Nepředvídatelný úkol

Jízda

Nikol

Hned co jsem vyjela z garáže tak jsem do do auta napálila 220 Km/h. Kličkovala jsem mezi autama sem a tam a jezdila i na červenou, taky mě chvíli honili policajti a taky jsem cestou slyšela dost nadávek na mou postavu, když jsem se nezachovala správně, ale ty lidi nevěděj kdo jsem a co mám ted za práci, protože kdyby to věděli tak by se mi klanili.Jsem docela ráda, že si můžu promluvit s Benem! docela se těším , promluvíme si mezi čtyřma očima a budu mít pak jasno a až se vrátím tak si půjdu lehnou a zítra to vyřítím s tou holkou! z avigace se pořád ozývalo: odbočte v pravo, odbočte v levo, přepočítávám atd. rádio mám puštěný na hlas na jsem docela ráda, že tu nikdo neni, protože by se za břicho popadal! Ředitel říkal, že tam mám být tak za hodinu. Zvláštní já jedu teprve patnáct minut a už jsem v půlce cesty.Dneska je, ale dost dobrej den až na to ráno! O co mu kruci šlo? chtěl mě vyprovokovat a nebo skutečně chtěl, abych mu udělala pod okem monokl? jsem, ale ráda, že jsem odmítla ředitelovu nabídku.....nemohla, bych to udělat, nemohla bych se na něj vykašlat. Miluju ho ! a klidně bych se vsadila, že on by to taky udělal, kdyby byl na mém místě. Ne! to jsem si jistá! o víkendu máme sraz se Sárou a všechno ji to řeknu. Ted je prý tyděn ve Francii a pak letí do Mexika. Taky bych si dala říct! ale moc ji to přeju! Já když jsem byla malá prořád jsme s rodiči někam lítali a nikdy jsme neletěli na stejné místo dvakrát, ale ona ne! vždycky mi to záviděla a když jsme se jednou dohodli, že spolu poletíme do Las Vegas tak se to zase zrušilo. Bylo to tenkrád sní dost špatný, protože se tam strašně těšila a nakonec ji to překazili její vlastní rodiče, protože se protě museli rozvést at se jim to líbí nebo ne! Ona to pak obrečela!........... Jak jsem nad tímhle přemýšlela kličkovala jsem mezi auty a jako zázrakem jsem nespůsobyla žádnou nehodu! Za deset minut jste v cíli. Ozvalo se z naigace. Chceš se vsadit, že tam budu dřív? zeptala jsem se sama sebe trochu dětinsky, ale bylo my to jedno! šlápla jsem ještě víc na plyn a prudce zabočila.,.... Jo! pět minut! zajásala jsem jak jsem v dálce na proti sobě uviděla železný velký dveře a navigace začala hlásit : jste v cíli! A ted nevím na co mám myslet, mám být nervozní nebo hrád drsnačku? .............. vystoupila jsem z auta zamkla a vydala se k vratům. U dveřích stál jako vždy jeden muž se samopalem a jak mě uviděl rozešel se ke mě a na scénu jeho místa nastoupil jiný muž se stejou unifoumou. Ty samopali mě fakt deptají.

- Dobrý den jsem Nikol Stounová, pan ředitel Smith jsem měl volat a ohlásit mě.

- Ano já vím kdo jste, víme o vás u i tady, to se vám fakt povedlo!

- Děkuji, ale mám práci mohla bych za vězen?

- Ano, ale musíte projít bezpečností kontrolou kvůli...... no to snad víte sama!

- Ano, to vím

- Pojdte zavedu vás k hlavní cetrále!

- Děkuji! jak jsem poděkovala " voják" se rezešel a já jako pes cepitala za ním. Došli jsme k další hrstce lidí, kteří mě seznámili s pravidli. Podepsala jsem pár papítů a pak prošla kontrolou. Kdo by řekl, že mi bude pípat korálek i od kalhotek....... pak mě starší žena obvedla do místnosti kde další co drželi samopaly a koukali někam do prázdna a ani nemrkli. Místost je vymalovaná spíš do šeda než do bílí barvi. Je tu jeden delší stůl, dvě židle na proti sobě, okno s mžížemi a dvoje dveře. Ty kterými jsem sem vešla se zaklapli a jede z vojáků mi pokývl hlavou, abych si sedla na jednu židli. Tak jsem i udělala a pak se začala rozhlížet po místnosti, ale moc k vidění tu nebylo. Po chvíli se otevřeli dveře. Nejdříve vešel jeden muž se samopalem za ním Ben a pak další muž. Tedy Ben byl to někdo kdo vypadal trašně než jak jsem ho viděla ještě před pár týdny, tehdy byl dobře značkově oblečenej, vlasy měl učesalý na jednu stranu a usmíval se jako debil! A ted ............ kdybych nevěděla kdo to je tak bych ho možná poznala z blíska, ale takhle ne ! značkový hadry nahradili oranžová kombinéza a vlasy měl všude! ( trochu mi to připomnělo Ashe po ránu) jediný co mu zůstalo byl ten debilní úsměv na obličeji ! přísahám, že jestli ho nezabije někdo tady tak to udělám já! jak mě uviděl jeho výraz mě dost překvapil, žádná bolest, nenávist ani pomstichtivost byla tam ....... naděje.......... ! ruce měl spoutané a noha taky, když mu pomohli , aby se posadil a proti mě zadíval se na mne a od z hora dolů si mě přeměřil a prohlídl.