Katsumi Uzumaki ( fanfic Naruto)love strory (czech)

Můj únavný boj s minulostí

Stála jsem tam jako opařená a koukala na toho kluka bez klobouku, na  Akia! Stál tam v celé své kráse i s těma jeho krásnýma modrýma  očima,které vypadali jako ty moje, když jsem se trochu 'změnila', kluk, kterého jsem tak milovala, kluk o kterém jsem si myslela, že mi umřel v náručí. "Panebože!" řekla jsem, chytla se za pusu a začala couvat. Na mojí reakci se jen usmál " Chyběl jsem ti?" řekl a to mě vytočilo tak, že jsem vystartovala a vlepila mu facku. "Ty šmejde jeden!" zařvala jsem na celou arénu a cítila jsem jak mi po tvářích tečou slzy. Podívala jsem se na chvilku na Kakashiho a všimla si, že asi tuší, co to všechno znamená a viděla jsem mu na očích tu úzkost, jak by mi sem chtěl jít pomoci, ale nemůže. Potom jsem se zase podívala na Akia, který se usmíval. "Pořád máš stejnou ránu, pořád by jsi zvládla zbýt mě a i celou naši bandu, kdyby byla na živu" usmál se a já jsem proti němu vyrazila s kunaiem v ruce. "Jak to můžeš takhle říct?!! Vždyť jsme byli rodina!!!" křičela jsem a tekli mi slzy. "A proto jsi se se mnou málem vyspala?" usmíval se. V očích mi planul vztek, jak to může takhle říct, jako by všechno bylo nic. "Ty svině" zařvala jsem a pustila se s ním do boje. "Ale už máš modré oči, to znamená, že buď máš vztek, cítíš bolest, nebo cítíš nějakou silnou emoci, ale že by to bylo z toho všeho vzpomínání na všechny ty mrtvé sráče?" hodil úšklebek a já jsem proti němu vyrazila. "Auu" Sykla jsem, když se mi začala pečeť vztekem probouzet k životu. "Ale copak, že by se probouzela pečeť? Jo počkej, není někdo, kdo ti ji provedl třeba tady někde blízko a nechce někoho pro tebe blízkého?" provokoval zatímco já jsem ležela na zemi a klepala jsem se.

*"To snad ne" koukal na Kakashiho vystrašeně Naruto a bylo vidět, že i kakashi má o mě docela strach.*

*Je to vážně ona, ušklíbl se přestrojený Orochimaru a dál se zájmem sledoval zápas*

Po těle se mi začala rozlézat pečeť. Už jsem jí měla skoro ve 3/4 těla, když se mi hlavou projeli všechny moje vzpomínky na tým sedm, na to co jsme spolu doposud prožili a že je nenechám zostudit tím, že bych tu prohrála. Viděla jsem Narutovo, Kakashiho a Sakury zděšený pohled, musím, se sebou něco přece udělat. "Tak hni sebou ty jsi silná!" křičel Naruto když se ke mě blížil Akio s kunaiem v ruce. Najednou mi pečeť začala mizet a když na de mě přišel  Akio odkopla jsem ho se slovy "ale to by jsi své lásce opravdu udělal?" a s úšklebkem jsem se vydala proti němu. Bojovali jsme docela svižně.

*proč "bojuje tak slabě,? Má na víc!" Ptal se Naruto Kakashiho. "Protože ten člověk je pro ni důležitý a i přes to všechno mu nechce ublížit, koukej, víceméně jen uhýbá a někdy dá malý útok" ukazoval nas katty Kakashi.*

"Tohle bude boj na smrt" hodil po mě úšklebek a já jsem jen přikývla. Začali jsme používat už i jutsu. "Je čas to ukončit" usmál se a v ruce se mu objevilo chidori. Já jsem na jeho znamení přikývla a v ruce se mi také objevilo chidori a my jsme se proti sobě rozeběhli. Když jsem od sebe byli jen pár centimetrů uslyšela jsem jak šeptá "miluju tě" a potom jsem jen uviděla světlo a ucítila obrovský tlak. 

*Z pohledu Sakury - ti dva se proti sobě rozeběhli a když se střetli celou arénu osvítilo modré světlo a i my nahoře jsme ucítili ten tlak. Když už zase bylo vidět uviděla jsem tam Katty a toho kluka ležet. Každy ležel na jedný straně arény.*

 Vstala jsem a uviděla jsem Akia na druhé straně arény. "Akio!" zažvala jsem a rozeběhla jsem se k němu. když jsem k němu doběhla nadzvedla jsem mu hlavu a on otevřel oči a chytil mě za tvář. "Katty.." začal a mě začali téct slzy. "Omlouvám, se, že jsem selhal poprvé, když jsem tě tu nechal a podruhé, když jsem dovolil Orochimaru, aby si vzal mé tělo a ovládal ho. I když se snažit sebevíc, když jsem byl u tebe, tak jsem se neudržel a musel jsem ti být na blízku a to celé i celou druhou zkoužku, dával sem na tebe pozor" usmál se a já se rozbrečela ještě víc. "Neplač", setřel mi slzy z tváře rukou. "Jsem rád, že jsi si našla nové kamarády a že už žiješ vcelku spořádaný život, i když to ty nikdy nezvládneš" smál se. "Miluju tě" zvážněl a jeho oči zněžněli. "Tohle mi nemohl vzít ani Orochimaru, pořád tě miluju a na vždy budu" usmál se a políbil mě, už podruhé jsem cítila jak z něj vyprchává život. Když náš polibek skončil, tak mi zůstal bezvládně ležet u kolen. "Ne! Ty mi nesmíš umřít podruhé v náručí!" začala jsem mu bouchat pěstma do hrudi a plakala jsem. Měla jsem záchvat pláče, klepala jsem se celá a mlátila jsem do něj aby se probral. "Vítězem se stává Katsumi Uzumaki" pronesl rozhodčí a já jsem ucítila jak mě někdo zezadu objal. "Neplač Kat, jsem tu s tebou, víš jak jsem si slíbili, že nás tyhle příběhy už nikdy nezasáhnou? Nenech se! Spolu to zvládneme" šeptal mi Kakashi a já se na něj otočila a objala jsem ho. Začala jsem mu vzlykat do vesty a on mě hladil po zádech. Za chvilku přiběhli lékaři  a začali Akia nakládat na nosítka. "Ne!" vstala jsem a chystala jsem se jít za nimi, jenže mě zezadu objal Kakashi, takže jsem se nemohla hnout. "Neplač" utěšoval mě. "Jsem tu vše bude v pořádku" utěšoval mě znovu a já jsem se na něj otočila a nechala se obejmout. Viděla jsem jak na mě všichni zaraženě, někteří soucitně koukají, dokonce i Hokage s vyučujícimi.  Potom mě vzal Kakashi do náruče a odnesl mě do nemocnice. "Ale mě nic není "namítala jsem když mě položil do nemocniční postele. "Ale jo je" ukázal na mé probodané ruce a záda. Já jsem se na něj jenom nesouhlasně podívala a on si sedl vedle mě a čekal až přijde ošetřující, byl to ten z minula. "Ahoj, zase?" usmíval se. "No dobře, ukaž" řekl a začal mi vše čistit a ošetřovat. "Sss" syčela jsem bolestí. Kakashi mě chytil za ruku a mile se na mě usmál. "vše bude v pořádku" naznačil pusou a já jsem se trochu uklidnila. "Dobře, teď si tu vklidu odpočiň" řekl s úsměvem doktor a odešel. Já jsem si sedla na okraj postele, opřela se o ni a začala plakat. Kakashi si klekl přede mě, opřel se o mé kolena. "Neboj vše bude v pořádku" usmál se a zvedl mi bradu, abych se mu podívala do očí. "Vím, že to bylo pro tebe těžké, jako bych já potkal třeba obita nebo Rin, ale jsi silná a zvládneš to, spolu to zvládneme" usmál se na mě a já jsem ho objala. Nějakou dobu jsem plakala až jsem mu na rameni usnula. 

Kakashi ji pak položil do postele a odešel na zbytek zkoušek. "Tak co jak ji je?" ptal se naruto okamžitě. "Je v pořádku, jen je vyčerpaná, hlavně citově" vysvětlil. "A myslíte, že bude už zítra v pořádku?" ptala se Sakura. Kakashi se na ni ustaraně podíval "Doufám" usmál se.  "Kakashi!" křičela Kuranai i s jejím týmem. "Jak je katsumi?" ptala se. "Je v pořádku, spí v nemocnici, byla vyčerpaná" odpověděl Kakakshi. "To se nedivím, muselo to pro ni být náročné" řekla soucitně Kurenai. "Nejhorší, je, že jsem nemohl nic udělat, mohl jsem jen přihlížet" povzdychl se Kakashi. "To jsme mohli mi všichni a všechny nás to štvalo  a nervovalo" odpověděl Shikamaru, který sem přišel i se svým týmem. 

Probudila jsem se v tom nemocničním pokoji, kde jsem zřejmě usnula. Pomalu jsme vstala a odhrnula závěs, vedle mě, protože jsem chtěl projít. Uviděla jsem tam ležet Sasukeho, který se teď na mě podíval. "Sasuke!" křikl jsem a bleskurychle jsem k němu skočila do postele a objala jsem ho. "Katty" zmáčkl mě a hladil mě po zádech. "Jsem ráda, že jsi v pořádku, slyšel jsem o tvém boji.." řekl Sasuke. "Já jestli jsem v pohodě? prosimtě" usmála jsem se. "Co ty?" ptala jsem se zvědavě. "Je mi lépe" usmál se na mě.