Začít znovu

Noha

"Tak jdeme na to?" zeptal se.

"Jasně, něco jsem zkoušela doma, mohlo by to být dobrý." řekla jsem.

"Tak ukaž." odešel na bok a já si stoupla před zrcadlo.

Ukázala jsem mu pár pohybů. Očividně se mu líbily.

"Je to dobrý. Zkusíme to." usmál se a stoupl si vedle mě. Snažil se, ale zatím to moc nepobral.

"Nedáme pauzu?" zasmál se asi po třicátém pokusu. Taky jsem se smála, tak jsem jen přikývla.

"Co mi povíš?" usmála jsem se, když jsme seděli na parapetu.

"S Emily je konec." usmál se.

"To je mi líto." řekla jsem a myslela to upřímně.

"Mně ne." smál se. Moc jsem nechápala.

"Když ti řekla to, co bylo i pod její zkaženou úroveň, tak to byla poslední kapka. Dělala si se mnou celou dobu, co chtěla a byla i s jinýma. Takový vztah není zrovna můj vysněný. Já už chci něco vážného. Je mi osmnáct a na tyhle sračky už asi nejsem." vysvětlil.

"Ani se ti nedivím. Já na to nikdy nebyla. Taky chci vážný vztah, ale ono se to těžko hledá, když je mi patnáct a nikdo mě nebere moc vážně." uchechtla jsem se ironicky.

"Jsi skvělá kamarádka. Dobře se s tebou povídá Claris." usmál se na mě tak hezky, že jsem se musela usmát taky.

"Nápodobně." objala jsem ho.

"Pokračujeme?" zeptal se.

"Jo." zvedla jsem se a šla zase k zrcadlu. Vedle mě si opět stoupl Alex.

Tentokrát mu to šlo. Asi ze sebe potřeboval dostat to, co nikomu jinému zatím neřekl.

Poslední část, která se nám zatím nikdy nepovedla. Salto s jeho podporou.

"Připravena?" vypadal trochu nervózně, ale já to chtěla zkusit.

"Jako nikdy." povzbudivě jsem na něj mrkla a udělala tři kroky od něj, abych měla dost místa na menší rozběh.

"Au!" vyšlo ze mě, když jsem spadla.

"Promiň Claris, nechytl jsem tě. Nevím, co se stalo." omlouval se mi a pomohl mi vstát.

"To je v pohodě. Akorát mě bolí noha. Asi jsem si udělala něco s kotníkem." dost to bolelo. Nemohla jsem vstát.

"Myslíš si, že to rozchodíš?" hodila jsem na něj takový pohled, že mu to asi došlo.

"Tak já tě vezmu na ošetřovnu." koukal na mě jako na zjevení.

"Nemůžu vstát, musíš pro někoho..." nedořekla jsem to a on už mě nesl v náručí jako princeznu na ošetřovnu.

"Děkuju." usmála jsem se a chytla se ho za krkem. Kotník mě sice hodně bolel, ale musela jsem se celou cestu smát.

"Dobrý den. Co se stalo?" zeptala se zdravotnice.

"Dobrý den. Zkoušeli jsme choreografii a špatně jsem dopadla na nohu." ukázala jsem na tvůj kotník, který byl trochu nateklý.

"Vypadá to na vymklý kotník, ale ještě to pro jistotu zkontrolujeme rentgenem. Sedněte si prosím na toto lůžko. Jednu nohu nechte viset dolů a bolavou mi položte sem." poklepala na místo přímo pod obrovským přístrojem.

"Teď zavřete oči, bude to ostré světlo." udělala jsem, co mi řekla a i přes zavřené oči jsem viděla jasný záblesk. Nelhala.

"Hotovo. Můžete oči otevřít." když jsem je otevřela, tak už na monitoru byl zobrazen rentgen mé nohy.

"Nemýlila jsem se. Je to vymknuté. Dva dny nohu nezatěžovat. Půjčíme vám berle, abyste se mohla lépe a bezbolestně pohybovat. Po dvou dnech budete moci chodit, skákat a tak dále, ale s tou choreografií, to nevím. Zkuste něco, kde tolik nebudete zatěžovat nohu." usmála se a obvázala mi nohu obinadlem.

Dostala sem berle, takže z ošetřovny jsem už pajdala po svých.

"Tak zkusíme něco jednoduššího na tu choreografii. Ty se budeš koukat a já bych ti ukázal, co by mohlo jít. Co ty na to?" usmál se Alex a otevřel mi dveře do učebny. Přikývla jsem a posadila se před zrcadlo tak, abych Alexovi nezavazela.

Ukázal mi pár pohybů, které nevypadaly nějak moc složitě a určitě bych tím nohu nezatěžovala tolik, jako u té původní.

Xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

"Takže tě vzal v náručí na ošetřovnu?" zeptal se mě Charlie, když jsem mu po škole řekla, co se mi s tou nohou stalo. Pouze jsem přikývla.

"Jak romantické." usmál se, oběma rukama si podepřel hlavu a rychle mrkal. Vypadal teple jako nikdy.

"Vypadáš úplně jako teploušek." smála jsem se mu.

"Sdílím celu s gayem, tak co bys čekala? Jiná zábava, než napodobovat teploušského spoluvězně se tu nenajde." zasmál se taky.

"A zazpíváš mi už?" zeptal se.

Z hluboka jsem se nadechla a začala zpívat refrén své nejnovější písničky.

This is real, this is me...

Celou dobu mě se zájmem pozoroval. V jeho očích se vystřídalo tolik emocí, že bych je snad ani nedokázala spočítat.

"Jsi skvělá." zatleskal mi ke konci. "To jsi složila ty?" přidal nakonec otázku.

"Ano. Zplácala jsem dohromady pár slov, co mi řekl Mike, když jsem na něj byla nejvíc naštvaná. Smutek je nejlepší textař. Myslím, že už je hotová, ale pořád tochce úpravy." usmála jsem se.

"Žádné ale. Nech to takhle, je to dokonalé." chytl mě za ruku a tím mi dost zvedl sebevědomí.

"Už půjdu Charlie. Ráda jsem tě viděla." usmála jsem se, stoupla si a objala ho.

"Děkuji za návštěvu. Měj se hezky." zamával mi než jsem odešla.

Venku bylo hnusně. Kapky deště dopadaly na střechy domů. Nebe vypadalo, jako by slunce nikdy neexistovalo a celkový vzhled Londýna byl v tu chvíli odporný. Jako by se ze světa vytratilo všechno štěstí.

Na mnohých ulicích nebylo ani živáčka. Všichni byli schovaní v teple svých domovů. Sem tam projel taxík.

Jeden jsem si stopla, nasedla, nadiktovala řidiči adresu a mířila domů.

Slibovala jsem nejpozději dnes nový díl, bohužel jsem nestíhala takže je kratší než ostatní. Snad vám to nevadí✌
Nissa💛