Katsumi Uzumaki ( fanfic Naruto)love strory (czech)

Změna Sasukeho

"Nechali jste se trochu unést a trochu té démoní síly se dostalo ven" ušklíbl se když viděl naše pohledy. Ten slyzounův jazyk mě trčel ve vzduchu a já jsem se nemohla hýbat a Naruta vedle mě držel jazyk toho hada. Vzpírali jsme se, ale nešlo to, byli jsme vážně unavení, udržet tu démoní sílu, aby se nedostala na povrch a bojovat s touhle zrůdou dost člověka vyšťavý. "Gokyou Fuuin!" křikl a zabočil Narutovi vedle mě prsty do břicha, kde měl teď pečeť. "Ne! Co jsi mu to udělal?!" křičela jsem, ale nestačila jsem to doříct, to samé udělal mě. Viděla jsem jak se Narutovi červené démoní oči mění zpět na jeho normální modré a jak padá na zem. Potom jsem ucítila neuvěřitelnou bolest na břiše a už moc nevnímala. "Sasuke pomož jim !" slyšela jsem jak volá Sakura. "Od jejich zapečení oběhlo 13 let, jejich chakra se začíná míchat i když se to malé množství, které mohli používat do posud naučili ovládat, tohle je něco, co je mnohonásobně silnější" povídal si pro sebe ten pošuk. Vnímala jsem jenom části, ta bolest mě ochromila a Naruto z ní omdlel. Slyšela jsem jak Narutovi štrachá v kapse odkud vytáhl svitek. "Jste velice zajímaví, ale teď my stojíte v cestě" Zašeptal a odhodil Naruta. "Naruto!" křičela Sakura. To mě probralo, použila jsem zbytek svojí síly a chytila Naruta, aby si neublížil nebo hůř nezabil při takovém hrozném nárazu. Sakura mi pomohla, že ho přichytila kunaiem. Pomalu jsem ho položila na zem a snažila se dobelhat k tomu hadímu sráči. Nemohla jsem se moc udržet na nohou. Šla jsem ze strany na stranu a několikrát spadla, ale nehodlala jsem to vzdát i přes to, že mě ta bolest, z toho co mi udělal, ochromovala a já skoro nemohla hýbat nohama. 

"Sasuke, tak něco udělej! Sasuke!" Křičela Sakura. "Možná že Naruta odsozuješ, že je hloupý nebo Kat někdy nevěříš, protože je holka, ale alespoň nejsou sraby!" křičela na něj Sakura. 

Dál jsem neslyšela, protože jsem stála na proti tomu hajzlovi a snažila se udržet na nohou. "Opravdu zajímavá, i po tomhle se držíš na nuhou,ale jak? dokonce krom té bolesti, která musí být nesnesitelná. máš právě teď na nějakou dobu održenou démoní chakru a sílu" divil se. Já jsem se na něj podívala "síla vůle!" křikla jsem a s úplně posledním zbytkem sil se proti němu rozeběhla s kunaiem v ruce. Zabodla jsem ho do něj, ale tak slabě, že mu to neudělalo vůbec nic jen se smál. Stála jsem tam, opřená o ten kunai, bez něho bych už byla na zemi, neměla jsem vůbec žádnou sílu ani na to stát na nohou. V tom mě někdo opatrně vzal do náruče a odskočil se mnou pryč. Podívala jsem se kdo to je. Byla jsem u Sasukeho v náručí a nesl mě do bezpečí. Byl jiný, viděla jsem mu v očích mimo sharinganu obrovské odhodlání. Položil mě na kmen a rozběhl se proti tomu sráči. Vzal si do pusy kunai a řítil se pro němu a začal je po něm vrhat, potom na něj útočil i taijutsu. Jen jsem tam tak ležela a koukala na jejich boj. Sasuke byl opravdu rychlí, dával tomu slyzounovi zabrat. *(Lidi píšu tu přezdívku takhle schávlně, mám k tomu své důvody)* Potom ten slyzoun nasadil extrémní rychlost na kterou jsem musela použít sharingan, protože jinak by nebyl vidět a já bych z toho zápasu nic neměla. Bylo vidět, že je Sasuke už naštvaný, právě použil katon. Nakonec ho díky kunaum s provázky přivázal ke stromu a ohnivou technikou to dorazil. Bylo vidět, že Sasuke už nemůže. Zrychleně dýchal a byl unavený. Ten hajzl s teď už popáleným xichtem se z toho zničeho nic dostal. Viděla jsem jak se Sasuke najednou začal třást. Byl pod nějakou paralýzou či čem. "Ve tvém věku, takhle dobře používat sharingan, zajímavé. Máte stejné oči je vidět , že jste vážně bratři, vidím ti v nich, že ho možná i presáhneš, chci tě" ušklíbl se a Sasuke se na něj podíval. "Kdo sakra jsi?" zeptal se. "Jmenuji se Orochimaru", jakmile jsem to uslyšela, tak jsem okamžitě vzhlédla, už jsem věděla proč mi něco nesedělo a proč jsem k němu cítila takovou nenávist, je to vážně on,. "Jestli mě chcete ještě někdy vidět, přežijte tuhle zkoušku" usmál se a zničil svitek, který měl do teď v ruce. "My už tě nikdy nebude chtít vidět!" křikla Sakura. Orochimaru se jen zasmál, "takhle to ale nepůjde" opověděl a začal provádět nějaké pečetě.  Věděla jsem, že je něco špatně, začala jsem se zvedat a plazit se k okraji stromu, abych z něj seskočila, no v mém případě to byl spíš pád. Jenže jsem to nestihla Orochimaru mu dal pečeť, takovou, jako jsem měla já. "Neee!" křičela jsem, ale bylo pozdě. On se na mě jenom podíval a strnul. Při pádu jsem si roztrhala oblečení a byla mi teď na zádech vidět pečeť. "Zajímavé, asi se opravdu známe, zajímavé" prohodil a chystal se zmizet. odněkud se vzala Anko a křičela na něj, že už jí neuteče. Potom se nám ztratili z dohledu, nějakou dobu byl slyšet hluk, ale ten po nějaké době utichl, potom jsem omdlela.