Katsumi Uzumaki ( fanfic Naruto)love strory (czech)

Týdenní ANBU role

Sebrala jsem se a šla jsem s Kakashim za Hokage do kanclu. Seděla tam za stolem a před ní stálo několik anbu.  Vešla jsem s ním dovnitř a všechny oči se otočili na nás. "Katty!" usmála se na mě Hokage a běžela mě obejmout, byla jako moje druhá matka,navíc jednu dobu jsem s ní žila  a ona mě vychovávala, to ještě hazardila, baba jedna, smála jsem se v duchu.  "Jsi v pořádku?" ptala se starostlivě a já jsem přikývla. "Dobře, chci, aby jsi s anbu vyrazila pročesat les a pokusit se Orochimara znovu najít, když ho nenajdete do týdne, tak se vraťte, nepřikládám tomu moc velkou šanci,ale minimálně se sem nějakou dobu nepřiblíží, když okolo budou skákat anbu, není tak hloupý". Vysvětlila Tsunade a my přikývli. "Dobře, chci aby jste za půl hodiny byli u brány a mohli vyrazit, velet tomu bude Akko" ukázala na jednoho kluka v masce a my jsme se rozešli. "Počkej Katty, dám ti anbu oblečení" usmála se na mě Tsunade a já jsem kývla. Za půl hodiny jsme už byli všichni u brány, samozřejmě jsem přišla jako poslední. Když jsem přišla, všichni na mě koukali a já jsem si zase v duchu nadávala, že jsem taky mohla trochu pohnout. Okamžitě jsme vyrazili a pročesávali celý les. "Dobře, rozdělíme se do dvojic" rozkázal Akko a potom jsme ve dvojicích vyrazili na okruhy. Já jsem byla s Kakashim, kterého jsem i přes masku poznala. Když když už se stmívalo, tak jsme se všichni setkali na domluveném místě. "Dobře, někdo něco?" ptal se a my zakroutili hlavou. Dobrá, dneska tu přespíme, vy dva dojděte pro dřevo,ukázal za dvouma za námi,  my zatím dojdeme něco ulovit a vy dva zatím rozdělejte oheň s tím co tu je, ukázal na mě s Kakashim. My jsme přikývli a všichni zmizeli."Počkej, pusť mě k tomu" řekl mile Kakashi a za chvilku měl oheň rozdělaný. "To není možné, mě to nejde" mračila jsem se a on se smál. "Nojo, praxe" smál se a já jsem jen protočila oči a otočila se k němu záda. On mě zezadu obejmul. "Nemrač se, budeš mě tu muset ještě celý týden snášet vedle sebe" smál se a jsem ho šťouchla do žeber. "Pokud z tebe dřív nezešílím" smála jsem se a šla jsem si sednou k ohni. "To bych ti neudělal" pohladil mě po ruce a sedl si vedle mě k ohni. "Jsme tu" ozvalo se za chvilku za námi, to už tu byli kluci se dřevem a pár minut na to se tu objevili i kluci s jídlem. "Já mám hlad" sedl si jeden k ohni a druhý ho šťouchl, "vždyť jsi jedl před chvilkou" kroutil nad ním hlavou a já jsem se musela začít smát, byli jako Shikamaru s Chojim. Když jsem se začala smát, tak se na mě oba dva podívali. "Promiňte, ale úplně jste mi připomněli moje dva kamarády z vesnice" usmívala jsem se a potom se smutně podívala do ohně. Kdyby se ve vesnici něco stalo, neochráním je. Kakashi ho vycítil a pohladil mě po ruce. "Neboj, nic se jim nestane" uklidňoval mě a ti dva naproti začali horlivě kývat hlavou na souhlas.  Já jsem se jen beze slova usmála a pustila jsem se do jídla. Po jídle jsem se šla trochu projít, protože to na mě začalo celé doléhat. Sedla jsem si opodál na kámen a koukala na hvězdy. "Ale copak se děje Katsumi?" uslyšela jsem za sebou a tak jsem se otočila a uviděla jsem tam siluetu nějakého kluka, který stál čelem ke mě, ale měl něco přes obličej, takže nebylo vidět, kdo to je. "Jen se bojím, že kdyby se něco stalo ve vesnici, nebudu je moci ochránit" smutně jsem se usmála a zase jsem se otočila zpátky. Byla jsem tak smutná a plná myšlenek, že mi ani nedošlo, že si tu vlastně povídám s úplně někým cizím. "Kat, vždycky jsi tak starostlivá" slyšela jsem v jeho tónu úsměv a ucítila jsem jak se sedl za má záda také na kámen, takže jsem na něho neviděla. "Proč by se jim mělo dít něco právě, když tam nejsi? Měli na to celou tu dobu, co jsi tam byla, ne?" pokoušel se mě utěšit. "Já vím.." odpověděla jsem a podívala jsem se do dálky, nebyla jsem tak úplně klidná ještě. Ta osoba mě vzala okolo ramen. "Neboj, vše bude v pořádku",chlácholil mě a pohladil mě po vlasech. Hrozně krásně voněl, ale nemůžu určit, co to je za vůni. "Katty?!" uslyšela jsem z dálky a otočila jsem se po zvuku. To už jsem tu seděla sama a koukala na nějakou siluetu, která šla směrem ke mě. "Ano?" stoupla jsem si. "Jsi v pořádku? Měl jsem o tebe docela strach" uviděla jsem Kakashiho stát naproti mě. "Jo jsem, děkuju" usmála jsem se na něho a za ruku jsem ho táhla zpátky k ohni. 

"Dobře v těch dvojicích budete trávit následující tři dny, potom se zase sejdeme zde a společně tu přespíme, chápeme se?" ptal se Akko druhý den ráno  a my jsme kývli. 

Vyrazili jsme a pročesávali les. "Není tu, prostě není, Orochimaru není tak blbý" namítala jsem, když už bylo asi devět večer a mě už to nebavilo, honit se za něčím co zde není. "Já vím, ale byl to rozkaz, při nejmenším, sem alespoň nějakou dobu nepůjde, ne? Když okolo větří anbu a tvoji přátelé jsou v bezpečí" usmíval se na mě Kakashi a já jsem kývla. "Dobře, nenajdeme si úkryt?" usmál se a já nadšeně kývla. Po půl hodině jsme našli pěknou jeskyni, ve které jsme se zabydleli. "Fajn skočím pro dřevo, zkus s tímhle zatím rozdělat oheň" řekl a odběhl. Do pěti minut byl zpět i s kopou klacků a jídlem. "Páni, jsi rychlí" usmívala jsem se a sundala jsem si masku. "Nechtěl jsem tě nechat čekat" usmíval se a dal jídlo péct. Seděli jsme tam vedle sebe a koukali jsme do ohně. Cítila jsem se tak uvolněná, na to, že na misi, tak dobrý. "Už to bude" usmívala jsem se a natahovala se pro jídlo, které jsem následně podala Kakashimu. ..."Bylo to dobrý" usmíval se a já jsem kývla,"to jo, snad budeme mít takové štěstí i zítra". "Páni jsem docela unavená",protáhla jsem se a opřela se o Kakashiho, který mě objal a já jsem asi usnula. 

"Dobré ráno" usmíval se Kakashi, který ležel na zemi a já na něm. "Dobré" vykulila jsem na něho oči a rychle jsem se zvedla. 

Celý den jsme zase běhali po lese, jenže se postupně zvedal vítr a okolo sedmé začalo neuvěřitelně pršet. Po půl hodině jsme našli nový úkryt, kde jsme se schovali. Byla děsná zima, když jsme se rychle dostali do jeskyně, rozpršelo se ještě víc. "Skočím pro dříví" zvedal se Kakashi. "Co blbneš?" stáhla jsem ho zpátky. 

Doufám, že se vám tyhle díly líbily, jen vám chci říct, věřte mi, v téhle povídce něco vypadá nějak, ale může to dopadnout úplně jinak, mám spoustu variant, jak by to mohlo dopadnou a dost často se mění i když teď už mám docela jasný konec, ale ať už fandíte komukoliv, myslím, že možná budete překvapeni. :)