Začít znovu

Já jsem Mike

Právě teď jsem tam, kde by určitě nechtěla být žádná skoro šestnáctiletá holka. Přesně tak. Jsem na pohřbu svých rodičů. Slzy už tečou proudem a já? Já tu stojím u mikrofonu a chystám se pronést svoji smuteční řeč. Vytáhla jsem z kapsy papír, ale jakmile jsem přečetla nahlas první větu, papír jsem zmuchlala a strčila ho zpátky do kapsy. "Myslím si, že bude lepší mluvit bez papíru. Moji rodiče pro mě znamenali celý svět. Tátu jsem poznala, když mi bylo sedm let. Až na narozeniny svých patnáctin jsem se ale dozvěděla, že je to můj pravý otec. Kdybych měla říct celý příbeh jejich lásky, tak vám určitě můžu říct, že by jsme tu byli ještě hodně dlouho." pousmála jsem se a očkem zajela do první řady, kde seděli babička s dědou, Jessica s Kylem, Chloe a vedle ní bylo moje prázdné místo. "Budu je strádat do konce života. Nebude den, kdy mi nebudou chybět a kdy bych si na ně nevzpomněla. Jediný, za co jsem ráda je, že jsem s nimi mohla mluvit těsně předtím, než se to stalo." utřela jsem si slzy a pokračovala dál. "Oni dva se seznámili díky společné vášni, kterou je hudba. Já doufám, že budu moct pokračovat v tom, co oni začali. Chápu, že spousta z vás by si přalo, aby tady místo mě teď stáli a zpívali oni dva, ale snad se nebudete zlobit, když zazpívám jejich song." pousmála jsem se, Chloe mi podala kytaru a já začala zpívat. Konkrétně píseň Heartbeat song. Když jsem dozpívala, celý kostel byl na nohách. Všichni tleskali a stírali si slzy.
Když jsme všichni vyšli ven z kostela, spousta lidí ke mně přicházelo. "Upřímnou soustrast." to bylo to, co jsem slyšela nejčastěji. Potom už zbývalo jen jedno. Jít si sbalit věci. Jelikož nesmím bydlet sama, budu bydlet u svého kmotra a kmotry. Jessica a Kyle. Mají taky vilu, takže to pro mě nebude až takový rozdíl. Rodiče mi budou chybět. Vlastně mi chybí už teď. Jeli jsme Kylovým autem a on i Jess mi pomohli sbalit. Vzala jsem si všechny máminy i tátovi věci. Budu mít velký pokoj+vlastní šatnu a koupelnu, takže nevidím problém v tom, abych si to vzala všechno. "Tohle je poslední krabice." řekla jsem Kylovi, který nesl moje krabice do auta. Za celou dobu jsme nikdo moc nemluvili. On šel nastartovat a já stála uprostřed mého prázdného pokoje a vzpomínala. Ukáplo mi pár slz a něčí ruka se objevila na mém rameni. "Vím, že je to těžké. To pro nás taky, ale nedovedu si představit, jak se asi musíš cítit." pronesla Jessica a já ji musela obejmout. "Jess mně je tak hrozně." rozbrečela jsem se jí na ramenu. "Proč jsem místo nich neumřela já?" zeptala jsem se. Byla to spíš řečnická otázka. "Tak tohle už od tebe nikdy nechci slyšet. Jasný?" nejistě jsem přikývla a následovala ji k autu. Vilu jsem zamkla. Počká tu na mě. Zaparkovali jsme před domem a bylo tam ještě jedno auto. "Čí je to auto?" zeptala jsem se. "Vysvětlíme ti to doma." usmála se Jess, ale bylo vidět, že ji úsměv bolí. Nedivím se. "Tohle bude tvůj pokoj." řekl mi Kyle, zatímco v krásném pokoji pokládal tři krabice na zem. "Děkuju." odvětila jsem a sama tu svoji krabici položila. "Zbytek krabic doneseme potom. Jdeme do obýváku a vysvětlíme ti, proč je tu o auto navíc." pousmál se, vzal mě kolem ramen a pomalu jsme šli. Sedla jsem si na gauč a oni vedle mě. "Takže" začala Jessica. "Kylův bratr Mike přijel na prázdniny. Bude tu celé léto, takže doufám, že spolu budete vycházet. Je mu skoro devatenáct, je to moc milej kluk a taky není nejškaredější." drbla do mě a já se přiškrceně zasmála. "Jen má trochu problém s tím, že je... Jak to říct? Frajírek." pokrčila jsem rameny. Tak hrozný to snad nebude ne? "Ale budu moct zpívat a normálně hrát na kytaru a na klavír, že jo?" zeptala jsem se s úsměvem. "To je jasný. Budeme si zpívat spolu." řekl Kyle a chytl Jessicu za ruku. Ještě chvíli jsme si takhle povídali a potom se šlo vybalovat. Když jsem měla víc než polovinu vybalenou, ti dva jeli nakoupit, protože jsme neměli nic k večeři. Rozhodla jsem se, že si dám pauzu a naložím se do vany. Tam jsem byla asi hodinu. Potom jsem se zabalila do ručníku a šla dolů podívat se do ledničky. Vytáhla jsem si jogurt a snědla ho. Pořád zabalená v ručníku jsem chtěla jít nahoru, ale do někoho jsem narazila. Koukla jsem se na tu osobu. Byl to kluk. Moc hezký. Byl asi o hlavu a půl vyšší než já, měl hnědé vlasy, čistě modré oči a ren úsměv byl prostě úžasnej. "Ahoj, já jsem Mike." řekl a díky jeho hlasu se mi podlomily kolena. "Ahoj. Claris." usmála jsem se. "Tak co? Jsi připravená strávit prázdniny s bohem jako jsem já?" bum. Asi se mi právě zhnusil. Namyšlenej fracek, co si o sobě moc myslí. "Jestli se sem s tou tvou nafouklou hlavou vlezu." usmála jsem se sladce. "Kočička má drápky. Mimochodem, aby ti nespadl ten ručník." mrkl na mě. V tu chvíli jsem si to uvědomila. Mám na sobě jen ten ručník. Sakra! Jak se z toho teď vymotat? "Takovou radost bych ti neudělala." řekla jsem, obešla ho a už jsem si to mířila po schodech ke mně do pokoje. To jako s tímhle tu budu trávit celý prázdniny? No potěš pánbůh. V pokoji jsem ze sebe shodila ručník a vybrala si spodní prádlo. Po tom obyčejné džíny a k tomu černé triko. Prostě oblečení na doma. Šla jsem do 'zkušebny', kterou mají Jess s Kylem tady ve vile a stoupla jsem si k mikrofonu. Potřebovala jsem se uvolnit. Zapla jsem to a vychutnávala si pocit svobody.
Tak je tu první díl pokračování v příběhu, který měl díky vám obrovský úspěch. Výhoda je, že ti, co nečetli Music is our love pochopí, o co jde:) snad se vám to bude líbit. Co říkáte na Mika?:)
Nissa<33