Forbidden Love

Kapitola 20

Minna! Máte tady kulatou kapitolku! Užijte si ji. Snad jsem ji napsala dostatečně dlouhou :). Gomene, že jsem ji nevydala dřív, tak jak jsem slíbila :/ :D

Zaklepala jsem na stan, kde měl být údajně Yamato. „Oh Rin, to jsi jen ty." Lekl se mě. „To jsem tak strašidelná?" uchechtla jsem se. „Náhodou jsi krásná, ale když se naštveš..." „Budu to brát jako lichotku." A řekni mi už, proč jsi mě do této díry zatáhl. Chtěla jsem ještě dodat, ale nakonec jsem to předělala do slušnější verze: „Tak, proč jsi mě sem zavolal?" „No, jako první bych si chtěl jen tak popovídat a pak uvidíš." Usmál se. To nemyslí vážně, že ne...? Já hledám jak blbec jeho stan, obejdu těch stanů minimálně patnáct a on mi pak řekne, že si chce JEN TAK POPOVÍDAT?! „Víš co bych nechtěl?" vysmál se mi Yuichiro. Lituju, že taková technika, kde můžete s někým mluvit v mysli, existuje! „Můžeš sem jít klidně místo mě." Řekla jsem naštvaně. „Hm... Měla bys věnovat větší pozornost Yama...tovi." Řekl jeho jméno s odporem. „Ale, ale copak? Není tady někdo na někoho naštvaný? Nebo snad žárlivý?" „Já a žárlit? Nikdy." Zasmál se.

„Eh... Rin? Posloucháš mě?" „Promiň, zamyslela jsem se." „Já tady na tebe jakou dobu už mluvím, a ty mě neposloucháš. Proč se já vůbec ksakru snažím?" dal si ruku na hlavu. „Promiň..." omluvila jsem se ještě jednou a sedla si naproti něj. „Takže, shrnu to. Jelikož jsi teď ve třídě AS, máš svoji vlastní chatku, která je skoro lepší, než třídy S. Byl jsem pověřen ti dát klíče, ale to není tak úplně ten důvod, proč jsem tě sem zavolal." „Potřeboval bych se naučit jednu techniku. Vím, že tě ji stoprocentně učil Yui...chiro." Řekl s odporem pro změnu Yamato Yuichirovo jméno. Co proti sobě ti dva mají? Usím ale uznat, že potom, co Yamato málem zabil Kurumi, jsem na něj pořád hodně naštvaná. „Hm... a o kterou se jedná?" „Amaterasu. Ty černé plameny, co jsi použila proti Hikaruovi." „Asi tě teď zklamu, ale tu techniku jsem se naučila sama. Byla to velká dřina a taky hodně pečetí." Odpověděla jsem mu. „Sugoi! Jsi prostě dokonalá!" „Ccc!" sykl Yuichiro, který si ani neuvědomil, že to slyším. „Ehm... díky?" „Naučila bys mě to??" „Poslouchej mě. Myslím, že jsi stejně dobrý jako já, přeci jen jsi bojoval proti Yuichirovi a byla to remíza. A to je co říct, protože on je dost silný. Myslím si, že když jsem to zvládla já, tak ty určitě taky." Usmála jsem se. „Um... A mimochodem, máš Sharingan?" podivila jsem se. Amaterasu nejde použít bez Sharinganu. „Hm... Je to složité. Mám, ale jenom v jednom oku." Řekl a ukázal na pravé oko. „Myslím, že to zvládneš. Chce to jen trpělivost." „Dobrá tedy. Někdy se na mě přijdeš podívat!" rozkázal mi. „A tady máš klíče od chatky." „Um... Arigato." Už jsem se chystala k odchodu, ale špitl: „Rin... ještě, chtěl bych se ti omluvit." „Eh? A za co?" dělala jsem překvapenou, i když jsem možná věděla, za co. „Za to, že jsem ti způsobil problémy s Kurumi... Kvůli tomu boji. Moc se omlouvám, můj démon se vymkl kontrole. To ty tupé pilulky- Eh! No... chtěl jsem se ti jen omluvit." „Um... dobře." Usmála jsem se na něj a odešla.

„Rin!!" křikla Kurumi s Asami. „Ahoj." Usmála jsem se na ně. „Gratulujeme." „Děkuju. Holky, nebudu s vámi už v týmu-" „My víme všechno. Asami se nabourala do místního počítače a podívala se na dokument, co se děje po tvé výhře." „Páni." Podivila jsem se. Počítače tady jsou jako za doby kamenné, ale jsou jedny z nejlepších. Teda, alespoň tady, v jiných zemích počítače snad ani nejsou. Kurumi mě objala a špitla: „Přejímám vedení, neboj se o nás. Zvládneme to." „Jdete už dnes, že ano?" „Myslím, že ano." „Tak to hodně štěstí." Mezitím, co jsem si šla do stanu pro věci, jsem jim v rychlosti vysvětlila, jak funguje zkratka. Byly podivené, jak to vím, ale svůj tajný zdroj jsem jim neřekla. (ty body na mapě a na stromě)