Nepředvídatelný úkol

Tam kde to začalo

Od tý příšerný písničky co hrála v rádiu, jsme to nevypli a zpívali každou na celý auto. Máchala u toho rukama a někdy dokonce i křičely a smály se, když jsme popletli slova.
Opravdu jsme si to užívaly, než jsme prejely poušť, pak všechen smích během vteřiny zmizel a v autě nastala nervozita. Obě jsme se vraceli na místo, kde nám hodně ublížili. Asi se nám vybavily vzpomínky na to všechno, proto jsme asi utichly.
Vše se nám vzatilo během jednoho pohledu na budovu kde se vše odehrávalo. Nechápou jak mohla na takový věci zapomenout...... Třeba se to časem zlepší a třeba taky ne!
Jestli si dobře pamatuju rozvrh tak by teď mela být hodina a tím to je vše o hodně zjednodušený.....
Emma zaparkovala a věnovala mi pohled.

Připravená?

Ne !

Ty !

Ne! Ale když to neuděláme mi tak nikdo! Stim musí souhlasit.

V pohodě?

Jo, jen těhotenská nevolnost......

V kolikatým si měsíci?

Druhým ....

No, ještě že děti mít nehudu.
S těmi slovy jsem vystoupila z auta a podívala se na školu kde to všechno začalo. Kde začal můj životní románek ..... Kde jsem byla skutečně zamilovaná, šťastná.

Změníš názor!

Možná, ale i tak je mít nemůžu.....
Teď se na mě podívala takovým výrazem " vysvětli to " ale já jen zavrtěla hlavou na znamení, že někdy příště. Naštěstí to pochopila a nechtěla po mě vysvětlení.

Beze slov jsme se vydali k hlavním dveřím, nikdo by nás neměl vidět .... Je hodina a na tu si nikdo betroufne jen tak nejít .... Trest je totiž vyhazov ze školy a tady se každý drží zuby nechty, aby mohl studovat.
Otevřeli jsme dveře a šly chodbou plnou fotek při různých akcí jako výcvikový tábor nebo při boji. Je to úžasné ...... Ten kdo to fotil ma talent.

Šly jsme prostředkem chodby a jediné co bylo slyšet bylo klapani od našich podpadků. Obě jsme mlčely a jen si užívaly tu nevědomost.
A pak........ Zastavily jsme se u dveří ......... Tam kde to všechno začalo. Doufám, že tam nikdo nebude, byli by to zbytečný problémy na víc.
Emma se začala naprahovat, že ty dveře vykopne, ale já ji zastavila v pulce pohybu a ji to vše došlo tak jsem ji nic vysvětlovat nemusela a naráz jsme lehce zaklepaly na dveře. Za těmi se po chvíli ozvelo" dále" a my vešly.

Ředitel jako vždy sedel za stolem v hromadě papíru a něco podepisoval. Nevěnoval nám ani pohled a to byla chyba. Sedly jsme si do černých kožených křesel a čekaly na jeho obličej az nás uvidí.

Co pro vás........

.....můžu udělat? Dokončila jsem větu za něj.

No třeba by se hodilo pár odpovědí, nemyslite? Dodala Emma

Páni já myslel, že se sem už nevrátíte, ale myslet znamená ..... nic ..... nevědět, že?