Forbidden Love

Kapitola 25

Ráno jsem se vzbudila s příšernou bolestí hlavy. Asi jed už začal fungovat, jenže já si pořád všechno pamatuju. „Jak ti je Rin?" zeptal se Shiro. Nechápavě jsem se na něj podívala. „Večer jsi měla horečku. Neprobudila ses, ale hodně jsi s sebou cukala." „Aha... Bolí mě hlava, jinak jsem v pohodě." Yuichiro se na mě zamyšleně a trochu naštvaně díval. „Kdy má jed zabrat?" promluvil. „Do dnešního večera, může i dřív..." chraplavým a tichým hlasem jsem promluvila, téměř neslyšitelně. „Mohlo by už teď?" zeptal se starostlivě. „Byla jsem lékařka třídy S, ale protilátky mi nikdy nešli... Nebudu ti nic dávat, aby se to nezhoršilo, ale o vymazání paměti něco vím..." promluvila Suzume. „Oh! Ségra se vzbudila dřív než v jedenáct hodin!" křikl Shiro. „Drž hubu. Kvůli vám, když nemůžete být v sedm hodin zticha, tak jsem se vzbudila." Zanadávala. „Potřebuju ale něco vědět, jakou měl jed barvu, v čem ti ho podávali, nebo dali a co se ti všechno vymaže." Podívala se zase směrem na mě. „Barvu netuším, bylo to ve stříkačce, kterou mi vpíchli do zad, viděla jsem pak jen prázdnou stříkačku. Paměť by se mi měla vymazat do dnešního večeru, z celého tohoto roku." Vysvětlila jsem jí a snažila se o to, aby mě slyšela. „Hm... říkáš do zad? Zajímavé. Můžu se na to podívat?" otočila jsem se a ona mi vyhrnula tričko. „Co to sakra...?" zděsila se. „Já si na záda nevidím." Zanadávala jsem. „Ty fialové fleky..." vykoktala. Amaterasu?! Vždyť mám pečeť?! „Kolem místa, kam ti dali stříkačku, se ti utvořila jakási pečeť a fialové fleky, skoro všude." Řekla nevěřícně. „Yuichiro... Ty umíš pečetě." Cítila jsem Yuichirovu ledovou ruku, jak mi přejel palcem přes místo, kam mi vpíchli jed. (No pervert :) XD) „Měla jsi pečeť na to, aby se ti skvrny vyléčili, že ano?" kývla jsem. „Amaterasu jsi nepoužila, ani Mangekyou Sharingan za tu dobu." „Nepoužila." „Myslel jsem si to. Ve stříkačce nebyl jen jed na vymazání paměti, byl tam i jed na zbavení pečeti. Někdo o té pečeti věděl, proto namíchal speciální jed. Bylo tam riziko, že jed, co ti dali kvůli té pečeti, nemusí fungovat. Někdo, kdo už věděl, že tam půjdeš... Jenže my jsme jediní, kdo o tom věděli..." „Nebo taky jí to někdo chtěl dát už dřív. Nebo později a tohle uznali za vhodnou situaci, aby jí to mohli vpíchnout." Navrhla zase Asami. Proč já?! ._. „Lidi... vy byste opravdu nemohli vystupovat v nějaké detektivce, jako hlavní hrdina, tudíž detektiv. Je jasné, že jí to nechtěli dát zrovna v tu noc. Vrchní chlápek zjistil o její síle. Proto jí chce vymazat paměť, na všechno z Béčka, kdy už začala utíkat ze základny. Ten jed vymaže vzpomínky, ale rozhodně ne techniky. Vrchní chlap ji chtěl využít, aby pracovala jako jeho guardian, proto to všechno." Mával všude rukama Shiro, ale musím uznat, že je to nejpravděpodobnější. „Mimochodem, teď jsem řekl 100% pravdu. Jeden špeh, je můj kamarád a vrchnímu chlápkovi je nejblíž, proto to vím." Zakřenil se. „Mohli bychom už jít?" zeptal se Yamato. „Nechci, aby zapomněla a pak aby ji využíval nějakej zasranej chlap." Zanadával. (Gomene minna... :D) „Suzume, vpřed a zaveď nás za bábi bylinkářkou!" křikl na ni Shiro, ta mu jen ukázala prostředníček a vyšla ven. „Pohněte zadky, chtěla bych ještě dneska zamknout ty dveře." Zařvala po nás. „Sourozenecká láska Shiro?" smál se Yamato. „Nojo... jeden z nás musel být nepovedený potrat." Ukázal na jeho sestru. „Mluvíš o sobě?" řekla s plnou pustou pocky. „Ty jsi to sežrala už?!" křikl na ni Shiro. „Můžeme už jít?" Už Yamatovi vyskakovala žíla na čele.

Šli jsme už dobrou hodinu, a ještě pořád nikde ta bylinkářka nebyla. „Hej Suzume! Víš ty vůbec, kde je?" křikl po ní Yamato. Suzume se s potrhlým úsměvem otočila a řekla: „Za tou bažinou..." „Cože?!!" nedá se to obejít?" „Jestli chcete, aby vaše kamarádka, ztratila paměť, tak si to obejděte. Bude vám to trvat asi deset hodin, než najdete alespoň malou skulinku, protože tohle je kruh. Bažina je ve tvaru obrovského kruhu a bábi bylinkářka je přesně vprostřed." Pomalu začala šlapat na místa, kde se dalo ještě stát. „Nemůžeme po stromě?" navrhnula Asami. „Stromy jsou začarované, když na ně vlezeš, zlomí se ti pod nohama. Bábi bylinkářka mi jednou řekla: ,Ten, kdo mě opravdu potřebuje, si dá čas a záležet na tom, aby se sem dostal. Ten, kdo bude podvádět, neskončí dobře.' To byly její slova." „A ten kdo ji potřebuje a nemá moc času, má smůlu." Zanadával Yamato. „A dávejte pozor, bábi tu připravila pasti a zjevují se tu někdy bludičky. Taky to, co tam řeknete, se splní, ale je to jen iluze, která vás tam chce udržet. Nenaleťte. A poslední, budeme se muset rozdělit..." vysvětlila nám ještě a začala rozdělovat. Je nás devět, Nitta šla s Suzume, jako dozor první. Asami byla s Akirem, Shiro s Kaori, a já skončila s těmi debily Yamatem a Yuichirem. Jako naschvál.