Katsumi Uzumaki ( fanfic Naruto)love strory (czech)

GAARA

Probrala jsem se uviděla zase ten bílý pokoj- nemocnice, asi začnu mít brzo alergii na bílou. "Shikamaru, kdy jsou hlavní zápasy?!" křikla jsem když jsem se probrala. "Z-zítra,"odpověděl Shikamaru, kterého jsem vylekala. "Co? Proč jsi mě nevzbudil dříve?!" ptala jsem se trochu mrzutě. "nemám čas na to abych tu jen tak spala" vysvětlila jsem. "Kde je zvrhlí poustevník?!" on se na mě jen podíval. "Hh? Okom to mluvíš?!" ptal se. Jen jsem zakroutila hlavou a sedla si na postel. "Já mám hlad" podívala jsem se na něj smutně. On se ohnul a vyndal koš plný ovoce. "Je to sice otrava,ale tady máš" podíval se na mě a já se pustila do jídla. "Počkat choji, on je zranění?!" ptala sem se vyděšeně. "Ne, jen se přejedl barbeque" usmál se Shikamaru a já si oddechla. Šli jsme se projít, když jsme uviděli jak v pokoji, kde leží Lee nad ním stojí ten kluk s rudými vlasy. "Co jsi chtěl leemu provéds?" ptala jsem se. "Chtěl jsem ho zabít" řekl klidně. "A proč? Boj si vyhrál" ptal se vedle mě Shikamaru, který stál spíše přede mnou, aby mě chránil. "Hodlám ho zabít, protože prostě chci" odpověděl.  "To je dost sobecký, někteří lidé, musejí zabíjet, aby přežili nebo aby splnili úkol a ty tady chceš zabíjet pro zábavu? Jak vtipné" usmála jsem se na něj a Shikamaru se na mě podíval. "Co ty o tom můžeš vědět" řekl ten kluk. "Vím toho o tom hodně, navíc v písečné jsem jednu dobu taky byla jako malá a viděla jsem jaké to je když se k tobě chovají jako ke stroji a odkopávají tě, ale vím, že si to nezaslouží nikdo, tak jako lee si nezaslouží jen tak bez důvodu umřít" odpověděla jsem a viděla jsem jak se mu zablesklo v očích a usmál se. "Mluvíš jako jedna moje kamarádka" usmíval se a prohlížel si mě. "nejsi nějaký divný?" ptal se Shikamaru, kterého jsem zarazila. "Vyrostl jsem jako rozmazlený, myslel jsem, že je to láska, dokud se nestala ta věc.." odpověděl. "Jaká?" ptal se Shikamaru. "Od svých šesti let se mě snažil otec několikrát zabít" křikl a ucítila jsem jak vedle mě Shikamaru stuhl. "Ale ty jsi říkla, že tě rozmazlovali, tak co to znamená?" namítl. "Lidé ve vesnici si všimli, že moje emoce jsou velice nestabilní a nepředvídatelné, pro otce jsem byl trumfem ,ale zároveň také hrozbou. Když mi bylo šest, tak mě shledali nebezpečným. Byl jsem pro vesnici  nebezpečný,ale zároveň se o mě všichni starali. Jsem jen relikvie, minulosti, které se chtěli zbavit, tak proč existuju a žiju?Ptal jsem se sám sebe ,ale nenašel jsem odpověď. Ale já potřebuju život, abych byl živý. A tak jsem došel k tomu existuju pro to, abych  mohl zabít všechny, kteří jsou jiní než já" usmál se. "Ne! To není pravda! Vím to moc dobře, jsi mnohem víc než to a vždy jsi jím byl Také jsem byla celou dobu sama a žiju pro něco jiného!" křikla jsem a viděla v jeho očích něco jako  překvapení?. Přišla jsem k němu a objala ho. "Jsi něco víc" usmála jsem se a odcházela jsem. " Jo a je  to vtipný, taky mi připomínáš mého dávného kamaráda z písečné"ušklíbla jsem se a odešla, protože jsem věděla, že mu to začne pomalu šrotovat.