Jak jsem otevřel dveře doufal jsem, že jsem jen ve zlém snu, protože tohle horor nepřipomíná. Místnost byla cítit vlhkostí s strachem. Zaschlá krev je všude a otisky rukou po zdech my naháněli strach. Hchtěl jsem! chtěl jsem zavřít oči a modlit se, aby to nebyla pravda, ale jak jsem je zase otevřel, zase jsem byl v tý místnosti a předemnou byla Nikol se svázanýma rukama a vysela hlavou dolů.... to bych tak nějak ještě dával, ale že je jen v podprsence a kalhotkách a to že je od popálenin a po těle má dost hluboké rány odbiče mě nutilo se hytit zdi za mnou a doufat, že bude jevit aspon nějaké znímky života! Bůh ví kolik tady mučili lidí, kolik toho utrpěla Nikol! Vlasy ji visí dolů a po rukou ji stéká krev a každá kapka co dopadne na zem a rozezní se ozvěna tak mě nutí k bolesti a strachu. Nevím co mám dělat jak se o ni postarat. Nemůžu se hnout! ani krok ani nejsem schopnej zavřít pusu a skrýt zděšení a nenávist!
Chci se nějak odlepit od té zdi, ale nejde to! , Chci ji pomoct, ale nejde to! Chi ji zase políbit a cítit její dech , ale nejde to! chci ji obejmout, chci ji vidět zase se smát, ale jak ???????? Co mám zatraceně dělat? mám sestrojit stroj času ?
Sesunul jsem se na po zdi na zem! totálně jsem se složil slzy mi stékali po tváři až k bradě co mám kurva dělat? jak ji mám zachránit ? jak jsem mohl zabránit její bolesti? jak ............. už vím co se na světě nejhorší............. čekat na někoho a vědět, že už se nikdy nevrátí!
ČTEŠ
Nepředvídatelný úkol
AksiFBI.Nikol se pohádala se svými rodiči pár dnů než nastoupila na svou novou školu. Rodičům však nikdy neřekla co dělá už od svých třinácti let! Nebo je to spíše nezajímalo. Je jí devatenáct a umí snad všechny obrané a bojové sporty. Má dobrou fyzičku...
