Katsumi Uzumaki ( fanfic Naruto)love strory (czech)

Pohřeb

Po přípravě jsme se všichni vydali na pohřeb. všichni jsme si stoupli do řad a vzdávali jsme jim čest. Ti co k němu měli blízko stáli ve předu, takže i já. Stála jsem tam s rudou růží a koukala jsem na rakev, kde ležel Chicky. Ani jsem se nepohnula, jenom jsem pohledem propalovala rakev. Pak přišla řada na proslov, první měla Hokage a potom mě zavolala vedle jí. "Chickyho poslední přání bylo aby jsi na pohřbu měla proslov i ty, napsal to do seznamu přání který jsem našla pod nemocniční postelí a také tam byl dopis pro tebe, který napsal, když zjistil, že jsi se vrátila.. " řekla mi polohlasně a já jsem na ni vykuleně podívala. "zvládneš to?" ptala se mě starostlivě a pohladila mě po zádech. Já jsem kývla, "a dáš mi potom ten dopis i s tím listem?"ptala jsem se a ona přikývla.Potom jsem se otočila na lidi a měla pronést prolov, jenže jsem nevěděla co říci, řekla jsem to co jsem si myslela. " Jsem ráda, že jste se tu sešli v tak hojném počtu i když bych byla radši, kdyby tu nebyl nikdo, nic se nekonalo a všichni tu byli s námi...  Ale i přesto je pěkné, že jste sem přišli vzdát úctu Chickymu i ostatním padlím. přezdívalo se mu slunce Konohy a myslím, že to na něho dokonale sedělo. On a jeho stánek bylo to, okolo čeho se tu točilo všechno dění. Každé malé dítě, ale každý starší pár, ho tu znali.  Chicky... chci aby jsi věděl, že bych udělala cokoliv, aby jsi tu byl s námi nebo alespoň, abychom se po těch 10 letech zase viděli. Byl jsi jako člen mé rodiny, byl jsi jako můj děda a tím i navždy budeš, nejenom pro mě, ale i pro všechny tady. Všem rozdával úsměv a to mu zůstalo až do konce." smutně jsem se se slzami usmála do nebe. "A proto usmějme se teď všichni. Ať odejde s našimi úsměvy na tvářích, protože tak nás vždy viděl, když jsme s ním mluvili, darujme mu náš poslední úsměv, jako on nám ho daroval každý den, každičký den.." dořekla jsem a scházela z pódia se slzami v očích. Scházela jsem schůdek, jenže jsem přes slzy neviděla a zakopla jsem trochu. Zabořila jsem se někomu do hrudi. No někomu..., podle vůně jsem poznala , že to byl Kakashi, který mě objal. "Neplač..." šeptal mi a hladil mě zádech. Potom jsem se malinko uklidnila, že jsem byla schopná jít a šli jsme si  stoupnout do řady. Stoupla jsem si za Kakashiho a zabořila mu hlavu do zad, aby mě lidé neviděli brečet a plakala jsem a plakala. Potom musel odejít i s ostatní mistry za Tsunade. "Mám tu zůstat? Zvládnou to beze mě" uklidňoval mě, ale já jsem zakroutila hlavou. "Jen jdi.." usmála jsem na něho slabě a on poodešel. "Kat..." přišel ke mě Sasuke, který byl do teď vzadu. Podívala jsem se na něho a skočila mu do náruče. Brečela jsem a brečela, nevěděla jsem, že mě to tak chytne.. On mě objal a hladil mě vzadu po vlasech. "To bude dobré.." utěšoval mě a já jsem se na něho podívala. "Nechtěla jsem aby jsi mě takhle viděl.., nikdo z nás, aby jste viděli, že jsem slabá" řekla jsem a otočila se k němu zády. "Ty hloupá.." řekl a zezadu mě objal. "To neukazuje, že jsi slabá,ale že máš srdce".