Katsumi Uzumaki ( fanfic Naruto)love strory (czech)

KANO

Chvilku jsme seděli na nemocniční posteli a objímali se. Potom mě Sasuke pohladil po vlasech. "Jsem rád, že jsi v pořádku" usmál se a já na něj také. "Sasuke!" křikla ode dveří a běžela ho obejmout. Ten ji okamžitě odstrčil."Jsme v pohodě"pronesl chladně a potom se na mě znovu usmál. "Potom by jsi možná měla skočit za týmem Kurenai, Asuma a Gai, protože o tebe měli strach a ptali se jak na tom jsi" usmál se Kakashi. "Nemusí, my jsme přišli za ní" slyšela jsem ode dveří, kde stáli všichni a usmívali se na mě.  Já jsem jim zamávala a šla jsem si sednout na postel. "Tak co, jak na tom jsi?" usmíval se na mě Shikamaru, který mě vzal okolo ramen a sedl si vedle mě na postel. "Jo dobrý" culila jsem se. "Ukaž" usmála se Tenten a prohlížela si moje ruce. "Vypadá to, že se docela hojí" usmívala se. "A jsi v pořádku?" podívala se na mě Kurenai a na jejím pohledu jsem viděla, že nemyslí ty zranění na mém těle. Kývla jsem  a dál se věnovala ostatním, kteří se mě vyptávali jak mi je a vyprávěli mi o tom co  se dělo, když jsem tam nebyla. Potom odešli a nám se Sasukem dali chvilku na odpočinek. 

-Probudila jsem se uprostřed noci a ve dveřích jsem uviděla otočenou rudovlasou klučičí postavu, která kráčí ven z pokoje- vybavilo se mi, že se mi to zdálo dneska. Byl to sen? 

"To jsme ale dopadli co?" culila jsem se na Sasukeho, který přikývl s úsměvem. Oba dva jsme leželi na postelích a povídali jsme si.  Protože to ticho, které rušilo jen zvuk chůze anbu bot, kteří hlídali náš pokoj, bylo nesnesitelné. "Povíš mi něco?" podíval se na mě a já přikývla. "Co myslíš, že tě nejvíc změnilo za tu dobu, co jsi byla mimo Konohu?" rengenoval mě pohledem. "Myslím, že asi ztráta blízkých a pocítění zrady od lidí, kterým jsem věřila, je toho více, ale nejvíce to ztráta" podívala sjem se na něho, jenže v tom nám někdo vběhl do pokoje a zastavil se až před mojí postelí. "Katty" obejmul mě Naruto. "Ani nevíš, jaký jsem měl strach". "A ani nevíš jak šílel, když se dozvěděl, že jsme tu za vámi byli a jeho nechali spát" smál se Kakashi.  "Prý ty už můžeš jít ,ale Sasuke by tu měl ještě asi den- dva ještě zůstat" oznámil mi Kakashi a já se smutně podívala na Sasukeho, který se usmál na znamení, že to je v pořádku. "Dobře přikývla jsem, alespoň budu moci trénovat" usmála jsem se a Kakashi protočil oči, "to jsem si myslel" usmál se a vedl Naruta za Ibisem, jedním ninjou, který na něj měl dohlédnout, zatímco Kakashi bude něco řešit. "Fajn, tak já jdu" usmála jsem se na Sasukeho a Sakuru a odešla jsem. Procházela jsem se, abych si trochu pročistila hlavu až jsem došla k 'mému' cvičišti a pustila se do lehkého tréninku. "Není to špatné" otočil se na mě nějaký starší, šedivý pán. "Kdo jste? A co tu děláte?" zeptala jsem se ho. "No jmenuji se Jiraya, jsem poustevník a no hledal jsem inspiraci a na cestě zpět jsem se objevil zde" usmál se. "Já jsem Katsumi, asi by bylo fér, když znám vaše jméno, aby jste znal moje" vysvětlila jsem. "Katsumi?" usmál se. "Uzumaki, že? Dost jsem toho o tobě slyšel" usmál se. "A od koho, smím-li se zeptat?" usmívala jsem se. "Od tvého otce" odpověděl a já ztuhla. "Vy jste znal mého otce?" ptala jsem se zvědavě. "Ano, byl jsem jeho mistr" usmál se a já jsem na něj zůstala koukat. "Vážně?" ptala jsem se nevěřícně a on kývl a já jsem se musela začít usmívat. "Tak ukaž co umíš" usmál se a začali jsme s tréninkem. "Není to špatné, ale musíš se naučit lépe ovládat desetiocasého a jeho chakru, postupně bude sílit, právě jsi v tom věku, kdy den ode dne sílí" vysvětlil s úsměvem a já jsem přikývla. Potom jsme šli společně na ramen. Po cestě koukal na všechny ženské okolo. "Vy jste ,ale zvrhlík" kroutila jsem nad ním hlavou a smála se. "Nejsem zvrhlík, jen hledám inspiraci pro své romány" vysvětloval hrdě. "A co to je, porno?" smála jsem se a on nade mnou jen zakroutil očima a šli jsme si sednout. Jedli jsme společně ramen a povídali jsme si, řekl mi pár věcí o něm, já jemu o mě a také mi pověděl pár historek o otci, při kterých jsem se strašně nasmála. Potom jsme se zvedli a já samozřejmě musela zaplatit, páč byl švorc a vyrazili jsme směrem ke mě. "Děkuju vám, že jste se tu objevil a prosím neodcházejte, díky vám mám pocit takového rodinného zázemí a mám pocit,jako by tu se mnou z části byl otec" obejmula jsem ho a usmála se. "Neboj se, zůstanu tady a budu tě učit" usmál se a mě se rozzářily oči. "Děkuju" usmála jsem se a šla jsem dovnitř. "Tak zítra ráno!" křikl na mě a odešel.

"Nejdeš pozdě?" řekl a zvedl pohled od své fajfky nebo co to bylo. "Zmlkni" zpražila jsem ho pohledem. On se jen usmál a vyrazili jsme skrz vesnici na 'mé' cvičiště. Po cestě dostal ten zvrhlík facku, protože blbě koukal a měl řeči na jednu ženskou. Nad tím jsem jen protočila oči a šla dál. "Fajn, začneme s tím, že se musíš naučit vnímat jeho sílu jako součást tebe, ne něco , co je proti tobě" usmál se a posadil se. "Možná, že tohle nevypadá moc jako trénink, protože nepoužíváš jutsu a do ničeho nemlátíš, ale je to mnohem důležitější" vysvětlil a já jsem bedlivě poslouchala jeho návod jak začít meditovat a dostat se do podvědomí k desetiocasému. Já jsem přikývla a pokusila jsem se s ním meditovat. Nejdřív jsem si myslela, že to nepůjde, když se pár minut nic nedělo, ale potom jsem se objevila před modrou klecí, ve které stá desetiocasí, málo kdo zná jeho jméno, když o tom tak uvažuji, znám ho vlastně pouze já, matka a také ho znal otec. Stála jsem před klecí a připadala jsem si strašně malinká. Dívala jsem se svýma zelenýma očima do těch jeho modrých. "Katsumi, nečekal jsem, že tě uvidím už tak brzy" usmál se arogantně. "Zmlkni" podívala jsem se na něho přísným pohledem. "Vím, že jsi velký Kano, nejsilnější desetiocasí démon, který se jen tak někomu nepodvolí a chápu to. Ale potřebuji spolupráci. Abych neohrozila moc nevinných lidí a abych se mohla pomstít!" ztvrdl mi pohled. On se ušklíbl "nevím proč bych to měl přijmout" řekl arogantně. "protože když budeme proti sobě nikam nedojdeme pitomče" řekla jsem mu. "Co si to dovoluješ?!" zařval. "Fajn, jak chceš, vybral jsi si, prostě tě budu muset ovládnout" odpověděla jsem mu a naposled uviděla ten jeho arogantní úšklebek, arogance a panovačnost je jeho specialita a také nasrat každého, kdo je okolo. Probrala jsem se zase na tom místě, kde jsem byla. Jiraya se na mě podíval "tak co?" ptal se zvědavě. "Pracuje se na tom" usmála jsem se. "Myslíš si, že mě malá holka porazí?" smál se v mé hlavě a začal se drát na povrch. Já jsem jen prohnula v zádech a spadla na zem, kde jsem se začala klepat. "Myslíš si, že tě nechám jen tak vyhrát?! Nejsem tak slabá!" ušklíbla jsem se. 

Potom jsem se zvedla a před sebou jsem uviděla Kana. Stál tam a koukal na mě těma jeho očima. Potom jsme se pustili do boje, měla jsem pocit,že jsme bojovali několik hodin. Byla jsem se do posledních sil, dávala jsem mu dost zabrat i bez jeho chakry. Když jsem mu uštědřila velikou ránu a spadla na zem, tak se na mě podíval, "dobře, ale mám jednu podmínku, necháš mě ovládnou tě a zabít Orochimara!" křikl. "nelíbilo se mi, jak tady všude okolo řezal!" viděla jsem jeho rozhořčení v očích a přikývla jsem. 

Najednou jsem se posadila, byla jsem pořád na trávě na tom místě, kde jsem byla na začátku. Podívala jsem se před sebe a uviděla jsem Jirayu jak si čte. "Už jsi zpět?" usmál se  a já jsem kývla. "Měl jsem o tebe celkem strach, už několik hodin tu ležíš na zemi a klepeš se, jako po elektrickym šoku" vysvětlil a já jsem kývla. "Jak to dopadlo?" ptal se. Stoupla jsem si a podívala se na mě Kanovýma očima. Už předtím jsem je měla modré, ale to byli moje oči, které byli modré, tohle byli studené démoní oči, které museli nahánět strach sami o sobě. On se jen usmál a zvedl se. "Dobře, ještě dneska zkusíme pár technik, aby jste se naučili bojovat spolu" usmál se Jiraya a my jsme začali.