Začít znovu

Chris..

"Dobrý den." pozdravila jsem slušně. "Dobrý den, posaďte se slečno Cooper." řekl a hlavou kývl na židli naproti němu přes stůl. "Určitě se ptáte, proč jsem vás sem zavolal." přikývla jsem. "Přemýšlela jste někdy, proč jsme vás sem vzali bez přijímaček?" popravdě napadlo mě kam tím míří. "Mají s tím něco moji rodiče, že ano?" zeptala jsem se poklesle. "Z části ano. Měla jste tu jisté místo už od vašich dvanácti let. Vaši rodiče poslali video, na kterém zpíváte a tančíte. Už v tu dobu jste byla skvělá, ale to není důvod proč jsem vás sem zavolal." řekl. Sakra, asi semnou ta puberta vážně mlátí, ale ať už se stařík konečně vymáčkne. "A jaký je ten důvod?" zeptala jsem se. "Rád bych vás slyšel aspoň zpívat v tomhle věku. Nejlépe hned." vykulila jsem oči, ale přikývla jsem. Ukázal k oknu, kde byla opřená kytara. Stoupla jsem si, šla pro ni a zase si sedla. Zazpívala jsem písničku od Eda Sheerana I see fire. Ten song miluju, takže to pro mě není problém ani s kytarou. "Ani nevíte jak moc se podobáte svým rodičům. Možná ani ne tak moc vzhledem, ale spíš barvou hlasu. Byli moji oblíbení studenti." tohle mi opravdu vehnalo slzy do očí a jedna neposlušná přetekla. "Omlouvám se. Chápu jak moc to pro vás musí být těžké." řekl soucitně. "Nic se neděje. Vždyť jste neřekl nic špatného. Jen jsou to dva měsíce a pořád jsem se s tím nesmířila." pousmála jsem se. "Jste silná. Teď vás poprosím aby jste šla na hodinu." s rouzloučením jsem vyšla z ředitelny, kde už na mě čekali Sam a Lucy. "Tak co chtěl? A proč pláčeš?" zeptala se vyvaleně Sam. "Ale, chtěl mě slyšet zpívat. Řekl mi, že jsem podobná rodičům, tak mě to vzalo." utřela jsem si slzy. "Tak to chápu." řekla poklesle Lucy. Jsou to hrozně v pohodě holky. "Mimochodem, co si myslíte o Emily a Lily?" zajímala se zase Sam. "Namyšlený krávy." přitakala Lucy. "Holky my si budeme rozumnět." zasmála jsem se po dlouhé době opravdu upřímně. Jsem ráda, že jsem hned první den poznala tak super holky. Další hodinu jsme měli v taneční učebně. Skočila jsem se převléct do šaten a šla se k ostatním rozcvičovat. Do třídy vešel mladý profesor. Mohlo mu být kolem dvacetidvou. "Dobrý den, tak se všichni uklidníme. Já se jmenuji Chris, budu vás učit různé choreografie. Dopředu upozorňuji, že jsem velmi náročný člověk. Budu chtít, aby byl každý váš pohyb perfektní, do posledního puntíku. Je mi dvacet tři let. Ne, vysokou školu jsem nestudoval, ale za to mám v téhle oblasti dost praxe, takže žádné zbytečné otázky. Pochopili?" koukl se na nás. Z jeho projevu bylo poznat, že je přísný, ale byl pekelně sexy. Koukala jsem na každý jeho pohyb, a ostatní holky, jak jsem viděla na tom byly stejně. A on? Pořád zastavoval pohledem na mě. Bylo to něco, co jsem ještě nikdy nezažila. Vzrušení? Touha? Nevím, ale hodlám to zjistit. "Tak dneska budeme dělat něco jednoduchého. Chci, aby jste mi tancem ukázali emoce, které si vyberete. Vztek, štěstí, lásku, vášeň nebo touhu, tak si vyberte. Kdo jde první?" nikdo se nehlásil. Jeho pohled padl na mě. "Claris pojď ty." odkud zná mé jméno? Vybrala jsem si touhu. "Neříkej mi co sis vybrala ano? Pokusím se to poznat." přikývla jsem. Pustil mi hudbu a já se začala pohybovat. Párkát jsem se otočila i kolem něj. Nebylo to těžké, protože jsem touhu cítila, kdykoliv jsem se na něj podívala. "Touha." řekl asi po pěti minutách. Přestala jsem se hýbat a přikývla jsem. On namířil ovladač na věž a vypl hudbu. Ostatní tančili taky a na konci hodiny jsem se šla napít. "Claris? Můžeš se potom stavit u mě v kabinetu? Jen na slovíčko." přikývla jsem, dneska už po několikáté. "Co myslíš, že ti chce?" zeptala se Sam. "To nevím. Asi taky něco ohledně rodičů. Nebo mi chce oznámit jak jsem hrozná." uchechtla jsem se. Sam i Lucy mě začali ujišťovat, že tančím skvěle. "Sejdeme se na obědě. Zatím ahoj." s úsměvem jsem se rozloučila. Šla jsem se převléct zase do šatny a pomalým krokem mířila do kabinetu profesora Chrise. "Dále." vyzval mě po zaklepání, tak jsem vstoupila. "Chtěl jste semnou mluvit?" zeptala jsem se opatrně a rozhlédla se kolem. Měl to tu pěkně zařízené na školní kabinet. Pokynul mi, abych si sedla ke stolu, tak jsem to udělala. "Ano, chci se vás zeptat, jestli si mě pamatujete." byla jsem zmatená. "Prosím?" vykulila jsem na něj oči. Musela jsem vypadat vážně jako chameleon. "Jsem Chris. Chris Davinson. Byli jsme spolu na dovolené. Bylo ti tehdy osm a mně šestnáct. Ve Španělsku. Naši rodiče se přátelili." Chris, Chris.. Šrotovalo mi to. "Chrisi!" vyjekla jsem nahlas a vrhla se mu kolem krku. Už si na něj vzpomínám. Hrával si semnou. "Vyrostlas nám do krásy." zamumlal mi do vlasů. "Děkuju. Taky jsi větší fešák než si pamatu. Nebo jsem to v tom věku tak nevnímala." zasmála jsem se a odtáhla se. Na obličeji mu pohrával úsměv. Potom ale zmizel. "To s rodiči.." přerušil větu. "Je mi to moc líto. Měl jsem je rád." dokončil a já se smutně pousmála. "Já vím." zakručelo mi v břiše. "Máš určitě hlad, tak mazej na oběd." zasmál se nervózně a já už cupitala s rouzloučením ven z kabinetu. "A neříkej zatím nikomu, že se známe." řekl mi ještě. Přikývla jsem a šla na oběd. Měli jsme kuře s rýží. Mňam. Po obědě jsem se rozloučila s holkama a šla na parkoviště, kde už na mě čekal Mike. "Tak co první den?" zeptal se. "V pohodě." odsekla jsem. "Líbí se mi předstíraný nezájem. Je to sexy." kousl se do rtu. "Radši už jeď." nastoupila jsem do auta a čekala až nastoupí i on a nastartuje. Jenže on jen nastoupil, ale nestartoval. "Tak bude to?" zeptala jsem se naštvaně. "Vážně už si uvědom, s kým mluvíš, nebo budeš litovat. Nebuď na mě drzá." zakřičel. "Jsi můj otec? Ne." vyštěkla jsem. "No vidíš. Toho bych rád poznal. Kde bydlí?" zeptal se mile. To už na mě bylo moc. "Jeď už." zařvala jsem tak nahlas, že se divím, ue nepraskly okna. Překvapil mě, když vážně nastartoval a vyjeli jsme. Celou cestu bylo ticho, ale brzo jsem si uvědomila, že nejedeme domů. "Kam jedeme?" zeptala jsem se. Nic, ticho. Zastavil u nějáké chaty. "Vystup si." řekl a sám otevíral dveře. Udělala jsem, co řekl a prostě vystoupila. Vedl mě do té chaty. Odemčel a zavřel za náma. Zavedl mě do jednoho pokoje. Vůbec jsem nevěděla o co jde. Sedla jsem si na postel. Zamknul. Dostala jsem strach. "Budeme tady zamčení dokud mi neřekneš, co se stalo." a sakra.
Nový díl. Snad se vám bude líbit a brzo čekejte další:)) na fotce je Chris:3
Nissa