Katsumi Uzumaki ( fanfic Naruto)love strory (czech)

Katsumi Uzumaki - 8 (noví lidi)

Ráno jsem se vzbudila a pomalu se došourala do kuchyně. Sedla jsem si ke stolu a začala snídat, napůl jsem spala, takže jsem byla ráda, že jsem se nepokapala. Po chvíli přišel Reizo a rozcuchal mi vlasy, "co tu ještě děláš? Nemáš už být někde s týmem?" culil se. "Ajo!" křikla jsem a rychle vyběhla ze dveří. Doběhla jsem k  můstku, kde už stál celý tým, kromě Kakashiko, který přišel asi minutu po mě. "Tak děcka, dneska tu máme další misi" oznámil. "Vážně? Skvělý" culil se Naruto a já se musela nad jeho reakcí usmát a zřejmě i Kakashi. "No dobře kdo chce na misi?" zeptal se a Naruto hned vystřelil ruku k nebesům."Já" culil se. Potom zvedla ruku Sakura a bylo vidět, že Sasuke ještě pořád přemýšlí. "A co ty?" ptal se ho Kakashi a Sasuke si ho změřil pohledem. "Možná" odpověděl neutrálně a potom se Kakashi otočil na mě "a ty?" usmál se. Já jsem jenom zakroutila hlavou. "Jakto?" ptal se ublíženě Naruto. "Mám misí až až" usmála jsem se, nehodlám jim vyprávět co se mě dělo  na misích a proč je nemám ráda, možná jednou. Došli jsme v řece "fajn, můžete začít" ukázal na řeku, která byla plná odpadků a na okraji leželi nabodávací tyčky na sbíráni odpadků. Všichni jsme se vydali k řece"ty nemusíš" chytil mě za paži Kakashi a mile se na usmál "ty jsi nechtěla jít nebo jo?" usmíval se pořád a já zakroutila hlavou a šla si za ním sednout ke stromům. Kakashi si četl nějakou knížku a já jsem si otevřela svojí. "Co to čteš?" zeptal se mě. "Jeden bájný příběh o jednom neuvěřitelně silném ninjovi" usmála jsem se trochu zasněně. "A vy?" zeptala jsem se na oplátku i když mě to zase tolik nezajímalo. "To je tajný" culil se pustil se dál do čtení. Já jsem si začala číst také,ale jestli mě ta knížka do teď nezajímala, tak teď začala. Pořád jsem nakukovala na tu knížku jestli tam něco neuvidím, ale moc se mi to nedařilo. "To není nic pro tebe" smál se Kakashi, když viděl, že jsem málem spadla, jak jsem natahovala krk, aby viděla co to čte. Já jsem si jen uraženě sedla a četla si dál. Moc jsem , ale té knížce nevěnovala pozornost, protože jsem přemýšlela, jak se k té knížce dostat.

"Tak tohle si čtete?! Tak to mi musíte někdy půjčit, vypadá to dost zajímavě!" křikla jsem za ním a on s leknutím nadskočil. "Jak jsi to udělala?" zeptal se zvědavě, když už se uklidnil z toho šoku. Seděl naproti mě a bedlivě si mě prohlížel a snažil se přijít na to, jak jsem to udělala. "To je tajný" vyplázla jsem na něj jazyk a začala se smát. Obešla jsem ho a sedla jsem si zpátky ke stromu, u kterého jsem byla předtím. "Povím vám to až mi půjčíte tuhle knížku" smála jsem se a začala si znova číst. Viděla jsem že si mě pořád prohlíží a přemýšlí jak jsem to udělala. Došla jsem až k němu a dřepla si před něho. Zvedla jsem mu bradu a podívala se mu do očí. "Že bych zmátla velkého Kakashiho, našeho neporazitelného mistra?" začala jsem se culit. Byla jsem pár centimetrů od jeho obličeje a čekala jsem jak zareaguje, ale v tom jsem uslyšela Narutův křik. "Naruto!" zakřičela jsem a rozeběhla se za ním, byl jen kousek od toho aby sjel z vodopádu. Díky kunai a provázku jsem se zachytla o kámen a stihla jsem ho chytit. Potom nám ostatní pomohli se od toho dostat. Jakmile jsme se dostali na pevnou zem začala mu Sakura nadávat, že by měl být opatrnější. To ona by měla bít opatrnější, protože ještě chvíli a zakroutím jí krkem, ale moc jsem jí nevnímala. Rychle jsem obejmula Naruta. "Takhle už mě neděs ty pako, víš jaký jsem o tebe měla strach?" kárala jsem ho v obětí a když jsem se od něj odtáhla, tak jsem mu rozcuchala vlasy.  "Sakura má pravdu, mohl by jsi takhle někoho jako je Katsumi nebo celý tým, takovouhle neopatrností přivést ke zranění" vysvětlil Kakashi a Naruto se mě omluvným pohledem podíval. "Omlouvám se všem" omluvil se a pak se podíval na Kakashiho "je to i vaše chyba, to nám nemůžete dávat normální mise?! M-I-S-E! tohle není mise!" rozčiloval se naruto. Kakashi pak měl své průpovídky, ale nakonec jsme se mohli vydat domů.

Sakura začala zase Sasukeho otravovat, tak jí řekl, že je úplně stejná, což jí asi zarazilo, protože potom byla alespoň chvíli ticho. Potom okolo prošli nějací dva ninjové, jedna blonďatá holka a nějakej počmáranej kluk. Ale cítila jsem tu ještě někoho a ne jen tak někoho obyčejného. "Kouknu jak se naparují" ukázal na ně hrozně "nenápadně" Naruto a "šeptal". Ten jeden kluk se na něj se zlostí otočil. "Cos to řekl  ty lůzře?!" Zakřičel na Naruta ten počmáranej kluk a otočil se směrem k nám. Věděla jsem, že je silnější a chytřejší než Naruto, tak jsem si stoupla před něj. "Řekl, že se děsně naparujete a má pravdu, divím se, že ti ta hruď od pýchy nepraskla" hodila jsem na něj úšklebek. "Cože?!" zakřičel a vydal se ke mě. "Aby jste se ty, tvoje kamarádka a ten červenovlasý kluk na stromě sebrali a šli si po svém, nepotřebujeme tu řešit problémy, jestli nějaké máte, tak je jděte řešit do své vesnice" řekla jsem s klidem a on na mě jen naštvaně koukal. "Kankuro, pojďme" řekl, ten červenovlasý kluk, který se vynořil z pozastromu, kde seděl Sasuke, který se ho trochu lekl a ostatní také.