Začít znovu

První lekce

Po tom, co mi řekl, že mě bude učit mě objímal ještě dlouho.

Nakonec jsem se odtáhla a on mě odvezl domů.

Se slovy "Musím si něco zařídit, ozvu se ti." prostě jen tak odjel. Bez objetí, bez polibku.

Byla jsem zmatená, ale zároveň mě to nijak moc nepřekvapilo, protože co si budeme nalhávat. Ian je zvláštní.

Ozval se mi po pěti dnech s tím, že mám být v devět hodin ráno nachystaná na první lekci.

Teším se na to, že budu něco umět, ale nejspíš se i bojím, že se to nenaučím tak snadno.

V osm ráno jsem vstala, vyčistila si zuby, navlékla se do legín a uplého černého třička. Vlasy jsem si dala do culíku a šla se lehce nasnídat.

"Ahoj Miku." pozdravila jsem ho.

"Ahoj, dáš si snídani?" zeptal se a ukázal na lívance.

"Asi ano, stejně nestíhám." zasmála jsem se a posadila se ke stolu.

Přede mnou přistál talíř plný lívanců se sirupem. Mike si sedl taky a pustili jsme se do jídla.

"Jdeš za ním?" zeptal se. S Mikem jsme se za těch pár dní docela sblížili. Nemyslím tím tak jako dřív, teď jsme kamarádi.

"Jo, ale než začneš vyvádět, já ho mám vážně ráda a.." ani mě nenechal domluvit.

"Nebdu vyšilovat. Chci ti říct, aby sis to užila, ale zároveň si dávala pozor. On není obyčejný kluk, toho sis už možná všimla, ale nemůžu ti říct, co je na něm tak zvláštního, brzy se to dozvíš jistě sama, rpotože vidím, že to s tebou myslí vážně. Víš, kdysi jsme byli kamarádi, vím jak se ten kluk chová a vím i to, čeho je schopný." vykulila jsem oči.

"Děkuju. Kdy jste to byli kamarádi? Je to dlouho?" zeptala jsem se.

"Když nám bylo 15." uchechtl se a nacpal si pusu lívancema.

"Už bys měla jít." koukla jsem se na hodiny a opravdu. Bylo 9:03. Ian je přesný jako hodinky, takže už jistě čeká.

Rychle jsem se rozloučila, popadla jsem svůj mobil, nazula si boty a vyběhla z domu.

"Ahoj." řekla jsem, jakmile jsem nasedla do auta.

"Ahoj, rád tě vidím." rozjel se a koukal na cestu. Jeli jsme docela dlouho.

Zastavil u jednoho lesa. Tam jsme vystoupili, Ian vzal z kufru batoh s bůh ví čím a šli jsme.

Byla to cesta tak na deset minut, byli jsme potichu a užívali si krásu přírody.

"Tak jsme tu, tady budeme trénovat." usmál se a rozhlédl se kolem.

Byl to takový palouk, poměrně velký, takže je dost místa.

Batoh hodil na zem a začal ho rozepínat. Najednou se zarazil.

"To, co teď vytáhnu a vše, co dnes uvidíš si nech prosím pro sebe." měla jsem celkem nahnáno, ale přikývla jsem.

Konečně jsem viděla obsah batohu v celé své kráse. Uvnitř to bylo na "přihrádky" a v každé z nich byla nějaká pistole nebo nůž.

"Čím začneme?" zeptala jsem se ho.

"Nebudeš se mě ptát, kde jsem to vzal?" vykulil oči.

"Ne, věřím, že mi to jednou řekneš sám." usmála jsem a hlavou ho pobídla k tomu, abychom už začali.

"Takže jo. Pistoli předpokládám víš jak chytit, takže v tom by neměl být problém, ovšem nejdůležitější je postoj..." dlouho mi vše vysvětřloval, nakonec mi to i ukázal a ve finále mi pistol vrazil do ruky.