Forbidden Love

Kapitola 15

Hohoho. Nesu Vám předvánoční dáreček :D Zase po dlouhé době že? Gomene... :D :/ No, nebudu Vás zdržovat, jen čtěte. :)

„Ksakru..." špitla jsem. Cítila jsem, jak se mi jed dostává hlouběji do svalů. Vzpomněla jsem si, jak nás ve třídě C učili o jedu. Když náš uštkne nějaký had, prý si máme ránu rozříznout, abychom zabránili velkému množství jedu, aby se dostalo do svalů. Jenže tady jsou tu malé jehličky, které mě bodli hluboko pod kůži. „Vzdej se a já použiju techniku, která jed zastaví." Uchechtla jsem se a řekla: „Nikdy." Jen tak se nevzdám a to o mě vědí všichni lidi, kteří mě znají delší dobu. „Jak myslíš." Usmál se a vytáhl dlouhý meč. Já stěží vytáhla ten svůj. Celé tělo mě příšerně bolelo a to ještě nemluvím o bolesti, která mnou projela, když jsem se pohnula.

Pohled Yuichira:

Rin muselo bolet celé tělo, kvůli tomu jedu. Ani se nedivím. Je na to specializovaný, jak jsem slyšel, takže bude silný. „Hej! Yuichiro!" křikl na mě někdo. „No?" zadíval jsem se na mého soupeře a podivil se. „Co po mě chceš?" zeptal jsem se ho. „Prý se máme jít připravit, že už vědí dopředu konec." Zasmál se. „Ani se vlastně nedivím." Dodal. „Pro koho konec?" s kamenným výrazem jsem se ho zeptal. „Pro tu holku." Zasmál se. „Jedu v jejím těle pořád přibývá, takže už to nemá cenu." Pro změnu jsem se zase zasmál já. „To řekl někdo s Áčka že?" „No.. myslím že ano." „Víš, lidi s Áčka o té dívce nemají ani ponětí, co je zač. Víš, ta dívka je jiná. Myslíš si, že ten kdo ji nezná, o ní ví všechno? Já ji teda moc dlouho neznám, ale jedno vím na 100%. Ona se nevzdá. Bude bojovat do posledního dechu a věř mi, že nějaký jed ji nezastaví. Ona najde řešení." Zůstal stát s otevřenou pusou. Můj proslov byl poněkud trapný, ale je to pravda. Začal se smát. „Kámo. Z tebe bude nějaký dobrák, co bude říkat srdcervoucí proslovy či co." Přesně to jsem čekal. „Takže za prvé, pro tebe jsem ‚Kishigawa' a nebudeš mě oslovovat ‚Kámo', je to moc přátelské a pokud vím, my přátelé nejsme. A za druhé, jen tak ji nepodceňuj. Samy vy máte strach, že by se mi mohla rovnat, takže si rozhodně nemyslím, že ji nějakej jed zastaví. To je vše." „Fajn." řekl a odešel. Nesnáším, když někdo o někom pochybuje. Nikdy totiž nemůže vědět, co ten člověk dokáže, když ho nezná.

Pohled Rin:

„Lékařské techniky, Rin. Učila jsem tě je." Slyšela jsem ženský hlas v mé hlavě. Cuklo ve mně. „Co to ksakru bylo?!" špitla jsem a pak se zarazila. Lékařské techniky pomůžou? To ale na jed není... pokud bych nepoužila lékařskou techniku, která pročisťuje krev... problesklo mi hlavou. Udělala jsem pár pečení, i když to bylo těžké. Zároveň pozorovat, kde je a vyhýbat se jeho útokům. Při každém vyhnutí jakoby bodl nůž, ale teď už cítím, jak se můžu hýbat víc.

Byla jsem vyčerpaná, kvůli lékařské technice, ale teď je díky ní jed z mého těla skoro všechen pryč. Chvíli budu ale dělat bezmocnou. „Nerozmyslela sis to?" „Už jsem řekla. Nevzdám se. Jsi srab, když si myslíš, že mě budeš vydírat. Nejsem nějaká ‚holčička'." „Když myslíš..." uchechtl se. „Víš, já se nikdy nevzdávám, a pokud si to nezapamatuješ, tak ti to vyryju do ruky." Sykla jsem. „Ooo.. Už se bojím!" udělal si ze mě srandu. „To bys měl." Teď už mě vážně sere. (Vulgarita někdy musí být :D přece i vy nejste nejslušnější a taky vám často nějaké slůvko ujede XD) Zase použil stínovou techniku, ale vyhnula jsem se. Sice tak tak, protože ještě mám v sobě "jed", tak nesmím z ničeho nic rychle.

Po chvíli bojování a mém "nemohoucím" těle, použil nějakou iluzi. Něco mumlal a stínem se mě snažil polapit. Já na něj vychrlila oheň jako drak, tím pádem jsem jeho rituál přerušila. Taky bych se mohla naučit nějakou iluzi. Někdy. „Co můj jed v těle? Nebolí to...?" dělal ze mě chudinku. „Ne." „Cc... jak je to možné sakra?!" špitl skoro neslyšeně. Udělal nějaké pečetě, čímž ve mě cuklo. Jed, který tam ještě zůstal, zaštípal, ale ne tak moc. Kdyby ho tam bylo hodně, tak tohle možná ani nepřežiju. Zatímco zvyšoval bolest jedu, rozběhla jsem se k němu katanou a než stihl zareagovat, mečem jsem ho silně sekla do ramene. „Ksakru! Jak to?!" zakřičel. Chytl si ránu rukou. Jenže asi o lékařství nic neví, protože když se rány dotkne špinavou rukou, tak se mu tam může dostat infekce. Začal zase s nějakou iluzí. Uchechtl se. Otočila jsem se a uviděla můj stín. Jsem v prdeli. Chytl mě do pasti. Do jeho stínové techniky. Teď se nejspíš v té iluzi budu zabíjet a on mě mezitím zabije ve skutečnosti. Jestli je souboj s ním těžkej, jaký musí být souboj s tím Yamatem, nebo Yuichirem?! Jenže, moje hodiny tréninků nebyli jen o házení kunaiem nebo střílení pistolí. Nechci to ještě vybalovat, počkám si, až přijde ta správná chvíle. Přece neprozradím budoucímu soupeři, moje ESA. Tím soupeřem bude doufám Yuichiro. Pokud ne, zabiju ho.

Už jsem se nemohla hýbat vůbec. Jen podle něj. Zvednul ruku a já ji zvedla taky. Vzal si imaginární kunai. Já ho měla v kapse, aby docílil toho, že si ho vezmu, musel udělat, jakože ho tam má taky.

Netrvalo dlouho a už jsem držela kunai v ruce. „Víš ty co, trochu tě potrápím. Iluze pro tebe bude nejlepší." Usmál se na mě. „Jo. To bude." Usmála jsem se nazpět. Zase si něco mumlal a za chvíli už jsem byla chycena v iluzi, ale ne na dlouho.

Byla jsem v nějakém lese. Kolem mě byli nějaké těla lidí. A jak to v iluzích bývá, jsou nereálné. Takže jsem najednou byla přivázána ke stromu a nemohla se hnout. Vlastně ne tak docela přivázána. Dá se říct, že jsem byla noži probodnutá v rukách. Nůž byl zarytý hluboko do stromu, takže jsem byla jakoby přibita hřebíky. Jenže co se nestalo, přede mnou stál kluk. Hnědovlásek, okolo deseti let. Podíval se na mě svýma nádherně modrýma očima. Přímo zářili. Jenže já v nich poznala i smutek. Yuichiro. Jeho oči najednou zešedli a on vyrostl. Teď mu bylo asi devatenáct. Byl to Yuichiro a vedle něj stáli všichni moji přátelé. „Jsi k ničemu." Špitl někdo. Hlasy začali být hlasitější. Moji přátelé pořád dokola šeptají: „Jsi k ničemu." „Nic nedokážeš." „Radši zemři..."

Bolí mě hlava jak čert. Kdybych se neřízla do dlaně, asi bych to už nevydržela. Když ucítíte bolest při iluzi, proberete se z ní. Hikaru byl u mě a držel meč. Tak tak jsem se vyhnula. Kdybych se neprobrala, nejspíše by bylo po mě. Schytala jsem to do břicha. Naštěstí jen trochu větší škrábanec. „Sakra!" křikl. „Proč jsi odolala mému jedu i iluzi do prdele?! Jak?!" křikl. Rozběhla jsem se k němu, když mu ujeli nervy a vrazila mu silnou ránu do břicha. Odletěl o pár metrů dozadu a meč, co měl v ruce, upustil. Šla jsem k meči a špitla: „Amaterasu." Kolem meče se objevili černočerné plameny. Po chvíli jsme luskla prsty a oheň zmizel. Po meči zůstal jen prach.

„Do prdele! Ten meč byl nezničitelný! Jak si to sakra dokázala?!" rozběhl se ke mně rozzuřený Hikaru.

Ucítila jsem bolest na břichu. Nějakým zázrakem by do břicha stihnul vrazit kunai. Hned jsem ho vytáhla a rozběhl se k Hikaruovi. Kunai jsem mu přirazila k hrdlu a shodila ho na zem. Vykašlal krev a já řekla ty samé slova, co mi řekl on, když jsme proti sobě bojovali v Céčku a já prohrála. „Prohrál jsi. Život je hold krutý a musíš přiznat prohru." Zorničky je mu zmenšili. „T-takže si pamatuješ... Rin..." „Jo. Celou dobu." „Jsi vítěz. Vyhrála jsi. Blahopřeji." Špitl.

„Vítězem se stává Nakama Rinako. Postupuje do DUA." Rozhlásili. Lidi už odcházeli, teď měla být půlhodinová přestávka. Sestřičky šli rychle za Hikaruem. Mě se zamotala hlava a málem jsem spadla. Jenže mě někdo chytil. „Blahopřeji." Slyšela jsem Yuichirův hlas. Pak se mi zatmělo před očima. Jen doufám, že stihnu Yuichirův zápas.

Ohayo minna! Po zase dlouhé době jsem napsala další část, tentokrát byla jen o boji Rin VS Hikaru. Asi mohlo být všem jasné že !!!SPOILER Z TÉTO ČÁSTI!!! (Píšu to proto, aby to omylem nesjelo sem, když to bude číst, což se mi nejednou stalo, naštěstí tam ale spoiler nebyl) že Rin vyhraje :D No každopádně se mi to nechce moc okecávat. Další kapitolku tu máte, takže doufám, že jste spokojení :) A za to, že tak dlouho nevydávám, jsem se rozhodla napsat buď nějaký nový příběh, nebo kapitolky FL vydávat častěji. To je: Úterý a Sobota, to mám asi nejvíce čas.

Doufám, že se kapitolka líbila :)

Na obrázku je malý Yuichiro v iluzi :) Není cute ? :3