Katsumi Uzumaki ( fanfic Naruto)love strory (czech)

První zápasy

Druhý den jsem se šla projít ven. Shikamaru mi děla společnost, byl se mnou od té doby, co jsem byla v nemocnici. "Hele nejdřív musím dostat otce domů, to je otrava" prohodil Shikamaru, já jsem přikývla a šla za ním. "Ahoj! Co se takhle připojit k nám?!" křikl Chojiho otec, když se Shikamaru ojevil ve dveřích. "To je otrava" pronesl jako odpověď Shikamaru. "Katty, tak rád tě vidím!" usmíval se teď pro změnu na mě a já jsem mu úsměv oplatila. "Tati měli bychom jít domů" snažil se odtud dostat otce Shikaka pryč. "Neříkej mi, co mám dělat!" odpověděl. "Ahoj, ty jsi Katty? Slyšel jsem o tobě hodně velkolepých věcí" usmál se na mě a já jsem slušně pozdravila. "To je tvá přítelkyně?" ptal se otec Ino, sedící mezi Shikakem a otcem Chojiho. "Ne" zakroutili jsme oba hlavou a všichni tři se začali smát, sice jsem nepochopila proč, ale nechala jsem to být.  "Tyhle boje jsou jako festival" usmíval se Shikaku a dál pil. "A já se jich musím zítra zúčastnit, tak mě nenuť sem pro tebe přijít a táhnout tě domů" řekl Shikamaru trochu prosícím tónem. "Ty se budeš účastnit?" ptal se docela opilí Shikaku. "Jo bude a vyhraje" usmála jsem se a chytla Shikamara okolo ramen, který se na mě trochu usmál a potom sklonil hlavu. "Ale táto.." řekl otráveně Shikamaru. "Hele ahoj, Shikamaru, musím jít za Kakashim, ještě budeme malinko trénovat" usmála jsem se  na něj a on přikývl. 

"Jsem tu! Promiň jdu pozdě!" vydýchávala jsem se po běhu. "V pohodě" usmál se na mě Kakashi. "Dobře, zkusíme trochu dopilovat to chidori, které jsme trénovali minule" vysvětloval a já jsem přikývla. "Dobře, teď!" křikl a já se v ruce snažila vytvořit jutsu. Po hodině jsem si sedla a odpočívala. "Nějak mi to pořád nejde ,tak jak bych chtěla" stěžovala jsem si. "Neboj, časem, ale už ti to jde skvěle" usmál se na mě Kakashi, který si sedl vedle mě a chytil mě okolo ramen. Já jsem se něj opřela a pozorovala okolí. "ty boje nebudou lehké, cítím v tom nějakou čertovinu" pronesla jsem a on kývl. "Souhlasím, je tu Orochimaru, nevíme co můžeme čekat." odpověděl. "Tak jo, ještě jednou" usmála jsem se a vstala jsem abych mohla pokračovat v tréninku."No tak Katt!" křikl.  

  *"Katsumi je diskvalifikována!" pronesla Kazekage,když se Katsumi pořád ještě neobjevila. "Více než polovina lidí se sem přišla podívat na tenhle souboj. Záhadná, krásná, chytrá a silná dívka, o které nikdo nic neví, jen to, že se najednou objevila a o nejsilnějším klukovi z Husquanara klanu, je to syn, nejsilnějšího člena klanu, který je znám po celém světě.To nemůžete udělat!" oznámil kazekage. "Dobře přejdeme na další zápas, půjdou po těhle" souhlasila Hokage a ukázala na Shikamara s Temari a na Sasukeho s Gaarou. *  

"Hele, asi bychom měli jít, už to začalo" pronesl, který si uvědomil kolik je. Já jsem se na něj podívala a ztuhla jsem. "Neboj se zvládneš to" řekl a pohladil mě po tváři, když ke mě přišel a objal mě. Za chvíli jsme se přemístili přímo do arény. 

"Mají 10 minut" prohlásila Hokage po konci všech bojů a čas ubíhal. 

*"Vypadá to , že jim vypršel čas" řekl si pro sebe rozhodčí, když se mu na hodinkách ukázalo, že už uběhlo 10 minut, jenže v tom se zvedl prach a objevili se tam ti dva* 

Stála jsem tam uprostřed arény s Kakashim po mém boku a naproti mě stál nějaký kluk s modrými vlasy s rozhodčím. "Pardon za to zpoždění" řekl trochu posměšně Kakashi a já si zatím prohlížela lidi na tribuně. Všichni na mě koukali a ani se nepohnuli.

"Tvé jméno?" řekl s úsměvem rozhodčí. "Katsumi Uzumaki" řekla jsem klidně."Je těžké se na tohle zeptat, když jsme na stadion přišli takovým neobvyklým způsobem, ale byla katty diskvalifikována?" ptal se Kakashi a drbal se na zátylku. "Asi od tebe chytla ty pozdní příchody" pronesl rozhodčí. "A byl?" ptal se trochu nervózně Kakashi. "je to v pořádku, Katsumi zápas byl odložen a dorazila v čas, takže není diskvalifikována" vysvětlil rozhodčí. "To rád slyším" culil se Kakashi.  "Hodně štěstí" otočil se na mě s úsměvem a poklepal mě po rameni. "Dobře začneme" prohlásil rozhodčí a my jsme si stoupli do bojových postojů. "Boj začíná" prohlásil a ten kluk se na mě arogantně usmál. "To vážně musí takoví nic jako ty dělat takové dramata okolo příchodu?" řekl povýšeně. Já jsem se jen usmála. "To víš, nemáme co jiného na práci, ale takoví arogantní blbci jako ty, toho mají na práci určitě spoustu věcí, třeba přechvalování sama sebe a cvičení arogantních grimas v zrcadle, že?"usmívala jsem se a on se naštval.  "Ty odpadlíku!" křikl a rozeběhl se proti mě. Nejdříve jsme bojovali taijutsu. On útočil a já jsem se vyhýbala, ale snažila jsem si i útočit, ale byl vážně dobrý. "Proč proti tomu tolik bojuješ, stejně jsi sem jen přišla pobavit pány a potvrdit, že já jsem vítěz" ptal se sebejistě. "Proč? Protože tu neprohraju s takovým arogantním blbcem jako jsi ty!" odpověděla jsem mu rázně. "Kdo si myslíš, že sakra jsi?! Víš vůbec kdo já jsem!? Akimu Husqvanara! Je dáno osudem abych vyhrál!" křikl. "A já jsem Katsumi Uzumaki a co jako? Navíc na věci jako to, že je něco dáno osudem nevěřím!" zeptala jsem se a on se nasupěl. "myslíš? " usmál se a dál jsme se pustili do boje. Rukou mi uzavřel všech 64 tenketsu, kterými proudí chakra. Chvíli jsme bojovala bez ní,ale za chvilku jsme byla unavená a tak se mé pohyby znatelně zpomalily až mě jedním pořádným kopem do břicha odkopl několik metrů od sebe a já zůstala ležet na zemi. "Vidíš, vše je dáno osudem" usmál se. "Bylo osudem dáno, že jsem se narodil jako Husquanara, který musí pouze trpět a dělat poskoka jiným, je jedno, že jsem nejsilnější i přes to musím dělat poskoka všem kagům z vesnic! Ale s tím je konec" křikl s úsměvem a všichni se na něho podívali. "A co jako?, já jsem vždycky všem dělala poskoka a pokusného králíka a to i tomu tvému zasranému husguanara klanu!" křikla jsem a ukázala jsem mu jizvu ve tvaru jejich klanu. Vstala jsem a šla jsem k němu chůzí ze strany na stranu, protože mi nešlo jít rovně. "Vážně bojuješ tvrdě" usmál se a vyběhl proti mě s kunaiem. Snažila jsem se mu bránit a docela se mi to i dařilo až na několik škrábanců a ran, které mi jím způsobil. "Skončíme to" usmál se a zablokoval mi nejen chakrový okruh,ale i pohyboví,do kterého jde pouze malé množství chakry, takže jsem se skoro nemohla hýbat. Odskočil ode mě a jen  se usmál. "Vidíš, osud, odpadlíku, je to můj osud vyhrát to, vyhrát to pro Orochimara" smál se. "Chtěl abych se s tebou utkal a dal do toho všechno" vysvětloval a přitom po mě hodil shurikeny, které se do mě všechny zabodli a já spadla na zem. "Pane rozhodčí, můžete to ukončit" podíval se na rozhodčího, "nebo ne, mám v plánu tuhle krásku zabít a nebo si jí někam odnést a.." nestačil doříct. "Ne tak rychle ty parchante" vstávala jsem pomalu a on se začal smát. "Vždyť se nemůžeš pomalu ani hýbat, musíš mít celé tělo jako kámen, máš zablokované všechny obvody" řekl posměšně. "Ale neprohraju s někým, kdo dělá pro takového hajzla, který mi dělal to co on!" zařvala jsem a z posledních sil jsem se proti němu rozběhla s kunaiem v ruce. Proč vždycky schytám toho největšího magora? Vždyť ten má úroveň mnohem vyšší než chunnin, sice já také, ale on je i o dost starší, vždyť mu může být tak dvacet. stěžovala jsem si pro sebe v běhu, který skončil tím, že mě odhodil a já spadla na zem. Cítila jsem jak mi křupli kosti. Odhodil mě nějakým vírem, který měl obrovskou sílu, protože jsem skončila až na druhé straně arény. "Ukonč.." chtěl říci rozhodčí, jenže jsem ho přerušila, "ne! tenhle boj ještě neskončil, ještě nejsem mrtvá, buď tenhle zápas vyhraju nebo tu umřu! Protože se nenechám porazit někým kdo dělá pro Orochimara, dokud budu žít!" křikla jsem a pomalu jsem se zvedala na nohy. Měla jsem pochroumanou pravou stranu těla - měla jsem zlomené žebra a pochroumanou nohu. Stoupla jsem si a snažila se najít v sobě chakru z Kana, protože jinak to nepůjde, snad to udržím a já to zvládnu a nedopadne to tak, že se mě zmocní, máme dohodu, ale přesto. "Prosím kano, tohle je stoupenec Orochimara,s ním neprohraju!!" křičela jsem na sebe v duchu.  V tom jsem z ničeho nic začala v sobě cítit sílu." Nemá to cenu, prohraješ, je to osud!" křikl ten kluk. 

*z pohledu Sakury- panebože,co je tohle za kluka, je neuvěřitelně silný, podle mě na úrovni Kakashiho, navíc má něco společného s Orochimarem.. To neni dobré, Katty se právě zvedla ze země a vypadá to, že se na nohou drží jen tak tak. Stoupla si a vypadalo to, že se chystá udělat nějakou techniku, ale to se jí přeci nepovede, nemůže používat chakru, má ji zablokovanou a navíc se skoro nemůže hýbat! Přemýšlela Sakura. Najednou se okolo katty začali objevovat nějaké modré plameny, které když se zvedly, vypadali jako deset ocasů, které se tyčí do vzduchu.*

"Neprohraju s někým, kdo pracuje pro toho hajzla!" zařvala jsem přes celou arénu a cítila jsem, jak se mi všechny rány hojí. On se jen ušklíbl a vyběhl proti mě. *co to sakra je... vždyť nemůže použít chakru.., přemýšlel Akimu* 

Bojovali jsme,dokud jsme se neodrazili a každý z nás neskončil na druhém konci arény. Vstala jsem a podívala jsem se na něho. Je čas to skončit. Podívala jsem se na Kakashiho, který to všechno se starostí sledoval, bylo vidět, že ho to štve, že mi nemůže jít pomoci a usmála jsem se na něho. Najednou se mi v ruce objevilo  obrovské chidori a oči se mi změnili na démonsky modré. Ten kluk na proti mě použil nějakou jeho techniku a  v ruce se mu objevilo něco podobného chidori, jenže to bylo fialové a my se rozběhli proti sobě. Teď nebo nikdy, křikla jsem si pro sebe v duchu, je čas se alespoň částečně pomstít Orochimarovi.

Najednou jsme se střetli a všude se objevilo bílé světlo a veliká tlaková vlna, která mě odmrštila pryč. 

* z pohledu Sakury - celou arénu pohltilo bílé světlo a ta silná tlaková vlna byla cítit až tady nahoře, proto jsem se musela přikrčit. Když prach slehl, viděla jsem jen ty dva, jak leží na zemi a nehýbou se. Nedivím se, musela to být síla! Ten kluk s modrými vlasy vstává a jde k Katsumi. Stojí nad jejím tělem a usmívá se. "A tohle se stane každému, kdo si zahrává s Orochimarem" smál se a chystal se jí dorazit, když v tom se Katty vynořila ze země a sejmula ho pořádným kopem. Ten kluk jen ležel na zemi a nehýbal se. *

"Vyřiď tohle Orochimarovi - myslíš si, že jsem tak slabá jako dřív? To jsi tak blbej?!"