Nepředvídatelný úkol

Tak nějak odhalení

Procházíme se na pláži kousek od moře a když je nějaká větší vlna tak od ní jsem mokrá. V ruce držím svoje žabky a nechávám proti sobě foukat teplej vítr.

- Takže co tě sem na pláž přivádí?

- Loučení! odpovím v jednom slově. Chápu asi jsem ho zklamala jednoslovnou odpovědí, ale nevěděla jsem jak mu jinak odpovědět.

- Loučení? já myslel že spíš nějaká super pařba na kterou se budu moc vetřít a ono nic! řekl trochu zklamaně, ale já to prostě nevydržela a vyprskla smíchy!

- To fakt ne! řekla jsem mezi výbuchem smíchu. Já a Sára jsme spolu chodily na střední, ale mě teď vzaly na jinou a lepší jak tvrdí můj učitel karat........... můj učitel. Dokončila jsem větu. Je ale zvláštní, že jsem teď tady sním za normálních okolností bych ho poslala do háje a místo toho si sním povídám ... páni už mám fakt vymytej mozek!

- No a ona teď jede se svým přítelem na dovolenou a já kousek od tud mám tu školu, no a taky jsme tady, protože Sára řekla, že to sem jede okouknou.

-A jak se ta škola jmenuje ?

- to nemůžu říct !

- Hm... tajmůstkářka, to se mi líbí !

- hele já taková nejsem, ale vážně to nemůžu říct a s tím se smiř ano! Ještě jsme si chvíli povídali o mě a taky něm. Vím třeba, že je stejný jako já ..... NE TAK JSEM TO NEMYSLELA! jen, že se často hádal s rodiči tak se sem přestěhoval a má docela pokoj. Takže já jsem tak nějak začala doufat, že to bude takhle i u mě! Cccccccccccccccc................... ozval se mi mobil. Vyndala jsem ho s kapsy a na displeji se objevila fotka mě a Sáry jak do sebe lijeme docela dost tvrdej chlast byly jsme tenkrát dost na mol a tu fotku fotil Tom.

- Ano?

- Hele kde kruci seš za deset minut odjíždíme tak pojd' k autu. Típnu mobil a kouknu na hodiny. To je už tolik Saka, sakra , sakra . Začnu říkat nahlas.

- Děje se něco?

- Jo děje! je za deset sedm a .....

- Co za deset sedm sakra, sakra, sakra! jo a reakce máme stejný...

- promiň, ale za deset minut mám někde být.... řekli jsme skoro jednohlasně! pak jsme se rozeběhli k naším autům. Jako další shoda náhod byla, že naše auta parkovala vedle sebe .

-Tak ahoj a můžu ti zavolat ?

-jasně .... Nadiktovala jsem mu svoje číslo, ale ve spěchu jsem si nevzala to jeho !

- - - - - - - - - - -

- Nikol tak jedem? zeptala se mě Sára a mě stačilo jen přikývnout a nasednu do auta. V tu chvíli jsem si vybavila jejich první hádku. Každý seděl na jednom konci místnosti na židli a já mezi nima chodila a vyřizovala nadávky. Sára: řekni mu že jsem ho podvedla z celým orchestrem. Tom: řekni ji, že já ji podvedl z volejbalovým týmem. To už mě přestalo bavit a tak jsem si sedla k notebooku zapla email a začala ječet když jsem si ho přečetla. Oba hned ke mě přiběhli a v tu chvíli si zadívali do očí a pak se hladově políbily........... Ne dělám si srandu bylo to trochu jinak. Oba ke mě přiběhli a když si přečetli taky ten email tak začali jásat objali se a bylo to OK. V tom emailu totiž bylo, že mě vzali na tuhle školu.

Ash

- co jsem snad nějaká chůva? začal jsem křičet na ředitele týhle školy.

- Takže jinak Ashi. Nezapomeň, že si měl průser tak se začni snažit, protože mě stačí jeden můj podpis a končíš. Jasný? ta holka je pro nás důležitá. Má dokonalej výcvik už od třinácti a je hlavně důležitá pro naši školu. Takže se snaž! bude mít samostatnej pokoj jako ty a vedle tebe. Už jsem se chystal k odchodu než ......

-Jo a Ashi ?

- ano?

- ještě dneska si sní dáš souboj (ruční)

- ano! no super má přijet nová holka o kterou se budu muset starat a ještě mi má rozbít hubu. " Jdem slavit " Ale je tu jeden problém ... Nemůžu na ni přestat myslet! Na Nikol ! mám ji plnou hlavu a nevím jak se toho zbavit. od tý doby co jsem do ni nechtíc vrazil mám ji pořád před očima! Musím ji vidět! prostě musím.

Vyjdu z kanclu a zamířím si to do svího pokoje. Jedinej důvod proč jsem ještě tady je ten, že se nemám kam se vrátit a tak trochu se vyžívám v pověsti školy která o mě praví, že jsem nejlepší, samotář co čeká na svou pravou lásku. A asi je to trochu pravda. Ta holka má dorazit tak do hodiny, nejsem z toho dvakrát nadšenej, ale už s tím nic neudělám!

Nikol

- Nikol budíček..... probudil mě hlas Sáry a pohled Toma ...

-Co? už jsme tady?

- Jo už jsme tady! řekne netrpělivě Tom!

- tak fajn. Dodám, ale spíše pro sebe! vystoupím z auta a dojdu k jeho kufru kde Tom už vytahuje mé kufry. Ještě jsem se v autě stihla převléhnout do černýho trika a tmavých džín, ale pro mý štěstí jsem černý boty na podpatku nechala v autě! když Tom vyndal všechny věci z kufru přišel ke mě a obejmul mě!

- Dávej na sebe pozor a žádný zlobení! dodal a při tom se mi koukal do očí.

- Neboj až za mnou přijedete tak budu mít barevná vlasy, potetovaný záda a budu provdaná za rokera! jen se na mě lehce usmál a zvedl obočí na důkaz, že to myslí vážně. Pak ho, ale něco odstčilo a on málem spadl na zem.

- ted' já! řekne Sára a koukne se na něj a pak její oči namíří a mě!

- Pojd' jsem! vezme mě a začne objímat tak, že skoro nemůžu dejchat!

- Dobře Sáro pust ji nebo ji udusíš! odtrhuje ji ode mě Tom.

- Dobře , dobře , slib mi že každej den budeš volat jasný! jen jsem přikývla a jen viděla jak nastupuje do auta , který se po chvíli rozjede na plnej plyn a zbyde po něm jen prach ve vzduchu.