Katsumi Uzumaki ( fanfic Naruto)love strory (czech)

Gaaro, vím, že takový nejsi

Všichni jsme se sbalili a vyrazili směr Konoha. Po překročení brány jsme vyrazili rovnou za Hoakge, která vyslechla naše hlášení a poslala nás po náročném týdnu konečně na odpočinek. "Tak co?" usmívala se na mě mamka z kuchyně a já jsem pokrčila rameny. "Tak, jak jsem říkala, není tak hloupý" odpověděla jsem a šla si sednou ke stolu, kde už všichni seděli a cpali se.

Protože se zde schovávali ještě nějací přivrženci z listové - Gaara, Temari a Kankurou, tak jsme všechny týmy, jako je tým sedm, tým Gai a ostatní, dostali za úkol je najít a přivést. Takže jsme ráno vstali a setkali se všichni u brány. Byli asi vážně unavení a Temari asi byla i poraněná, protože byli vcelku pomalí, takže jsme po pár hodinách hledání našli. Děcka se pustili do boje. Po nějaké době jsem uviděla, jak se Gaara mění. Všichni poodstoupili a pozorovali ho. Byl vážně rozčílený a skoro nepříčetný. Už měl místo půlky těla démona. Bylo vidět, že má strach i Temari a Kankuro, kteří se také stranili. "Hej!" křikl Naruto a stoupl si proti němu. Ten ho pískem přimáčkl vážně malikou silou ke stromu a držel ho tam. vypadalo to, že to Naruto moc dlouho nevydrží, takže chtěli všichni zaútočit najednou. "Ne!" křikla jsem a všichni se na mě včetně Gaary podívali, protože to bylo celkem hlasité. "Já se o to postarám" řekl jsem rázně. "Neblbni" chytl mě za ruku Sasuke, když už jsem byla na cestě. "Já to zvládnu Sasuke" usmála jsem se mile a chtěla pokračovat. "Nechci aby se ti něco stalo" objal mě zezadu a nechtěl mě pustit. "Sasuke, i on je pořád člověk, nezaslouží si tohle, pomůžu mu, neboj se o mě" pohladila jsem ho po ruce a vysmekla se mu. Seskočila jsem ze stromu a stoupla si před Gaaru. "Pusť ho" mile jsem se usmála a ukázala na Naruta. On ho někam daleko odhodil ,ale už ho alespoň nedrtil. Podíval se na mě a začal na mě útočit. Obratně jsem se vyhýbala, ale neútočila jsem, nechtěla jsem mu ublížit. Uviděla jsem,jak se všichni připravili k útoku. "Mám to pod kontrolou!" křikla jsem a začala se prodírat skrz jeho útoky až k němu. "Vím, že takový nejsi Gaary" řekl jsem když jsem ho objala. Všichni včetně něj na mě zůstali zírat. On se podíval do mých, teď už démoních očí a vrátil se do původní podoby. "Mi?" usmál se na mě a já jsem přikývla. "Mi!" křikl a objal mě ještě víc. "Určitě se ještě potkáme a promluvíme si, ale teď i s tvými sourozenci zmiz, než se to uklidní, ano?" řekla jsem mu mile, on kývl a utekl i s Temari a Kankurem. Všichni ke mě seskočili a zůstali na mě koukat. "Potkala jsem ho, když mi bylo asi tak šest. Dostala jsem se do písečné a žila na ulici. Viděla jsem jak se k němu ti lidé hrozně chovají, jak jím opovrhují. Říkala jsem, že jednou na něho ten pohled změní, žili jsme tam několik měsíců spolu, ale pak jsem bohužel z závažných důvodů opustila písečnou a no.. vidíte co z něho ti lidé udělali...dříve to byl malí, velkooký usměvavý chlapec." vysvětlila jsem a otočila jsem se, jako, že jdeme zpět. "Řekneme, že nám utekli" pokrčila jsem rameny a vydala se do Konohy s ostatníma v patách.