Katsumi Uzumaki ( fanfic Naruto)love strory (czech)

Katsumi Uzumaki - 6 (zvrat mise)

"Vážně tu nezůstanete ještě chvíli?" ptal se smutně Chiko,  vnuk toho protivného páprdy, když jsme vycházeli ze dveří. "Bohužel" řekl mile Kakashi a vyšli jsme ze dveří. Já jsem si k němu klekla "Neboj, ještě se někdy určitě potkáme, svět je sice veliký, ale ne tolik" usmála jsem se on mě objal. Zamávali jsme na rozloučenou. Ten pán se šel podívat na to, jak je na tom most, který zde staví přes řeku a my jsme vyrazili domů.  "Bude se mi po nich stýskat" smutněla Sakura asi po patnácti minutách cesty. "Neboj ještě se někdy potkáme, jak řekla Kat" usmál se Kakashi. "Počkat!" křikla jsem a všichni se na mě nechápavě podívali až na Kakashiho,ten taky začal poslouchat. "Co se děje?" ptal se Naruto. "Slyšíte to? Kunaie, jdou směrem od mostu" vysvětlila jsem a rozběhla jsem se tam. "Ale já nic neslyším" konstatovala Sakura, ale i tak se za mnou všichni rozeběhli. Běžela jsem co mi moje nohy stačili, je tam i Chiko, vždyť mu je šest, sakra. Ostatní byli někde za mnou, když se pořádně rozběhnu mají lidi problém mě dohnat. Už jsem stála na mostě, kde stál Chiko i s jeho dědou a před nimi stáli dva kluci, jeden měl veliký meč a druhý měl v ruce jehlice.  Pod nimi leželi čtyři mrtví strážce mostu. Rychle jsem skočila mezi je a ty dva ninji. "Chiko, uteč s dědou" zašeptala jsem přísně. "Ale.." "Žádné ale , jdi!" křikla jsem a oni se rozeběhli. Viděla jsem jak se ty dva napřímili, že vyrazí. Ale stála jsem jim cestě ještě pořád já. Pustili jsme se do boje, nebyli úplně slabí,jelikož jsem nemohla použít ani polovinu mé síly, hlavně ten s tím mečem. Už doběhl i zbytek týmu. "Sakuro jdi ty dva ohlídat" rozkázal Kakashi a pokynul hlavou k Chikovi. Ta se rozeběhla k nim. Objevili se tu i další ninjové, kteří se připojili k těm dvou. Jak mám sakra bojovat a ještě dávat na Naruta,Sasukeho, Sakuru a Chika s dědou pozor? Výhoda toho když jsem byla sama. "Naruto, Sasuke, jděte na toho s tou jehlicemi" ukázal na něho Kakashi. Kluci se rozeběhli a zbyla jsem tu já s Kakashim, bylo tu asi sedm ninjů, to se dá zvládnout. Odrážela jsem jejich útoky, zatím jsem moc neútočila. Uviděla jsem jak Kakashi bojuje se třema ninjama a že jeden na něho letí z výšky. "Kakashi" zavolala jsem, ale viděla jsem,že to nestihne. Rychle jsem vyrazila a strhla ho na stranu. V tom mě jeden vzal mečem, měla jsem krvavou rýhu z boku těla, od ramene až po kotník, ale na to nebyl čas. Dali jsme se znovu do boje, už jich tu bylo jenom pět. Viděla jsem jak je Naruto uzavřen v nějakém zrcadlovém kruhu, vysokém asi jako panelák, to udělal ten s těmi jehlicemi. To není dobré. Viděla jsem jak si s nim hraje a jednou za čas vypálí jehlice ze zdi, Sasuke stál z venku a snažil se pomoci. Přidala jsem na intenzitě v boji,abych jim mohla jít pomoci. "Běž, to zvládnu, jsou už jen tři" křikl Kakashi a já jsem běžela k Narutovi. Viděla jsem,že už nemůže, udělal si něco s nohou a leží tam na zemi. Vypálí každou minutu jehlice, už je Naruto  s pár šrámy. Nemám moc času. Vběhla jsem tam mezi ty zrcadla a objala sedícího Naruta, abych ho zakryla. Měl by každou chvíli střelit. uslyšela jsem zvuk letících jehlic, ale nic jsem necítila. Co to?. Podívala jsem se a za mnou stál Sasuke. Třískl sebou o zem, měl v zádech všechny ty jehlice. "Sasuke..." koukala jsem vykuleně. "Sasuke!!" slyšela jsem jak křičí Sakura. Viděla jsem tam Sasuke jen tak bezvládně ležet s jehlicemi v zádech. "Naruto, vyndej mu ty jehlice a vyběhni odsud pomoct Kakashimu a ohlídat Chika !" křikla jsem. Nechci aby mě takhle viděl. První stádium Kana. Rozeběhla jsem se prorazila jsem ty zrcadla, našla jsem  podle sharinganu, ve kterém se schovává. Po pěti minutách spadl mrtví k zemi a zbytek zrcadel se zřítil k zemi. "Sasuke" křikla jsem a rozeběhla jsem se k němu. Sedla jsem si vedle něj, položila jsem mu hlavu na prsa a rozplakala se. "Prosím, jsi silný nekonči to, víš co jsi mi slíbil, že až se vrátím ukážeš mi největší katon na světě" smála jsem se. Mezitím se tam přihnala Sakura a rozplakala se také. "Sasuke, nesmíš umřít Sasuke" brečela. Já jsem tam jenom seděla opřená čelem o jeho ležící tělo a pouštěla mu do těla chakru. Umím dost dobře léčit, jednu dobu jsem žila s léčitelem.  Najednou jsem na hlavě ucítila něčí ruku, jak mě hladí. "Katty, jsem tak rád, že jsi to opravdu ty, celou dobu jsem na tebe čekal" řekl slabě Sasuke a já  se na něho podívala. "Sakuro, můžeš ze mě slézt,?jsi těžká" ptal se Sasuke a pomalu se zvedal.  Zvedl se a bedlivě si mě prohlížel. Objal mě "Nechápu jak to, že jsem tě nepoznal hned" prohodil. Já jsem mu pomohla vstát a šli jsme pomalu za zbytkem. Ještě tam byli pořád ti tři. "Sakuro postarej se o něj" podala jsem jí Sasukeho a vyrazila jsem na pomoct Kakashimu. Najednou se tu objevilo snad stovka vesničanů s vidlemi a různými zbraněmi a šli nám na pomoct. Ti tři začali couvat, to množství lidí je vyděsilo. Couvali dál a dál, až spadli z nedokončeného kraje mostu. Vesničané se začali radovat. "Takže nešli po nás, ale po vás, to ,ale není naše kategorie mise" řekl Kakashi tomu dědovi. Ten si dal nervózně ruku za hlavu "no, možná jsem trochu lhal, jeden vlivný člověk chtěl překazit stavbu mostu, protože by všichni ti lidí nechodili přes místo, kde on vydělává, ale přes tuhle zkratku, jen jsem neměl tolik peněz, zaplatit si vyšší třídu" vysvětlil. "Omlouvám se vám a také se vám omlouvám, že jsem o vás pochyboval, protože jste děti" omlouval se. "Prosím zůstaňte tu ještě jeden den a odpočiňte si" nabídl nám a my jsme přijali. Všichni jsme byli  omlácení a unavení.