Katsumi Uzumaki ( fanfic Naruto)love strory (czech)

Šílená žába

"Půjdeme trénovat k vodopádu" rozhodl Jiraya a já jsem přikývla. Podívala jsem se na Jirayu, kterému tekla z nosu krev. Žďuchla jsem do něj "kroť se ty zvrhlíku" smála jsem se, ale on mě nevnímal. Sledoval nějaké holky v plavkách, které si házeli míčem. 

Celý den jsme trénovali mojí mysl a Kana. Chvílemi byla docela i zábava. "Tak fajn, dneska už by to stačilo, stejně si zítra musím něco zařídit" usmál se na mě. "Ne! Já to zvládnu!!" křikla jsem a dál se snažila soustředit na přeříznutí vodopádu a to je ten problém uklidnit se a soustředit se, to je to co se musím naučit. "Vždyť sotva stojíš na nohou!" křikl. "Ale já to zvládnu!" nesouhlasila jsem a dál jsem se s tím potácela. "Ale vždyť už na to nebudeš mít ani chakru" namítal. "Ale já to sakra zvládnu!" byla jsem už trochu napružená a tak mě nechal a pozoroval mě. Po další půl hodině se mi to konečně povedlo. 

*Jirayuv pohled - není zase tak špatná, vlastně vůbec, dělá obrovské pokroky, vážně se snaží a dává do toho maximum, úplně jako její otec, i přesto, že se skoro neudržela na nohách zkoušela to znovu a znovu,  usmál se Jiraya *

"Pak, že na to nebude chakra" usmála jsem se na Jirayu, ke kterému jsem šla, ale nestihla jsem to doříct, protože jsem omdlela vyčerpáním. 

Jiraya mě odnesl domů, kde jsem se následně probudila. Protahovala jsem se a podívala jsem se na budík, bylo půl sedmé, ale já jsem byla vyspalá, tak jsem se zvedla a šla jsem se projít. 

"Kam jdete?" usmívala jsem se na Kakashiho, na kterého jsem zrovna narazila. "Ahoj Katty, jdu na trénink" usmál se. "A můžu jít s vámi?" ptala jsem se a čekala co odpoví. "No jestli chceš, budu rád, ale nevím jestli to nebude třeba moc náročné" usmál se. "Nebude" zamítla jsem to a s úsměvem jsem se vydala s ním. Jeho trénink byl vážně náročný, něco takového se jen tak nevidí. Další část tréninku bylo lezení po horách s jednou rukou. "Nějak jsem vyšel z formy, už to není takové jako minule" nadával si pro sebe Kakashi. "Nebojte, zase do té formy dostanete, o to se postarám, můžeme trénovat spolu" usmála jsem se na něj a on s úsměvem přikývl, "tak dobře, beru tě za slovo". Oba dva jsme už byli unavení a lezli z posledních sil. "Stihneme to v čase?" ptal se pro sebe Kakashi,ale nestihl to doříci, protože se mu pod nohou rozdrtil kámen. "Kakashi!" křikla jsem , když vedle mě vysel za jednu ruku a pod sebou neměl nic. "Neboj se o mě, to já bych se měl bát o tebe " usmál se na mě a já se zamračila. "Budu se o vás bát" odsekla jsem mu a on se na mě usmál. Lezli jsme dál už jsme byli za třičtvrtě. "Ne!" křikla jsem a chytla jsem ho za jednu ruku, kterou visel na skále, protože se mu pod nohama zmizel kámen. "Jsem v pořádku" usmál se a lezl dál, já jsem na něj celou dávala pozor a koutkem oka ho stále sledovala. "Tohle mi už nedělej!" křikla jsem a obejmula jsem ho, když jsme se dostali nahoru. "Jsem v pořádku, neboj se o mě" obětí mi opětoval a usmál se. "Dobře, ale dávej na sebe pozor" usmála jsem se na něj a vstala abych se rozhlédla po okolí, protože odsud bylo vidět širokodaleko. Najednou se okolo mého pasu omotali něčí ruce. "Hlavně mi slib, že na sebe budeš dávat pozor" řekl a já jsem se na něho otočila a pohladila jsem ho na tváři. "Copak se děje?" usmála jsem se. On si jen povzdechl "Orochimaru, musíme si na něho dávat pozor, buhví co má zase v plánu.." odpověděl a já jsem ho objala a hladila po zádech. "Neboj, budu na sebe dávat  pozor, ale ty musíš také i přes to, že jsi velký mistr Kakashi" smála jsem se. 

Druhý den jsem šla za zvrhlým poustevníkem. "Ahoj" usmála jsem se a on mi úsměv opětoval. "Dneska pro tebe mám připraveného něco speciálního, budeme se snažit vyvolat žábu, však víš" mrkl na mě a já přikývla. Došli jsme k vodopádu a začali jsme trénovat, ale jak jsem se snažila, jak jsem chtěla, tak se mi to nevedlo a já jsem začínala být celkem naštvaná. "Udělej něco, nebo to nepřežiješ" usmál se na mě Jiraya a cvrnkl mě do čela, "pink" řekl a já jsem odletěla, proletěla jsem křovím a najednou jsem pod sebou necítila pevnou zem. Pode mnou byla obrovská propast a já jsem do ní začala pomalu padat.