Katsumi Uzumaki ( fanfic Naruto)love strory (czech)

útok slizkým hadem

On je ležel na zemi a já jsem se dobelhala k rozhodčímu. Viděla jsem jak vstává pomalu a někam odchází se zlostným pohledem, asi k lékaři. "Vítězem se stává Katsumi Uzumaki" pronesl Rozhodčí a já jsem si šla nahoru sednou za ostatníma. "Ahoj, tak jak se mi to chidori povedlo Mistře?" usmívala jsem se a v puse jsem trochu cítila pachuť krve. "Katty, bál jsem se o tebe,...., bylo skvělé" objímal mě Kakashi. "Ty pako" kroutil nade mnou hlavou Sasuke. "Jsem rád, že se ti nic nestalo" šeptal mi do ucha, když mě obejmul. "Katty!" skočil na mě Naruto. "Tolik jsme se o tebe báli!!" skoro brečel. "Neboj, jsem v pořádku, budu vás tu otravovat ještě hodně dlouho" culila jsem se a sedla si mezi Sasukeho a Kakashiho a koukala na rozhodčího, který by měl říkat nějaký závěrečný proslov. Najednou tu bylo docela ticho, až to bylo divné. Rozhlédla jsem se a všichni spali. "Hokage-sama!" křikli vedle mě Kakashi a Gaiem. "Postaráme se o ně!" křikli kluci z anbu a běželi za ním, potom vše utichlo a před námi se objevil někdo v masce anbu a k němu skočili ti hajzlové ze zvučné. Když jsem se zvedla ze země, abych se podívala co se děje, tak na mě ze vzduchu letěli dva ninjové v obleku anbu. Viděla jsem je jak se blíží,ale nemohla se pohnout, stihla jsem si dát jenom ruku před obličej a zavřít oči.  "Katty!" slyšela jsem Sasukeho hlas, blíží se ke mě. Čekala jsem nějaký náraz,ale  nic. Otevřela jsem oči a přede mnou byl Kakashi, který jejich útok odrazil. Stál přede mnou  na opěrátku sedadla a oběma rukama s kunaiem jejich útok v pohodě odrazil. "Katty" uhnul se na mě mile s úsměvem a seskočil. "Jsi v pořádku?" ptal se prohlížel si mě. Já jsem ho jenom beze slova objala a přikývla. "Notak" hladil mě po hlavě usmíval se. "Jsem v pořádku zvládnu to" usmála jsem se a on se nedůvěřivě otočil. "Dobře" přikývl a dál se věnoval těm lidem pod námi. "Jsi v pořádku?!" přiběhl ke mě Sasuke a objal mě. "Jo jsem, pomoct klukum" usmála jsem se a on přikývl a utíkal jim na pomoc. Za tímhle je Orochimaru, musím za Hokagem! Přelítlo mi v hlavě a rozeběhla jsem se za ním. Po cestě jsem uviděla toho jeho hnusného obřího hada, takže jsem věděla kudy. Doběhla jsem až na střechu, kde jsem bleskurychle skočila mezi Kazekageho a Hokageho. "Ochráním vás!" křikla jsem a stoupla jsem do bojového postoje, v tom jsem uslyšela smích. "Heleme se, kdopak se nám tady ukázal?" ptal se kazekage a začal si sundavat klobouk. "Orochimaru.." vydechla jsem už ani ne moc překvapeně. "Správně" usmál se a já po něm hodila kunai, který se mu zabodl do ruky. Jen se usmál a začal si ten kunai vytahovat. "Jsem rád, že zde jsou věci v pohybu, věci bez pohybu jsou nudné, jako mlýn, který se nehýbe... teď bych dal také jeden mlýn do pohybu, který se jmenuje zničení vesnice" usmíval se. "Vypadá to, že jsi se nezměnil" usmála se za mnou hokage.  "Ty taky ne" ušklíbl se na ní" ale jestli ti to nebude vadit, bude se teď věnovat mladší" culil se a v jeho očích se objevili jiskřičky a nějakým jutsu hokage uspal. Mě zatím naskočila husina a zhnuseně jsem se na něho podívala. "To snad není možné, dokonce máš i stejný pohled" smál se Orochimaru. Já jsem se jenom usmála, to už okolo nás byl nějaký fialový štít a udělala jsem krok k němu. "Oro, Oro, ty hajzle jeden, to mě ani nepoznáš po tom všem co si mi dělal?" culila jsem se a rozeběhla jsem se pro ti němu, tohle bylo osobní. "Myslel jsem si to, nikdo jiný by se mi nepostavil s takovým odporem jako ty" usmíval se a dál se vyhýbal mým útokům. "Docela si mi chyběla, myslel jsem si, že jsi mrtvá, ale jsem rád, že jsem tě zase našel, moje sluníčko, může opět svítit" usmíval se  a já jsem na něho zhnuseně podívala. "Strč si to tvoje sluníčko někam, už mě nemůžeš ovládat svojí pečetí" ušklíbla jsem se a  on se ušklíbl také, což se mi moc nelíbilo. Zastavil se kus ode mě a začal dělat pečetě. "AAAAA!" zařvala jsem a chytila se za krk. "Ale,ale pořád je asi ještě trochu živá" usmíval se a já jsem proti němu vyrazila.  Bojovali jsme už několik hodin, vypadalo to, že venku už se to zřejmě trochu uklidnilo, protože se okolo našeho štítu začali objevovat ninjové a snažili se ho prorazit. Uviděla jsem tam i Kakashiho se Sasukem, kteří se na mě koukaly se zděšením v očích. Viděla jsem na nich, jak by sem nejradši skočili, ale nemohli, tak jako já k nim. Vedle nich stáli anbu a všichni se snažili něco udělat, ale nemohli, mohli tam jen bezmocně stát a koukat. "Ale copak sluníčko, na koho to koukáš?" šel ke mě blíž Orochimaru a koukal se, kam to koukám. "Ale,ale... není to ten kluk, který také nosí podobnou pečeť jako ty?" usmíval se a koukal mi do očí. Ve mě už to vřelo, proč zrovna on? neměl to už dost těžké? Sakra!  "Koukám, že ti na něm záleží, no kdyby jsi se vzdala a šla se mnou, tu pečeť bych mu odebral a spokojil se s tebou i když ten sharingan je vážně lákavý" usmíval se a já ztuhla. "Vážně?" ptala jsem se a udělala jsem krok k němu. "Jistě ",smál se a já jsem ho pozorovala a přemýšlela co udělat. Podívala sem se na kluky a viděla na nich ten odpor. Udělala jsem k němu ještě jeden krok a uviděla jak se kluci za štítem napnuli, jako by sem chtěli skočit. "Uvidíme jestli to nezvládnu i bez toho" usmála jsem se na Orochimara, když jsem od jeho obličeje byla jen pár centimetrů. On se jen usmál " Pořád ta stejná Katty, kterou miluju" ušklíbl se a já jsem mu úšklebek oplatila. "Mě už jen tak nezlomíš" usmála jsem se a on též. "Vážně?" culil se a za ním se objevilo několik dřevěných  krabic, které se otevřeli. "Ne, to neni možné.." zírala jsem na něho. Stál tam Akio "Pořád jsi tak silná?" usmíval se a poslal ho na mě. Jen jsem se vyhýbala, nemůžu mu přeci ublížit. Po delším boji skončil Akio na zemi a já jsem mu držela kunai u krku. "Miluju tě Katty" usmál se na mě a já jsem na něj zůstala jako opařená zírat. "Akio.." koukala jsem na něho se slzami v očích. "Není opravdový! Nenech se zmást!" křičel na mě Kakashi. Já jsem se na něho se slzami v očích podívala.On jen kývl a já jsem otočila zpátky na Akia. "Moc mě to mrzí.." řekla jsem mu a s pláčem jsem do něho zabodla kunai a vstala jsem a podívala jsem se na Orochimara. "To je všechno?" On se na mě jen usmál. "Jak se to vezme, prošla jsi mým testem" usmíval se."Uvidíme kdo z koho, dáme rozehřívací kolo?" ptala jsem se i když jsem byla už dost unavená. "Proč by ne sluníčko" usmíval se na mě, ale ne tím jeho mrazivým úsměvem,byl to ten jeden z jeho přívětivějších. Bojovali jsme další půl hodinu, po které jsme byli oba unavení. Dokonce se na povrch začala drát i Kanova síla. "Páni už jsi na tom lépe" usmíval se na mě mile, jako se mistr usmívá na žáka. "Jsem na tebe pyšný" nepřestával se usmívat a mi se pustili dále do boje. "Je čas to ukončit" řekl a rozeběhl se proti mě. Byli jsme od sebe jen kus když se v útoku ke mě nahnul "Sluníčko moje, jsem tak rád, že jsem tě znovu potkal, ani nevíš jak mi to rvalo srdce, když jsem si myslel, že jsi mrtvá, ale teď mám konečně důvod žít, když tu jsi, já se pro tebe vrátím...jo a ta nabídka pořád platí, ty za Sasukeho" usmál se, dal mi pusu na tvář a opřel se mi o krk, na místě,kde mám svojí pečeť. "Jo a tvoje pečeť je zase aktivní, to je to co nás nejvíc spojuje sluníčko" usmál se a když štít zmizel, tak utekl. Já jsem jen zhroutila na zem a začala jsem se klepat bolestí. Pečeť se aktivovala a strašně bolela. "Katty!" byl u mě kakashi a hladil mě po vlasech. "Kakashi" usmála jsem se na něho a snažila jsem se o něj zvednout i když to moc přes tu bolest nešlo. Přes všechno to škubání a přes tu bolest jsem se dobelhala k Hokage, kde už bylo několik anbu. "Počkejte, vím jak to zrušit" usmála jsem se na ně chabě a spadla na kolena. Opřela jsem se jí o břicho a z ruky mi vycházelo zelené světlo. "Katty!" objela mě Hokage, když otevřela oči. "Kde je orochimaru?" ptala se a prohlížela si mě, když si všimla jak se třesu. "Ta pečeť!" koukala na ni a já jsem kývla. "Aktivoval ji" podívala jsem se na ni zoufale a ona rychle vystřelila a položila mě na zem. "Už jsem ji před několika lety zapečetila ,tak se mi to snad povede i teď" usmála se na mě a pohladila mě po vlasech. "neboj" usmívala se na mě a snažila se mi zapečetit. "Aaa" trochu jsem syčela a bolestí se kroutila. Kakashi ke mě rychle přiběhl a položil mi hlavu na kolena a Sasuke mě chytil za ruku. "Neboj, to bude dobré" usmíval se na mě Sasuke a zděšeně pozoroval Tsunade. "Tak.." nedořekla Tsunade, protože vyčerpáním omdlela. "Tsun.." řekla jsem slabě a snažila se zvednout. "Neboj odnesou ji do nemocnice" objel mě zezadu Kakashi a já se mu v tom náručí zhroutila,  protože jsem byla vyčerpaná. 

"Budeš v pořádku" slyšela jsem od něho a ucítila jak mě pohladil po tváři a následně zvedl. 

Když jsem se probrala uviděla jsem zase ten hnusný pokoj, nemocniční pokoj. "eh? To už tu jsem zase?" ztěžovala jsem si a doktor, který mě tu vždy léčí se smál, "nemáš páchat takové vylomeniny". Já jsem se na něho naštvaně podívala, "a můžu snad za to, mám prostě na tohle smůlu" nafoukla jsem tváře. "Dobře, dobře" smál se a pomalu odcházel. "Katty?" uslyšela jsem od dveří. "Ano?" usmívala jsem se. "Jak ti je?" ptal se Sasuke a objal mě. "Jsem v pořádku, jak je na tom tsunade a ostatní?" ptala jsem se zájmem. "Ale no, všichni se mají dobře, jen Naruto jančí, že to všechno prospal." Smál se Sasuke. "No věřila by jsi tomu, on mě nikdo nevzbudil, když byl útok na Hokageho, to sna není možný!" rozčiloval se Naruto, který se zrovna vřítil do pokoje i se Sakurou a Kakashim. Já jsem se musela začít smát, "No to je hrozné, taky bych jim vynadala" usmívala jsem se a pohladila Naruta po vláskách. "Neboj, jednou to budeš ty, kdo je všechny zastaví a kdo ochrání celou Konohu, protože budeš Hokage, už teď jsi můj malý Hokage" usmívala jsem se a objala jsem ho. Bylo vtipné mu tohle říkat, protože jsem mu byla někam po ramena a byla jsem o dva roky mladší než kdokoliv s kým jsem byla v týmu nebo s kým jsem se utkala. "Děkuju" pohladil mě po zádech a já se na něj usmála.  

"Jak se cítíš?" ptal se mě starostlivě Kakashi. "Dobře" přikývla jsem s úsměvem. "To jsem rád, protože se mnou a anbu máš jít na misi,je to rozkaz hokage" řekl se starostí v očích a já jsem se na něho zmateně podívala.