Nic důležitého." „Podepsat? Co?" „Nemůžu se do toho dívat." Zasmála se a odešla. Teď jsem se cítil docela, jakoby byla moje nadřízená a já ji poslouchal. Já mezitím šel hlídat ty parchanty, co běhali okolo základny. A jako milý sensei, jsem jim přidal o 20 koleček víc. „Sensei," přiběhla ke mně jedna dívenka. Nazvedl jsem obočí a ona začala: „Je pravda, že chodíte se slečnou Nakamou? Není protizákonné chodit s někým z druhého spolku? Není na vás moc mladá? Je stejný ročník jako já, se mnou byste nechodil?" Zamořila mě vlnou otázek. Vím přesně, na co narážela, ostatní dívky nenápadně poslouchali, asi si myslí že mají u mě šanci. Hah. „Brzdi holka, moc otázek. Nechodím s Rin," slyšel jsem oddechnutí snad všech dívek. „Kdyby bylo protizákonné chodit s někým z druhého spolku nebo se s nimi bavit, tak tu nejste. Teď jsou oba spolky spojené. Je to jedno. A poslední otázka byla o věku, mám pravdu?" kývla jen a naslouchala. „Je jen o dva roky mladší, to není vůbec velký věkový rozdíl a i když by byl, tak v lásce na věku nezáleží." „Takže ani kdyby jí bylo 8?" Zasmál jsem se. „To by tu ani nebyla. Ale ne, s 8miletou bych nechodil." „Milujete Nakamu?" „Jsem u výslechu? Limit otázek na měsíc jsi vypotřebovala. A ještě nemáš kolečka uběhlé. Tak makej. A vy taky!" poslal jsem všechny ty holky, aby doběhaly kolečka. „Debilní otázky." Řekl jsem si pro sebe. „Yuichiro? Jak jsi daleko?" zezadu se vynořila Rin. „Odposlouchávala jsi?" káravě jsem se na ni podíval, ale ona mě uzemnila jejím roztomilým úsměvem. „Tak trochu." „Zavolám Yamata, ať to tu pohlídá." Řekl jsem. „Yamato mi pomáhá s přípravami. Zaběhnu za ním." Rin je celou dobu s Yamatem? Vřela ve mně žárlivost.